ANNA✔️(2. díl HS fanfikce)

10.

~Olivia~

Nohy se mi boří do rozžhaveného písku doufám, že konečně naleznu svoje lehátko. 54,55,56,57...Počkat, neměla jsem náhodou jít úplně na jinou stranu? Otočím se tedy čelem ke kamenné zídce u převlíkáren a pokračuji ve svém hledání, tedy vlastně už se nemůžu ani donutit pohnout. Je to on, co sedí přímo naproti mně? Nebo jsem teď přišla totálně o rozum? Nevím, že man takový problém smazat dnešní ráno, možná proto, že mi ani tu možnost nedá. Jaká je pravděpodobnost, že zrovna dnes bude trávit svůj čas na pláži v Silver Lake? Tuhle otázku jsem si nepokládala, zdála se mi absurdní, dokud se nestala docela dost reálnou, tedy pokud na té kamenné římse nesedí dlouhovlasý potetovaný schován za černými brýlemi ten, kterého chci teď potkat nejméně ze všech. Ať už tu dělá cokoliv, rozhodnu se pro jiné místo k usazení, vždyť tu stejnak nikdo moc o lehátka nestojí. K čertu s tím zakoupený číslem křesílka, zamířím rovnou do první řady blíže moři.
Sice cítím v zádech jeho pohled, ale snažím se Harryho zahnat na nejzazší místo v mojí hlavě tam, odkud se člověk těžko dostává ven. Sundám si modré hedvábné pončo a doslova vyběhnu k boudě místního plavčíka. Jelikož není přítomný, zaklepu na zchátralé dveře polorozpadlé boudy. Žádná odezva, podívám se tedy na jeho rádoby vyvýšený posed, no tam jsem měla nejspíš hledat jako první. Na tom nezáleží, jediné co teď potřebuji je odplout co nejdál od břehu. ,,Mohla bych vás poprosit?" oslovila jsem ho nahlas, silný vítr mi cuchal kraťoučké konečky do maličkých spirálek. ,,Ano slečno, co si přejete? Že by další letní povyražení?" Zavtipkuje od pohledu pohledný klučina. ,,Tak to zrovna nevyhledávám, ale ráda bych využila jakékoliv služby, která mi umožní mě dostat pryč z pláže. Skútr, surf, windsurf,..cokoliv, na ceně mi opravdu nezáleží." Přidám neúprosným pohledem na mojí naléhavosti. ,,No, tady Kevin by měl teď volný prkna, běžte se ho zeptat, on vám toho poví víc. Jinak kdybyste si to přece jenom rozmyslela, víte kde mě najít." Sjede očima na moje bikinami obepnutá prsa a pokusí se skrýt svoje nemravné touhy. Už takhle stačí, že před Jamesem ututlávám to, že jsem se dnes ráno probudila v Harryho objetí, než v náručí svého přítele. Sice opravdu nevím, co s námi ta dálka udělá, ale nehodlám si něco za jeho zády s kýmkoliv začínat. Dohodli jsme se na společných víkendech, takže by měl už příští týden dorazit.

,,Co mužů pro vás udělat? Měl bych tu teď jeden volný windsurf, kdybyste měla zájem." vytrhne mě z proudu myšlenek okolo Jamese plavčíkův kolega. ,,Ten beru, za kolik?" vyhrknu bez rozmýšlení. ,,Viděl bych to tak za 15 babek na dvě hodiny, opravdu nejsme žádný šmejdi." Uculí se a ze stojanu vyndá podlouhlé prkno s velkou plachtou. ,,Dobře, není problém." Popadnu tu obludnost a obratem mu zaplatím. Nikdy jsem windsurfing nedělala, ale všechno je někdy poprvé, ne? Snad to bude podobné obyčejnému surfování. To jsem měla trošku natrénované díky návštěvám tety z Floridy. Hned co dojdu k mělčině už naskakuji na palubu, no ve skutečnosti nalehávám. Rukama pádluji jako o život co nejdál od poloprázdného pobřeží. Až se dostanu pěkný kus daleko, opatrně se postavím a chytím se kormidla plachty, nebo jak to nazvat. Vítr mi moc do karet nehraje, ten Kevin mě musí mít za blázna, že vyrážím na moře s takovýmhle nápadem.

Trvá hrozně dlouho, než chytím správný směr, mezi tím párkrát spadnu do příjemně studené vody. Nejspíš po hodině se už s windsurfingem relativně sžiju. Snažím se vyrovnávat náhle poryvy větru, který zázrakem začal běsnit. Že bych už konečně mohla nabrat na rychlosti?
Otočím se za sebe, ani nevím přesně proč, ale možná chci mít tu jistotu, že mi nikdo nebude narušovat tenhle klidný pocit bezstarostnosti. Samozřejmě, že po mé levé straně se ke mně blíží nějaký surfař. Zrovna mi chce sebrat moji vlnu, tu na kterou docela dlouho čekám. Měla jsem se zeptat na surf, takhle jsem se nemusela zbytečně trápit s nějakou plachtou, ale na tom teď nezáleží, je to aspoň další zkušenost. Vyrazím přímo na tu obří masu slané vody a očkem pozoruji, jak si vede můj konkurent. S největší pravděpodobností na surfu nejezdil jen příležitostně jako já, vypovídá to něm jeho jistota, kterou tedy moc nemám. I přece jenom stočím vedení o kousek blíže k němu, zajímala by mě jeho taktika. V tom, co se byť jen o kousek přiblížím, přestanu kontrolovat rozkmitané kormidlo, protože tomu, před kterým jsem se rozhodla uniknout, jedu přímo naproti.