ANNA✔️(2. díl HS fanfikce)

1.

sobota, 18:00, Charleston, Jižní Karolína

~Olivia~

Sedím u bílého stolku naproti tanečnímu parketu, za pár minut by si měli novomanželé společně zaploužit a zahájit tak večerní zábavu. Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že budu někdy patřit do rodiny Stylesových, ani v tom nejdivočejším snu. Teď jsem na svatbě svého táty a Harryho mámy mezi desítkami příbuznými, o kterých jsem neměla do nedávna žádné potuchy. Když už to tak vezmu, jaký máme s kudrnáčem vlastně příbuzenský vztah? Sestřenice s bratrancem? Nebo díky sňatku nevlastní sourozenci? Nejspíš na tom nezáleží, posledně jsme spolu mluvili cestou na obřad. Navíc nebudu mít úplně možnost jezdit pravidelně za rodinou do Anglie, Karolína je teď mým novým útočištěm, a stejnak už má každý z nás svých starostí dost. I tak mám v plánu navštívit Annu v jejich pronajatém domě na pláži, ráda s nimi strávím nějaký ten čas. S Harryho mámu jsme si sedly už od první chvíle seznámení, lepší ženu si chlap nemůže přát. Co se týče mojí mámy, nešlape to zrovna jak by mělo, ale postupně se zlepšuje. Věřím, že paní Mc'Hollandová ji dokáže dát do kupy, vždyť je to jedna z nejlepších psycholožek v celé Anglii. Ještě před novým školním rokem se za ní stavím, možná tím napomůžu k jejímu zotavení. Vděčná jsem však Nickovi s Jenn, scházejí se společně se svými rodinami a mojí matkou několikrát do týdne. Což určitě napomáhá k jejímu lepšímu rozpoložení. Ti dva se prostě hledali, až se našli. Jen mi pořád nejde do hlavy, proč mi svůj vztah tehdy zatajovali. Každopádně si jejich pomoc oceňuji, skoro si připadám, že jsem mizernější dcera, než oni by dokázali být. Je sice pravdou, že po odjezdu z Anglie si konečně připadám volnější, není tu nikdo, kdo by neustále dýchal za krkem, jsem tu zcela sama sebou.

,,Pojďte všichni obklíčit ty dvě sladké holubičky!" snaží se nalákat na romantickou písničku Harryho sestra. Zvednu se tedy z pohodlné židle a připojím se k ostatním svatebčanům, co už stihli spojit svoje ruce v jeden velký kruh. Přede mnou se udělá malá mezírka, kterou vytvoří nějaká postarší žena. Dokončím ten jeden velký pletenec, ale až po pár sekundách zjistím, že se krom té drobné stařenky se držím právě jeho. Naše pohledy se střetnou ve stejný moment, co se kroužek začne pohybovat. Jeho oči pableskují v záři barevných reflektorů, ušklíbne se, nejspíš po podrobném prozkoumání mého udiveného výrazu. Zaměřím se na tančící pár uprostřed, začínám mít takový zvláštní pocit, že dnes večer to není naposled, co ho ještě potkám.

,,Sama v rohu místnosti, to mi moc na tebe nesedí.." donese se ke mně pobavený hlas. ,,Možná mě neznáš tak dobře,.." hlesnu. ,,A měl bych? Už i ty příbuzenské vztahy k tomu tak trochu nabádají, víš vůbec kolik je tu členů rodiny Stylesových?" zamíchá s whiskey, kterou svírá v pravé ruce. Na předchozí otázku nereaguji pouze se vyjádřím k té druhé: ,,No, to opravdu nevím, ale vidím to tak na minimálně 20-30 lidí?" otočím se směrem k přeplněnému parketu. ,,Není to zrovna špatný tip, ale s tolika si počítat nemusela. Když se to vezme, jsme tu jen já, Gemm a strejda Reed." obrátí do sebe obsah skleničky, nevypadá zrovna nadšeně. ,,Podle výrazu soudím, že tě to mrzí, ale nechápu, proč by někdo z tvé rodiny nepřišel poblahopřát ke sňatku." ,,No, oni by možná přišli, nebýt té kauzy s experimentem..." víc mi říkat nemusí. ,,Jinak s nimi máš dobré vztahy, s tátou?" přejdu k jinému tématu. ,,Jo, tátu mám rád..nic mezi sebou nemáme, ale ta událost je jedna věc, co ovlivnila zbytek rodiny..Teda věřím, že sem někdo chtěl dorazit, jen třeba neměl čas..Teta Eleanor je v zahraničí, děda s babičkou neznají tu celou pravdu, takže...Hele, pojď si radši zatančit." Poslechnu ho jenom z toho důvodu, že mi ho je líto, tenkrát jsme byli pobláznění teenageři, takže za tím víc nevidím. Prostě jenom jeden tanec na zlepšení nálady pro mého bratrance? Nebo už nevlastního bratra?