Pomalu jsem se probouzela ze spánku. Jediné, co jsem vnímala byl rozhovor hned vedle mě. „Justine, tohle ti neprojde" ozval se jeden hlas. „Vím co dělám" V dálce se zabouchly dveře. Myslela jsem si, že v místnosti už jsem jenom já, takže jsem otevřela oči, ale hned jsem toho litovala, když jsem před sebou uviděla postavu. „Už jsem myslel, že se neprobudíš" ozval se chraplavý hlas. Justin? Pomalu jsem si sedla, bolelo mě celé tělo. Vtipný. Místo toho, abych řešila, že mě někdo unesl, tak řeším bolest? „Kde to jsem?" až teď jsem se osobě předemnou podívala do očí. Neříkejte mi, že mě unesl takový chlap? Měl blonďaté krátké vlasy, srdíčkové rty a převážně čeho jsem si všimla byly jeho pronikavé karamelové oči.
„Kde to jsem?!" zvyšila jsem hlas, když mi dotyčný neodpovídal. Zase nic, jen se na mě díval. Prudce jsem se zvedla, jenomže dotyčný mě schodil zpět na pohovku. Bušila jsem mu do hrudi, jenomže mi vzal moje ruce a položil mi je nad hlavu. „Přestaň" promluvil. Jediné, na co jsem se soustředila byly jeho oči. „Pusť mě, prosím" zlomil se mi na konci hlas. To mě teď znásilní a pak zabije? Co semnou vůbec chce udělat. Prodat? Měla jsem tolik otázek. Naprosto ignoroval, co jsem řekla. Jednou rukou mi přejížděl po stehně až víš. Dostala jsem husinu. Nezmohla jsem se ani na slovo. Proč se nebráním? Až teď jsem si uvědomila, že na sobě nemám kraťasy, ve kterých jsem odcházela do bytu. Měla jsem na sobě pouze volné triko, které ani nebylo moje.
Rukou jel pořád výš, lehce jsem si oddychla, když můj rozkrok nechal nedotčený a rukou jel přes pupík a zajel mi pod triko. Zhluboka jsem dýchala. Těsně než se prsty dotkl mého ňadra se zastavil. „Nebudu dělat nic co mi nedovolíš, ale neser mě" pustil mě a prudce si stoupl. Zůstala jsem nehybně ležet, nevěděla jsem so dělat. Nezmohla jsem se na nic. „Můj přítel mě bude hledat" „Nemyslím si" vzal z konferenčního stolku hnědou obálku a hodil jí na mě. Podívala jsem se na něj nechápavě. Jen kývl hlavou k obálce.
Popadla jsem jí a pomalu otevřela. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byly tam fotky. A ne ledajaké. Byl na nich Paul s přesně tou modelkou o které jsem vám říkala. Slzy se mi draly na povrch. „Proč mi to ukazuješ?!" téměř jsem zařvala. „Nezaslouží si tě" pokrčil rameny. „To je důvod k tomu mě unést?! Co tu sakra dělám?!" zvedla jsem se a strčila do něj. Chytl moje ruce ze kterých jsem se silou vysmekla a znovu mu bušila do hrudi. Muselo to vypadat vtipně. Asi jako když si představíte holky co se mají 'mlátit', ale misto toho kolem sebe máchají rukama jako kočky. „Stačí!" drtil mi zápěstí. Přitlačil mě ke zdi a jen jsme si dívali do očí. Slzy už dávno byly pryč, místo toho moje oči házely nenávisté pohledy na osobu natisklou na mně. „Zamiluješ se do mě. Do roka. Ani o den víc, ani o den míň" Cože. „Zešílels? Myslíš si, že se do tebe po tomhle zamiluju?! Unesl si mě pokud sis nevšiml!" Bez odpovědi mě pustil a odcházel. „Ani mi neodpovíš?! Jestli si myslíš, že se odtud nedostanu, tak si velmi naivní" téměř jsem se mu vysmálOtevřel dveře a naposled se na mě podíval. "Ryan tě doprovoví do tvé ložnice, kde máš všechny svoje věci. Tvému ex přiteli jsme nechali vzkaz, že se s nim rocházíš" a zabouchl dveře.
To snad nemyslí vážně?!
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
