ANNA✔️(2. díl HS fanfikce)

9.

10:00, Swan's company, Severní Karolína

*Harry*

,,Tebe něco žere Stylesi, vidím ti to na očích a neříkej, že ne." sjede mě pohledem Henry. Odpovím mu jen pohledem, který snad mluví za vše, nechce se mi zrovna dvakrát vykreslovat dnešní ráno s nevlastní sestrou. Beze slova s ním vyložím všechen nábytek z vozíku a nakonec dodám: ,,Hele, odhadl jsi mě, ale nech to být, už jsem to stejnak zahodil za hlavu." abych přidal na pravdě, pokrčím lhostejně rameny. Okamžitě změním téma, jestliže mám zbytek dnešního dopoledne strávit tady na firmě, nechci rozebírat svoje pocity. ,,Pochlub se mi raději s tvými rodinnými plány, kdy už do toho s Gee konečně praštíte?" přátelsky ho popostrčím. ,,No, viděl bych to na tenhle rok." uculí se s jiskřičkami v zorničkách. ,,Dej mi hned vědět, až budete mít datum, pomůžu s přípravami." přislíbím mu svoje služby, určitě bych i ukecal kluky. ,,To se neboj, práce bude dost. Ale to je ještě ve hvězdách, pověz mi jak se daří tobě. Někdo nový na obzoru?" zeptá se se zájmem. Prohrábnu si svoji hustou hřívu a přemýšlím nad formulací odpovědi. Po dobrých 30 vteřinách řeknu nakonec: ,,Ne, zatím se na mě štěstí neusmálo." ,,Ani ta Nina, jak ses mi posledně zmiňoval?" podiví se. ,,Ne, o nic nešlo,..nemohli bychom být ve vztahu, na to je až moc přelétavá. Neříkám, že já si taky občas jen nezablbnu, ale poslední dobou nemám na nic takového pomyšlení. Mam toho teď s kluky docela dost a záleží mi na tom, aby všechno bylo vypilované do puntíku." přiznám se, a tím definitivně uzavřu kapitolu moje vztahy. Henry naneštěstí pochopí, že dnes není zrovna ten den, kdy bych se rozpovídal o svých úletech, jako byla třeba Nina, takže po zbytek mé návštěvy se snažil debatám o ženách velkým obloukem vyhýbat. Za což jsem mu byl na jednu stranu vděčný.

12:30, Silver Lake, Severní Karolína

Jelikož jsem neměl nic moc k snídani, teda pokud se nepočítá jeden sýrový sendvič, který jsem si dal ve firemní kantýně, moje břicho se už po několikáté ozvalo. Zastavil jsem hned v prvním městě vzdáleném přibližně 50 kilometrů, déle jsem hladový nevydržel, Silver Lake byla moje obědová zastávka. Usmálo se na mě štěstí, pár metrů co jsem minul ceduli s názvem města mě upoutal malý obchůdek s velkou vývěskou Čerstvé potraviny od Marry, rozhodně skvělá volba. Zaparkoval jsem tedy před samotnou budovou a rázným krokem vyšel vstříc jídlem narvaným regálům. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ještě někdy budu moct v klidu nakoupit bez jakékoliv větší pozornosti. Nasadil jsem si pouze sluneční brýle a sepnul si vlasy gumičkou, nic víc. Prodavačka si sotva povšimla, že jsem vstoupil dovnitř, takže nejspíš otevřu šampus. Pobíhal jsem z uličky do uličky a plnil původně prázdný příruční košík. ,,Tak to bude 10$, mladý pane." pronese monotónně dáma ve středním věku za pokladnou. Vytáhnu svoji koženou peněženku a zaplatím ten rozsáhlý nákup. Teď už můžu vyrazit směr pláž a sníst si vydatný oběd.

Nikdy jsem v tomhle městě nebyl, ale co vím jistě je to, že ho dnes hodlám prozkoumat skrz na skrz. Mám přece jenom něco málo času, než budu muset pro Reedovo auto.

Míjím několikero bikin a šortek, to mě trochu navede k tomu, abych se také uvolnil. Zajdu tedy k nejbližšímu stánku se suvenýry a koupím si obzvlášť kýčovité šortky, ale možná že mě právě jejich zelená barva na tolik upoutala, abych za ně zaplatil i tu pro turisty dost velkou sumu. Když si je teď prohlížím zblízka, nevidím na nich nic až tak křiklavého, hodí se ke mně, taky jsem občas takový chameleon. Zasměju se nad tou myšlenkou a vyhledám převlékací kabinu, kde se i následně převléknu do nových plavek. Jen co vyjdu vstříc poloprázdné pláži s dvěma taškami plnými různých potravin, ji spatřím. Prochází se podél zón určených pro lehátka, jakoby vlastně o nic nešlo. Ale ono vlastně jde o dost, měl jsem za to, že ji dlouho neuvidím a ona se ukáže ani ne do pár hodin?