Dovol mi tě milovat

1.

Miluju svou práci. Právě sedím doma a pracuju. Tedy přesněji navrhuji byt.
Uhádli jste, jsem designérka, což znamená, že většinu práce mám z domova.

Abych se představila, jsem Hailey Baldwin a jsem jednou z nejúspěšnějších designerů v NY. Je mi 22 let a žiju šťastný život, mám přítele, kterého miluju a vysněnou práci.
Co víc si přát?

Dobře... Sice mám vysněnou práci, ale s mým přitelem je to aktuálně na vlásku. Jako když jsme po 10 letém vztahu manželstvi a vyprchala tam ta věčná živnost. Jediný čim se už naplňujem je sex.

Paul, tak se jmenuje můj přitel, je v práci. Pracuje jako fotograf, fotí modelky do časopisů na titulní straný a tak dále..
Samozřejmě, že žárlím na ty modelky, ale co můžu dělat.
Jednou jsem za ním přišla neohlášeně do práce a jedna modelka tam s ním flirtovala a on to neřešil. Sahala mu na hruď a okusování rtu taky nešlo přehlédnout.
Ten samý večer jsme se hrozně pohádali, no nakonec se to pak urovnalo. Vítejne v mém vztahu.

****

Je po osmé večer a já popíjím čaj u okna s výhledem na celý New York.
Oranžové paprsky osvětlují celou místnost a jediný co k tomu můžu říct, je nádhera. Takhle trávím každý večer. Paul by se měl v tuto dobu vracet domů.
Už ani nečekám, že přijde. Chodí čím dál později.
Nepatrná slza mi stekla po tváři.
Hrnek jsem odložila na kuchyňskou linku a odešla do ložnice. Tam jsem se převlékla do pyžama skládaném z Paulovýho trika a minišortek.
V koupelně jsem si opláchla nenalíčený obličej a vyčistila si zuby.
S mobilem jsem ulehla do postele a po půl hodinovém dívání se na socialni sítě jsem usnula.

Ráno jsem se probudila poměrně brzo. Protáhla jsem se a se stále zavřenýma očima jsem se vedle sebe snažila nahmatam tělo mého přítele. Nic.
Co jsem mohla čekat, nestalo se to jednou. Jako první jsem šla do koupelny, kde jsem provedla ranní rutinu.
Z šatníku jsem si vybrala šedou mikinu a černé uplé kraťasy do půlky stehen.

Bosa jsem se vydala do kuchyně a udělala to stejný co včera.

Do misky jsem si nakrájela nějaké ovoce a do druhé misky nějakou zeleninu. S vidličkou jsem si s tim sedla ke stolu a rovnou zkontrolovala nové maily na notebooku. Nic nového, tak dobrý. Vrátila jsem se ke včerejší práci, kde mi zbývala udělat jen kuchyň, ta je podle mého nejsnažší.

Už dvě hodiny sedím u počítače a tvořím návrh. Pořád tomu něco chybí. A to je špatně. Má práce musí být dokonalá a klienti s ní musí být spokojení.

Doladila jsem poslední detaily a práci jsem odeslala klientce.
Hodinky mi ukazovaly 12:19. Proto jsem vstala a rozhodla se něco uvařit. Po cestě do kuchyně jsem se na to vykašlala a objednala si čínu. Nemám náladu vařit pro jednoho člověka.
McBook jsem si položila na konferenční stolek před pohovkou a rozhodla si pustit film. Chvíli jsem se rozmýšlela, ale nakonec jsem skončila u seriálu Přátelé.

Už ani nevím kolik bylo, ale venku se stmívalo a já měla už puštěný pátý díl za den.

Neměla jsem na to nadále náladu, takže jsem šla do ložnice, kde jsem popadla kabelku, do které jsem si hodila klíče, mobil a peněženku.

V předsíni jsem si nazula nike tenisky a vypadla z bytu, ve kterým se cítím jako na nemocničním lůžku.

Rychlou chůzí jsem došla až do parku, kde jsem si sedla na nejbližší lavičku.
Dech jsem uklidňovala a postupem sekund jsem si uvědomovala, že je tu naprosté až strašidelné ticho. Park byl najednou tmavý a nikde ani noha.

Tohle mě děsilo, nenáviděla jsem tmu, a hlavně v těchto místech.
Pomalu jsem se zvedla z lavičky a vydala se směrem, odkud jsem přišla.
Buď jsem paranoidní a nebo vážně slyším za sebou kroky. Projistou jsem nabrala na rychlosti. Kroky, jakoby se přibližovaly. Kurva. Teď jsem doslova běžela a modlila se ať vpadnu co nejdříve mezi lidi.

Předemnou najednou stála postava, rychle jsem se k ní co nejrychleji rozeběhla a vpadla mu, ikdyž neslušně, do náruče.

„Prosím pomoc" zašeptala jsem.
„Je to ona?" hluboký hlas rozduněl celý hrudník osoby předemnou.
„Ano pane, je" o čem to tu sakra mlvuí?!
Šokovaně jsem se podívala na osobu, když v tom už jsem měla na puse hadr a já do chvíle upadla do náruče osobě, která mi rozhodně neplánovala pomoct.

Poslední větu co jsem zaslechla byla "konečně tě mám..."

Hailey Baldwin

Ted mě napadl jeden mega dobrý příběh, ale spíš to bude hodně inspirovaný 365 days. So... snad to nebude tak hrozné