Nechci tady zůstat. Ne potom co se stalo..

642 58 4
                                    

,,Nori notak, to vážně chceš abych odešel?" zeptal se po pár minutách ticha, kterými mi jasně dokázal, že jsem měl pravdu a on všechno zařídil. ,,Ani si neumíš představit jak moc. A teď zmiz." řekl jsem mu. Trvalo mu dlouhých dvacet minut, než mi konečně vrátil klíč a odešel. Ulevilo se mi, ale.. když byl schopný tohle všechno zařídit.. co když zařídí něco jiného? Je v kontaktu se všemi, které tu znám. S mým bratrem, jeho přáteli, s lidmi ze školy, s Ritou.. Je dost možný, že tu má i kamery a že má i další klíč. Co bych měl dělat? Co když se zase domluví s bratrem a.. Nechci ani vědět, co by mi udělal. Po dost dlouhé době mě napadl geniální nápad. Odstěhuju se. Prostě odtud zmizím. Bratrovi to stejně bude jedno. Navíc s ním už nechci mít nic společného, s nikým z těch, koho tu znám. Přešel jsem do svého pokoje a začal si balit věci. Je mi 16, nemůžu si najít vlastní bydlení. Ale je tu jedna možnost. Vyndal jsem svůj mobil a zavolal Dědovi, nabízel mi bydlení u něj už dávno, vlastně jsem měl na výběr mezi tím žít u něj a žít u bratra. Vybral jsem si bratra, protože jsem nechtěl měnit školu, navíc by to znamenalo přestat se vídat s Ritou. Každopádně teď nemám v úmyslu se s ní vídat, vždyť jí dokonce zaplatil a ona se nechala uplatit! Děda říkal, že kdybych si to kdykoliv rozmyslel, mám mu zavolat. Moc často s ním nevolám, ale vždycky ho rád slyším. Netrvalo to ani tak dlouho a on to zvednul. ,,Ahoj Nori, dlouho jsem tě neslyšel, jak se máš?" zeptal se a já si byl jistý, že se usmívá. Nechci ho otravovat, určitě mu budu  akorát zabírat místo a.. ale nechci tady zůstat. Ne potom co se stalo.. Dřív než jsem dědu stihl byť jen pozdravit unikl mi tichý vzlyk a potom další a další. ,,Nori co se stalo?" zeptal se starostlivě a zároveň i krapet vyděšeně. ,,Já.. já.. můžu u tebe bydlet..?" zeptal jsem se ho potichu mezi vzlyky. ,,Jistě, jistě že můžeš, co se stalo?" zeptal se okamžitě. ,,Já.. nechci to probírat takhle.. mohl.. mohl bys pro mě přijet?" zeptal jsem se ho a sedl si na zem. ,,Přijedu co nejdřív to půjde, všechno bude v pořádku ano? Zatím se zkus trochu uklidnit, třeba si udělej čaj ano? Hlavně si otevři okno. Až přijedu sbalíme ti věci a pojedeme dobře?" zeptal se starostlivě a zároveň povzbudivě a já tiše souhlasil.

BodyguardWhere stories live. Discover now