Vše, co ti nabízím, je moje láska k tobě [Ziall]

5. kapitola

A/N: Pozor, má armádo gumových medvídků! v nejbližší době čekejte útok od zlovolnických piškotků! mějte se na pozoru a pěkné počtení. =3

----------------------------------------------------------------------------------------

Niall:

„Zayne! To už jsi zpátky? Tak jak bylo?" z jedněch dveří na chodbu vyběhla nějaká paní. Usmála se. Jistě to je jeho maminka. Ale proč se usmívá? Můj pohled padnul na podlahu a trochu jsem se za Zayna schoval.

„To je ten kluk, o kterém stále básníš?"

„Mami!" zaprotestoval, jak to dělávají ty malé děti. Mírně se k nám naklonila a úsměv se jí na tváři rozšířil.

„Neboj se sluníčko, já ti nic neudělám." Zayn se na mě otočil a koukali na mě společně. Krev se mi hnala do tváří a jediné, co mě napadlo říct, jsem ze sebe následně vykoktal.

„D-dobrý den, já jsem Niall." Natáhl jsem k ní ruku a ona s ní jemně potřásla na pozdrav. Poté se znovu narovnala, rukou si dala své dlouhé hnědé vlasy dozadu a zpříma se podívala směrem k Zaynovi.

„Zayne, kde jsi ho našel? Je úplně jiný než ty dívky předtím. Je tak slušný a klidný. A to vůbec nemluvím o tom, že je jiný než Harry." Vyvalil jsem oči.

„Zayne! Snad jsi s Harrym... no... ty víš co." Překvapeně se na mě podíval.

„To ani náhodou, Harry není gay a ani bisexuál." Jeho máma ho předběhla v odpovědi, zkřížila ruce a přemýšlejíc nad Harrym s jiným klukem se usmála. Zayn se vedle mě uchechtl.

„My se půjdeme nasnídat a pak půjdeme do školy" za ruku mě vedl někam do domu, jeho matka nás následovala. V kuchyni mi naznačil, ať si jdu sednout, že zatím něco připraví. Jeho máma si sedla naproti mně. Nervozita se rozlila po celém mém těle.

„Takže, Nialle, něco mi o sobě řekni. Můj syn o tobě sice stále mluví, ale nic podstatné neřekne." Na chvíli se na něj otočila a pak uzamkla svůj pohled s mým.

„Podstatné? Co o mě říká, že to pro vás není podstatné?" tohle opravdu nakoplo mou zvědavost. Co o mě asi může říkat, když to není nic podstatné? Co je vlastně pro jeho mámu míněno slovem podstatné?

„Ale to znáš, takové ty zamilované řeči o tom, jak dokonale vypadáš. To jak prý tvůj usměv rozzáří jeho den. To že má pořád v hlavě vyrytý obrázek tebe, jak spíš. Což nevím, kde vzal, protože podle mých informací se ti na tanečních vyznal teprve včera. Všichni víme, jak to pak dopadlo." Znovu se jí na tváři zformoval úsměv. Rudá zaplavila moji tvář. Opravdu to o mě říká?

„Aha chápu. Nic podstatného." Odvětil jsem zlehka. Zayn přišel a položil na stůl dva talíře s vajíčky a slaninou. Sedl si vedle mě. Já se na něj hned vrhnul a dal mu velkou pusu na tvář. Přesunul jsem se k jeho uchu a v rychlosti mu řekl své díky. Když jsem se odtáhl a začal jíst, jen tam celý překvapený seděl.

„No abych vám o sobě něco řekl. Chodím na místní gymnázium. Mým koníčkem je především zpěv. Mám jednoho bratra, Grega, kterého byste měla znát..." přikývla a pokračovala sama.

„Takže ty jsi bratr toho záletníka? Tak to už mi nic říkat nemusíš." Vstala od stolu a nechala nás tam o samotě.

„Co? Je na mě naštvaná, že odešla?" bál jsem se, že to dopadne stejně jako s mým otcem.

„Ale ne. Ona trochu tvojí mámu zná, takže už nechce vyzvídat." Chápavě jsem přikývl. Ani jsem si nevšiml, že už jsme dojedli a sedíme tam jen tak. Po ránu mi holt tak moc nemyslí. Ucítil jsem Zaynovu ruku, jak se omotává kolem mého pasu. V překvapení jsem ucuknul. Druhou rukou mě chytnul pod bradou a jemně zvedl mojí hlavu. Díval jsem se do jeho obrovských očí, a aniž bych to tušil, jsem se začal naklánět k němu. Než jsme se vůbec začali pořádně líbat, někdo nás vyrušil.