Vše, co ti nabízím, je moje láska k tobě [Ziall]

1. Kapitola

A/N: prosím nekřižujte mě!! Já nevěřím, že by polu něco měli. Jen mám tyhle povídky ráda a toť vše. takže příjemné počtení

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Niall:

A je to tu. Nechtěl jsem tam jít ale matka a otec byli neúprosní. Můj o rok starší bratr, který vše už absolvoval loňský rok, se mě snažil marně přesvědčit, že to bude v pořádku, a že se nemám čeho bát. Ale já prostě nemůžu uvěřit tomu, že MUSÍM chodit na taneční. Ty lekce tance ale nebyly to jediné, co mě trápilo. Nepatřil jsem mezi ty nejoblíbenější ze třídy a moc jiných lidí jsem neznal, takže ta další třída plus pár lidí, co tam budou také, mě doslova děsili. Nemohl jsem v sobě potlačit strach a ten se ještě ke všemu zvyšoval a míchal s nervozitou čím dál tím víc, jak jsme se s mou nejlepší kamarádkou přibližovali ke spolkovému domu, kde se vše konalo.

„Nialle, jsi v pořádku? Vypadáš nervózně.“ El na mě koukla svýma nádherně hnědýma očima, ve kterých se tyčil starostlivý pohled.

„Jasně, proč bych neměl být?“ můj špatně předstíraný úsměv rychle prokoukla a chopila se mi upravit nakřivo zavázanou kravatu.

„Nemáš se čeho bát. Jsem tu s tebou, a když to bude nutné, můžeš se spolehnout, že ti pomůžu.“ Když srovnala kravatu, koukla na mě s milým úsměvem, který jsem jí rychle oplatil, a už jsme si to vykračovali ke vchodu do oné budovy.

 Vešli jsme do středně velkého sálu, ve kterém byly po stranách vyskládané židle jedna vedle druhé.  Z doby kdy jsem tu byl na bratrově věnečku, jsem věděl, že dívky sedí na jedné straně a kluci na druhé. Doprovodil jsem El na její místo a sám si to namířil ke klukům na druhé straně. Sedl jsem si mezi své přátele Liama a Louise.

„Zase spolu? Jak dlouho, že se to už spolu bavíte? Dvanáct let? A pořád nic?“ tyto otázky doprovázel Liamův hlasitý smích. Louis se k němu po chvíli taky přidal. Eleanor k nám do třídy nechodí, tak proto když jsem jim jí představil, začali mi gratulovat k tomu, jak úžasnou holku jsem si to nabalil. Já ale dobře vím, že hranici přátelství spolu překročit nechceme, a taky moc dobře vím, že se o Louis nějaký ten čas má zájem. Tedy alespoň si to myslím.

I přes své zamyšlení jsem si všimnul kluka, který právě přišel. Měl šedý oblek, krásně bílou košili a neměl kravatu.  Byl to takový ten typický krasavec a lamač dívčích srdcí. Havraní vlasy s blond melírem měl precizně postavené a jeho čokoládové oči se rozhlížely po sále, jako kdyby někoho hledaly. Zastavily se až u mě a upřeně koukaly do těch mých. Můj pohled přerušila až El, která ke mně rychlým krokem přicházela.

„Nialle, ty znáš toho kluka, co právě teď přišel? Prosím seznam mě s ním. Je fakt nádhernej.“ Louisovi naskočil ve tváři tázavý  výraz a tak jsem se rozhodl okamžitě zareagovat.

„Cože? Jak si na to přišla? Nemám tušení, kdo to může bejt. A navíc tak nádhernej není. Takovejch je mraky, třeba i Louis mezi ně patří.“ Oba na mě koukli s překvapeným výrazem, ale každý z jiného důvodu. 

„O tom jak Louis vypadá, mě poučovat nemusíš…“zasmála se „ale vážně ho neznáš? To je divný, protože na tebe koukal, jako že tě zná. Holky si toho všimly a hned mě za tebou poslaly na výzvědy. To je teda budu muset zklamat. „ ještě se na mě zeširoka usmála a potom si šla znovu sednout na své místo. Chvíli na to vešli do místnosti naši dva vyučující a začali mluvit.

Zayn:

Tak a je to tu. Stojím před tím barákem a tupě na něj zírám, se snahou potlačit otrávenou náladu, už asi pět minut. Ale ta paráda za chvilku začíná, tak bych měl uhasit cigaretu a jít dovnitř za ostatníma. Můj nevlastní otec mě do tohohle dokopal a vše omlouval tím, že on na jedné taneční události potkal lásku svého života, mou mámu samozřejmě. Chápu, proč on miluje jí, ale na rozum mi nejde, proč proboha miluje ona jeho. Je to trochu snob, takže láska musí bejt nejen slepá. Nejhorší je ale moje nová nevlastní sestra Perrie. Je povrchní, majetnická a pyšná holka, se kterou musim chodit do tanečních. Jak tady tak přemejšlim, ani jsem si neuvědomil, že už sem vevnitř v sále. Pozorně sem se rozhlídl, abych se ujistil, že Perrie kouká po nějakým úlovku, ale k mojí smůle si jen pudrovala nos. V duchu sem se zasmál nad tím, že jí make-up nepomůže schovat ten hnus, kterýmu ona říká vnitřní „krása“. A se svým pohledem jsem si to namířil na druhou stranu sálu, kde seděli kluci. Celou řadu sem projel a viděl tam svoje kámoše, ale ty se mi totálně vypařili z mysli, když sem zahlídl jeho. Byl jako anděl mezi lidma. Seděl mezi dvěma klukama, který se hlasitě smáli, a nevině se usmíval. Jeho zjevně obravený  blond vlasy byly jemně rozcuchaný do obličeje  a končily něco málo nad překrásnýma modrýma  očima, který se teď dívali do mejch. Najednou oční kontakt přerušila nějaká holka, která upoutala jeho pozornost a rychle si to k němu vykračovala. Když byla u něj, mírně se naklonila, aby jí pořádně slyšel, a začala něco se zájmem povídat. Že bych měl dneska fakt smůlu a tohle byla jeho holka? V duchu sem se jen modlil, aby to byla jen kamarádka. Každopádně už bylo šest a tak sem si šel sednout na svoje místo vedle Harryho, který už taky neměl tak otrávený výraz jako předtím. Lekce totiž právě začala.