Co si teď přeju nejvíc? asi umřít. Jediné co můžu pro dnešek splnit, je zůstat v posteli. Na celý den.
Líně jsem se zvedla z postele a pomalými kroky jsem došla do koupelny. Vůbec mě nepřekvapilo, že vypadám, tak jak vypadám. Jako mrtvola po velký kalbě. Nějak tak, bych to odhadla. Strčila jsem špunt do umyvadla a pustila kohoutek s ledovou vodou.
Mezitím, co se umyvadlo napouštělo, došla jsem si na záchod.
Do umyvadla s ledovou vodou, jsem strčila celý svůj obličej. Dělám to ráno poměrně často. Za prvé vás to probudí a za druhé, měla by to dělat každá holka, kvůli vyčištění pleti od mastnoty.
Tu hlavu bych si nejradši nechala v tý vodě napořád a už se nikdy nenadechnout, ale přesto jsem se narovnala zpět do postoje..vojáka? Nevim.
Z koupelny jsem přešla zpět do pokoje a rovnou se zastavila u skříně. Vytáhla jsem celý komplet oblečení.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Jo, vypadá to jako ušitý z ručníku, ale je to strašně příjemný a pohodlný. Navíc je hrozný vedro a když chcete něco příjemného a zároveň nechcete mikinu a tepláky, tak tohle je skvělá volba. Navíc v tom nemusím mít podprsenku. Prsa mi to skvěle spevní. Aleee..to už je vedlejší.
Na líčení jsem se vysrala, místo toho jsem popadla hřeben a ládoby tak jsem si učesala mé krátké vlasy.
Otočila jsem se čelem k posteli a doslova na ní spadla obličejem dolů.
Popadla jsem mobil a zjistila, že už je poledne. No, tak večer, jsme se vrátili celkem pozdě, takže to svádím na Justina. Nad vzpomínkou včerejška jsem se usmála. Pak jsem si ale vzpomněla na Paula a zamračila jsem se. Fuj, ta pipka byla fakt umělá. No vypadala nepřirozeně. Obličejem vypadala jako Barbie, který přejel vysavač. To znamená, že měla nafouklé rty a tváře rozšířené jak ropucha. A to nemluvím o těch smetácích na víčkách dlouhých jako jako její prodloužené vlasy. Na takovou ženskou se nikdy nesnížím.
Odemkla jsem dveře ikdyž nerada a pomalu otevřela. Co mě ale překvapilo byl položený tác s jídlem přímo před dveřma. Ježiš mně se tak ulevilo a nemusím aspoň dolů. Rychle jsem popadla tác se snídaní a zalezla zpět do pokoje. A nezapomněla zamknout samozřejmě.
Sakra tem chlap ví o mně asi uplně všechno, pomyslela jsem si, když jsem na tácu objevila mou oblíbenou snídani.
No abych to upřesnila, tak tu bylo pár misek, v jedné byla zelenina (okurka, cherry rajčátka a paprika) v další byla broskev s mandarinkou a ve třetí bylo avokádo, moje nejoblíbenější. K tomu jsem tu měla i pomerančový džus no a vidličku. Položila jsem si to na postel a před sebe si postavila počítač, na kterým se hodlám dívat na Bohemians Rhapsody. Ano, na fom filmu jsem v celku závislá, nebo ne úplně, ale na ten film jsem se dokázala dívat tři dny za sebou a ten film mě nenudil. No občas mi je fakt do breku, že Freddie umřel :(
*******
Doháje jak já miluju konec toho filmu. Ikdyž je škoda, že zbytek Freddieho života už jenom napsali do grafiky, jelikož umřel až čtyři roky po koncertu Live Aid.
Když nastaly už jenom titulky, McBook jsem zaklapla a misky jsem zpět vrátila na tác i s prázdnou krabicí džusu. Podívala jsem se na čas a byly skoro tři odpoledne. Jsem ráda, že mě zatím nikdo nerušil.
Popadla jsem tác a odemkla jsem dveře. Nejradši bych ten tác nechala na chodbě na stejným místě, jako jsem ho našla, ale nechci být neslušná a odhodlala jsem se ho donést do kuchyně.
Co nejpotišeji jsem sešla průhledný schody dolů a částečná tíha ze mně odpadla, když se v kuchyni nikdo nenacházel.
Tác jsem položila na linku, krabici od džusu jsem vyhodila a misky s vidličkou jsem dala do myčky.
"už jsem se bál, že se dnes neukážeš" lekla jsem se, když jsem uslyšela hlas Justina.
"neměla jsem v plánu se někomu ukázat" no snažila jsem se o klidný hlas, ale spíš jsem se bála, co se stane potom. Potřebuju se odsud dostat. Odsud úplně. Z tohodle baráku. Z blízkosti Justina.
"Hailey, nikdy jsem nechtěl aby to dopadlo takhle"
"ne?! Přijde ti normální mě unést a pak ještě říct, že si nechtěl, aby to takhle dopadlo??" na tohle nemám nervy.
"kurva prosím, pochop mě" přistoupil ke mně a chytl mi ruce, kterýma jsem do teď máchala.
"ty jsi tak neskutečnej" snažila jsem se mu vykroutit z rukou, ale jeho síla byla rozhodně větší.
"pusť mě"
"říkám pusť mě!" zopakovala jsem svojí větu, na kterou předtim vůbec nereagoval.
Naštěstí mě pustil a o krok ustoupil. Rychle jsem ho obešla a co nejrychleji vyběhla schody a zaplula zpět do pokoje. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem to nepřehnala, ale tuto myšlenku jsem hned zahnala.
Reálně jsem se při téhle kalitole dívala na Bohemian Rapsody. Poprve jsem to videla tři dny zpátky a dneska jsem to viděla už po 3x 😂 no myslím si, že začínam být trochu ujetá na někoho jiného než Justina 🤫
