Texting Styles [cz překlad!]

Chapter 47

Pohled Lexi

Byla jsem doma, spala jsem, když se to stalo.

Poslali mě z nemocnice domů na noc, abych se trochu vyspala. Byla jsem unavená a vystresovaná.

Psala jsem si s Harrym.

Já: jak ti je Harolde?

Harold<3: dobře, jak tobě?

Já: fajn

Harold<3: jenom fajn? Kdo z tebe udělal „jen fajn"? Mám ti dát facku?

Já: HAROLDE EDWARDE STYLESI COŽE

Já: můžeš vinit Shelby

Harold<3: oh, málem jsem zapomněl že jsme právě byli uneseni a napadeni

Harold<3: ale prosím Alexandro

Já: drž pusu, mám trauma

Já: ale ne takový jaký bych měla mít

Já: můj otec mě asi vyděsil už navždy ups :D

Harold<3: to není vtipný

Harold<3: je to hajzl

Já: já vím promiň

Já: ale aspoň už ho nemám ve svém životě

Harold<3: ale taky v něm nemáš bráchu

Já: Harry cože. Díky za připomenutí, že je můj brácha mrtvej. WOW

Harold<3: promiň

Já: v pohodě

Já: budu hned zpátky, někdo zvoní, snad to bude chlápek s pizzou

Já: ve skutečnosti jsem si neobjednala pizzu, jsem chudá :/

Harold<3: já ti ji koupim :*

Já: NEJLEPŠÍ PŘÍTEL

Já: fakt k těm dveřím musím

Harold<3: ne, nechci abys měla něco s okolním světem potom co se nám stalo

Já: já vím, promiň. Veř mi, nejradši bych byla kdyby tam byl fakt ten chlápek s pizzou. Ale život je na prd a moje mamka a Rose jsou tady, mám svědky.

Harold<3: tak pošli je k těm dveřím

Já: nemůžu, mamka pracuje a Rose je nemocná

Já: hned jsem zpátky

Měla jsem vědět, že nikdo v roce 2021 nepoužívá zvonky. Jen napíšou „jsem tady".

Ale musela jsem uznat, že i já jsem byla překvapená kdo tam stojí.

„Tati?"