Dívka štěstěny- UKONČENO

5. Kapitola Trénink

        Nevypadám zrovna špatně. V televizi se na mě dívá můj vlastní obličej, mé tělo září a ostatní splátci jsou pro ostatní nic. Svým skoro nahým projevem jsem všechny odzbrojila. Na jednu stranu jsem ráda, ale na druhou se děsím. Takhle jsem na sebe strhla až moc pozornosti a splátci z jedničky a dvojky mě teď nenávidí. No, ale co, snad se budou prvně soustředit na slabší a až potom na mě. Poslouchám Caesara jak mluví k publiku o Ceremonii. Slyším jak publikum křičí a jásá, když řekne nějaký vtip, když se na ně usmívá svým umělým úsměvem a jak taje nad mladými splátci. Mám ho svým způsobem ráda. Vždy splátcům pomáhá od nervozity a snaží se jim pomoci. Já se, ale na televizi nekoukám. Dívám se na Maye, který sedí vedle Mivi a upřeně sleduje televizi. Koukám na jeho černé vlasy, které neposlušně vlají, na jeho malý nos, na plnou pusu a na jeho postoj těla. Je uvolněný, očividně si užívá poslední dny života. Náhle se na mě otočí a usměje. Zrudnu a rychle sebou škubnu k Plevovi. "Zítra začne tréning, jak se mám na něm chovat?" zeptám se jej a on na mě vážně pohlédne. "Kromě cvičení se zbraněmi a silového cvičení se snaž naučit něco o lovení, přežití a tak dále. Nevíme, jak bude aréna vypadat a ani co tam bude, ale je lepší se procvičit ve všem. V čem jsi dobrá ty?" Nervózně se ošiju. "No, umím šplhat, jsem poměrně silná a rychlá a umím to s noži. Ale jen s těmi, které se používají na ovoce a prasata." Pobaveně na mě koukne. "Prasata? Ty si zabíjela prasata?" "Ano, pár měsíců jsem pomáhala, když byl desátý kraj postihnutý tou velkou nemocí a zvířata se vozila k nám. Umím jim podříznout hrdlo jedním tahem a zasáhnout tam, kde na sto procent hned vykrvácí." Vidím, jak jeho sklenice padá na zem a on již na mě přímo civí. Stejně jako zbytek našeho spolku. Mivia je celá bledá a zdá se, že bude zvracet, May se směje od ucha k uchu a Sierra se usmívá. "No holka, nepřestáváš mě udivovat. Je snad May taky tak dobrý jako ty?" koukne ze mě na něj. "Šplhat umím také, umím to s něčím podobným jako je kopí a prasata umím zabíjet také." V tu chvíli vidím jak se Mivia kácí k zemi celá bledá, i přes všechen ten pudr.

Stojím s Mayem ve výtahu, který nás veze do podzemí Výcvikového centra, kde se budeme šest dní učit, jak zacházet se zbraněmi, jak si opatřit jídlo a jak přežít, kdyby jsme náhodou přežili déle než den. Sedmý den nás budou tvůrci her bodovat od jedné do dvanácti. První dva kraje většinou mívají hodnocení devět a deset, ještě nikdy se nepodařilo nikomu víc, než deset. Přemýšlím, co tvůrcům předvedu. Musí to být něco co je ohromí, překvapí a ukáže jim, že i jedenáctka má něco v sobě. "Jsme tady." vyruší mě z mých myšlenek May a společně vcházíme do tréninkové haly. Je to obrovská místnost pod zemí, kde je vše, od mečů, opřes počí dráhu až po velký, uměle vytvořený les. Ostatní splátci jsou již tam. Je to strašně komický pohled. Dvacet čtyři dětí, stojí v hloučku před hlavní trenérkou Atalou, která jim vysvětluje co se zde bude dít. V zadní části haly je ve zdi obrovská díra, kde sedí tvůrci her a sponzoři. Budou nás během tréninku pozorovat a přitom si nacpávat ty svoje nenažraný břicha. "Doufám, že mi všichni rozuměli. A nyní se přesuňtě na stanoviště číslo jedna. Budete postupovat až do stanoviště čtyři, poté se můžete vydat na jaké stanoviště chcete." ukončí Atala svůj proslov a my se postupně řadíme ke cvičišti, ohraničeném červenou páskou a velkým číslem jedna nad hlavami. Cvičení s meči. Po skoro třech hodinách jsme vystřídali povinná cvičiště a nyní se s Mayem snažíme uplést provaz na přístřešek. Jde nám to docela dobře a rychle. Potajmu se koukám na ostatní splátce. Fer a Tuti z prvního kraje společně trénují s meči. Oba současně naoko probodnou své trenéry a přitom se šťastně jeden na druhého culí. Nejsou o moc větší než já, ale jsou silní. Já jsem zase mrštná. Miko s Brann trénují lukostřelbu. Popichují se a temně si o něčem povídají a pokujují po Jedničkách. "Tohle spojenectví nevydrží dlouho." ozve se May. "Všichni čtyři jsou až moc pyšní a budou to chtít ukončit co nejdřív. Pokud se pozabíjejí navzájem jenom lépe pro nás." Koukám na něj s otevřenou pusou, ale nic neříkám.

        Těm nejmadším splátcům z nás se nevede moc dobře. Vir z devítky zakopne svou umělou nohou a trefí přitom hořící šíp přímo před nohy Flynna ze čtyřky, který s leknutím vyhodí všechny své nože do vzduchu a jendím z nich zraní malou Lou z dvanáctky. Rychle k ní běží ošetřovatelé a vezou jí na ošetřovnu. Koukám kolem sebe a nevidím Wendy, tu silnou holku z devítky. Jdu za Virem, abych se zeptala kde je a bylo mi oznámeno, že se přejedla a museli jí vypumpovat žaludek. Raději se vracím zpět ke cvičišti s malými a středními noži. Ukazuje se, že to s nimi umím opravdu dobře a všech deset figurín srážím nožem přímo do hrudníku, ze kterého vytéká umělá krev. May je zase dobrý s mečem a oštěpem. Pátý den už s noži zacházím opravdu dobře, umím postavit provizorní přístřešek, umím nachystat a skrýt pasti a přibrala jsem alespoň pět kilo ve svalech. A ty se vždy hodí. Všimla jsem si, že po mě pokukuje Tuti. Ne, nepokujuje, ona se přímo dívá. S noži to umí taky. A ještě aby ne, učila se to snad od plenek. Položím nože a vydávám se na stanoviště rostlin. procvičuju se v poznávání těch dobrých a těch jedovatých. Né, že bych to potřebovala, doma mě to učila matka, ale raději si to potrénuju. May je na stanovišti s lukem a zrovna trefil figurínu do hlavy. Nachází můj pohled a široce se na mě usměje. Potichu mu říkám "Jen tak dál." a vracím se k rostlinám.

        Sedíme před tréninkovou halou a čekáme, až vyvolají naše jména. Je čas na to, ukázat co v nás je, protože nás budou posuzovat podle toho co viděli celý týden a pak se rozhodnou, jakou známku nám dají. Před námi už je jen Xia. Ve chvilce, ale odchází a za chvíli bude řada na Mayovi. "Ukaž jim to nejlepší Sio. S těmi noži to opravdu umíš. Snaž se trefit co nejpřesněji." říká mi s mírným úsměvem, když se zvedá. Tak jsem tu zůstala jen já a děti z dvanáctky. Koukám se na ně pozorněji. Oba jsou na kost vyhublí a bledí, mají tmavé vlasy a tmavé oči, kterýma se koukaj kolem sebe. Drží se za ruku. Přemýšlím o tom,co se jim asi honí hlavou. Náhle vyvrhnu celý můj obsah žaludku a než se naděju, už volají mé jméno. Rychle se zvedám a začíná se mi točit hlava. Co to semnou sakra je? Vstupuji do haly. Všichni tvůrci a sponzoři sedí na svém pódiu a čekají co předvedu. Na zemi kolem figurín je samá umělá krev. May se, asi snažil. Vybírám si malé nože a kolem mě se tvoří hradba figurín. Rychle se nadechnu a vrhám nože po všem, co se hýbe. I přes silnou nevolnost se vždy trefuji přesně, buď dohlavy, nebo do hrudi. Pak se rozebíhám a rychlými tahy přetínám krční tepnu hned dvěma figurínám a jednu trefím přímo do očí. Když svou krvavou ukázku dokonám, tvůrci se na mě se zájmem usmívají. Pak mi jeden poděkuje a vyzve, abych odešla. Odcházím z haly s pocitem sebeuspokojení a dalšími zvratky na jazyku.