Stay Or Die

Část osmá

Celý týden od té doby, co mě Luke navštívil jsem ho neviděla, ba ani se neozval.
Dneska mě konečně pustili domů. Je to fajn a jsem za to opravdu ráda. Všechny mouchy, na pozorování mě opustili. Zrádkyně. ,,Zlato, pozvala jsem jednu páni s tím chlapečkem co tě vozí do školy." Oznámila mamka. Vážně? Chlapeček? Vždyť je mu tak pf devatenáct?!
,,Hm." Neměla jsem momentálně nejlepší náladu. ,,Řekneš mi aspoň něco? Nebo se budeme i u stolu bavit o počasí?" Povytáhla obočí. Pouze jsem se pousmála a dál sledovala cestu.
***
Konečně doma. Seděla jsem v pokoji a na počítači projížděla Facebook. Po celém domě se linula vůně vařícího se jídla.
,, Ahoj" vyskočila mi zpráva od Kylight.
,,Ahoj" odeslala jsem odpověď.
,,Ty vole ty jsi pán... teda paní."
,, Proč? "
,,Chybíš zrovna v tu chvíli kdy nejvíce píšem testy." Tak teda na pána no.
,,Doufám, že to přežiju😩"
,,Proč? Si vlastně chyběla."
,,Byla jsem nemocná. Chřipka a tak no..."
Jednou to všem řeknu. Jednou. Nebo se to dozví na pohřbu.
,,Oh tak dobře no."
Dál jsem už Ky nepodepisovala a zaklapla notebook. ,,Za pět minut!" Zavolala máma. Lehla jsem si do postele pozorovala jak kapky deště rozpouštěj sníh, který napadl nedávno. Z mého přemýšlení mě vyrušil zvonek, který oznámil příchod hostů.
Zakroutila jsem očima a šla se podívat na návštěvu.
,,Ahoj" pozdravil radostně Michael. ,,Ahoj" zasmála jsem se. ,,Dobrý den, ty budeš Nathali, že? " Zeptala se jeho mamka.
,,Jistě těší mě." Odpověděla jsem slušně a potřásla si s ní rukou.
,,Mého syna Michaela, už určitě znáš." Usmála se a já jen mlčky přikývla. Máma dělala pečené kuře s bramborem. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel.
Když jsme dojedli odešli jsme s Michaelem do mého pokoje.
,,Tak co, jak se ti vede?" nejvíc otřepaná fráze, co mě napadla.
,,Hele počkej, vždycky když tě vidím máš na hlavě jinou barvu. Proč?" Zasmála jsem se.
,,To bude tim, že se barvím, víš."
,,Jo, je to vidět když, ti na hlavě moc vlasů nezbývá," Začala jsem se smát. ,,Héj nebuď zlá, jo."
,,Nejsem zlá, jen upřímná."
,,Hele tak mě napadá, nekompenzuješ si s tím něco?" Zasmála jsem se svému trapnému vtipu.
,,Ne, proč? "
,,No protože znak homosexuálů jsou barvy duhy a tak si říkám...." nedkřekla jsem větu do konce a on vyprskl smíchy. ,,To zabolelo." Udělal bolestnou grymasu. Byl roztomilý, skoro jako Blonďatej.