Texting Styles [cz překlad!]

Chapter 45

Pohled Lexi

Zírala jsem. Byla jsem jak zmrazená, v šoku. Harry si mnul zápěstí a plazil se proti mně.

„Harry..."

Myslela jsem, že omdlím. Chytla jsem se stěny. Nemohla jsem dýchat. Vracely se mi vzpomínky. Řezné rány mě pálily. Moje zápěstí křičely bolestí. Harryho zápěstí bylo pochroumané.

Každá buňka v mém těle na mě křičela ať mu pomůžu, ale nemohla jsem se pohnout. Musela jsem něco udělat... ale sotva jsem popadala svůj dech.

Tak bezmocná.

„Lexi..." zašeptal Harry.

Moje mamka byla v obýváku, snažila se utěšovat Shelbynu mámu.

Shelby byla schovaná v rohu.

Shelbyn táta naštvaně zíral, ale vypadal tolik překvapeně, že nemohl nic dělat. Jen čekat co se stane.

Liam si klekl k Harrymu, snažil se zjistit co mu je, ale Harry tomu nevěnoval pozornost.

Louis u domovních dveří volal s policií-

Niall poplácal Shelby po ramenu.

Zayn skenoval pohledem otce Shelby a v očích se mu zračil strach a nechuť.

Rosalie si nervózně projížděla rukou vlasy.

Tohle se pravděpodobně dělo okolo mě, ale já dokázala vnímat jen Harryho.

„Lexi, jsi... jsi v pohodě? Jsem debil, promiň."

Zavrtěla jsem hlavou. Tady byl... zraněný a vyčerpaný a omlouval se za co? Za ty zprávy? V autě mi došlo, že ty zprávy poslala Shelby a cítila jsem se jako idiot, když jsem si myslela, že by něco takového mohl napsat takový sladký kluk jako je Harry.

„Jsi... jsi v pohodě?" zeptala jsem se mezitím co jsem si před něj sedala.

Začal přikyvovat, ale pak se do toho vmísil Shelbyn táta. „Ano, ano, krásné znovushledání. Teď držte huby! Hej ty, co tam děláš?"

Louis něco zamumlal do telefonu a otočil se na něj. „Volám... volám své mámě pane."

Odrfknul si. „To určitě." Vytrhnul mu mobil z ruky. „Kdo to ku*va je? Ať už jste kdokoliv, běžte do háje. Policie? Držte hubu. Běžte pryč. Nazdar." Rozlomil ten telefon na půl.

V tu chvíli jsem udělala největší chybu svého života.

Kopla jsem ho do koulí.

Silně.

Harrymu se zasekl dech. Louis se leknul. Všichni zamrzli.

Zíral na mě, pomalu si stoupnul z jeho zhroucené pozice. Blížil se ke mně, v jeho očích se zračila nenávist.

Zadržela jsem dech. Harry se zvedl ze země a chytl mě za ruku tou jeho zdravou rukou.

A pak jsme slyšeli sirény.

---

Koukali jsme z okna v obývacím pokoji jak Shelbyn táta – Richard byl zamknutý v policejním autě.

Otočila jsem se na strážníka Nelsona a koukala jsem, jak dává pouta Shelby.

„Co se jim stane?" zeptal se Harry mezitím co si stále mnul zápěstí. (Záchranka byla na cestě. Nechtěli abychom my řídili, kdybychom byli v šoku.)

„No..." řekl Nelson, podrbal se na hlavě. „Oba půjdou k soudu. Richard nejspíše dostane pár let ve vězení. A Shelby... nejspíše půjde do léčebny na pár let."

Přikývla jsem. Když policie odjela, konečně přijela záchranka. Rychle nás prohlédli, všichni až na Harryho jsme byli v pořádku. Ten měl na dvakrát zlomené zápěstí.

Jako bylo to moje tenkrát. Přejel mnou mráz a otřásla jsem se.

Když uvnitř pomáhali Harrymu, chytil mě. „Prosím, pojeď se mnou."

Přikývla jsem a vkročila jsem do záchranky. Zamávala jsem ostatním a Rosalie na mě mrkla.

Harry se na mě podíval. „Proč ses tam venku tak zatřásla?"

„Nevím, o čem to mluvíš, Harolde."

Zamračil se. „Ty víš, co jsem myslel Lexi. Prosím.?"

Tentokrát jsem se zamračila já.

A pak jsem mu řekla všechno. Můj otec, moje máma, můj bratr, moje sebepoškozování. Všechno.

A on si mě přitáhl k sobě a zašeptal mi do ucha. „Lexi, moje Lexi, je mi to moc líto. Že sis tím musela projít, lásko."

Ale poprvé jsem s tím byla smířená. Všechno mi bylo jedno, když tu byl se mnou někdo jako Harry.

Poprvé v mém životě jsem byla šťastná.