RED - CZ

RED - 34. díl

Konečně přidávám díl. Trvalo to, vím! Omlouvám se :/ Není to úplně to, co jsem chtěla, ale snad se vám bude líbit. PS: Chtěla bych moc poděkovat za komentáře u předešlého dílu :'OO Moc jste mě potěšili ♥ Děkuj vám.

Sedím na vysoké posteli s nebesy v Coriiným pokoji. Instinktivně jsem se rozeběhla od Harryho jenom přes ulici k jejímu domu. Věděla jsem, že když půjdu domů, setkám se s Jade a to teď opravdu nechci. Cora je teď jediný člověk, se kterým o téhle situaci můžu mluvit. Kristen je určitě v práci a já bych s ní ani mluvit nechtěla, protože by mi na tuhle situaci řekla asi to, že je Harry sexy, takže nemám, co řešit. To slyšet opravdu nepotřebuji. Cora je v tomhle jiná. „Co budeš dělat?" Promluví na mě, potom, co jí všechno vyklopím. Vytrhne mě z mého zamyšlení. „Nic. Já jsem jenom naštvaná. Strašně mi vadí, že jí políbil. Možná bych to snesla víc, kdyby šlo o cizího člověka, ale tady jde o moji nejlepší kamarádku." Povzdechnu si. „A možná bych snesla víc i to, kdyby skočil po panu Stylesovi." Zasměju se zoufale. Cora se ke mně přidá. „Nečekala bych, že se dostaneš do takové situace." Řekne. „To já taky ne. Vůbec nevím, jak se teď podívám Jade do očí. Vadí mi, že mi to zatajila. Měla příležitost mi to říct, bavili jsme se o tom, sakra. Jenže ona mi lhala do očí a to je nejhorší. Jsem na ní naštvaná, možná ještě víc, než na Harryho." Začnu v ruce mačkat přehoz, který má Cora na posteli. „Možná se bála, že tě to naštve, když ti to řekne." Ušklíbnu se. „Možná, ale měla mi to říct. Vadí mi, že jsem se to dozvěděla takhle a ještě z Harryho úst. Měla jsi vidět, jakým tónem to říkal a jak se na mě při tom díval. Ještě teď mám z toho husí kůži." Promnu si obličej. Cora mě pohladí po zádech. Usměju se na ní. „Dík, že jsi mě vyslechla." Mávne rukou. „To nestojí za řeč. Akorát mě teď štve, že jsem naštvaná na Jade stejně jako ty a Harry je taky vůl. Měl vzteky něco rozbít a ne políbit tvou nejlepší kamarádku." Ne asi. Uchechtnu se. „Harry no." Pokrčím rameny. „Asi jsem neměla tak zbaběle utéct, co? Měla jsem ho pěkně seřvat." Zasměju se. „Ne, podle mě jsi udělala dobře. Aspoň se teď hezky vydusí. Zaslouží si to. Jsem ráda, že uznal chybu. Podle mě tě má opravdu rád, Mary." Usměju se nad tím. „Má mě tak rád, že líbá moje kamarádky." Řeknu a Cora se zamračí. „Ty víš, jak to myslím." Ušklíbnu se. „Vím." Pohladí mě po rameni a obejme. Objetí jí opětuju. „Tohodle jsem se opravdu bála, Coro." Promluvím a položím si hlavu na její rameno. „Čeho?" Odtáhne se, aby se na mě mohla podívat. „Tohodle prostě. Toho, že Harry udělá nějakou blbost a bude se mi omlouvat. Jediné, co mě uklidňuje je to, že to zase nění taková hrůza, ale i tak mě to užírá. Co když ho někdy naštvu tak moc, že už nepůjde o líbání, ale ojede nějakou náhodnou holku, aby ze sebe dostal vztek? Co když takhle řeší všechno? Místo toho, aby to se mnou vyřešil, tak za mými zády půjde a něco udělá?" Pocítím slzy na krajíčku. „Mary, takhle to nemůžeš brát. Šlo o jeho tátu. Věř mi, že musel být ještě víc zmatený a naštvaný, než ty. Nechci ho omlouvat, to vůbec, bože můj, pokazil to, ale nemyslím si, že takhle to řeší. Podle mě byl opravdu frustrovaný a potřeboval se nějak uklidnit, sice blbým způsobem, ale myslím si, že to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Za víc ti to řekl, přiznal se a uznal chybu. To už o něčem svědčí, ne? Rozhodně je na tom líp, než Jade, která ti to neřekla." Má pravdu. „Mohl mi to, ale taky říct dřív." Zamumlám. „To si nemyslím, Mary. Podle mě čekal, jestli mu ty nepřiznáš, co se stalo mezi jeho tátou a tebou. Bohužel se tak nestalo a tak byl nucen ti to vplálit do ksichtu, až dneska." Nesnáším, když má pravdu. „Bože, budu se přes to muset přenést, co?" Zeptám se, i když odpověď znát nepotřebuju. „Myslím, že jo. Jen to dej Jade pěkně sežrat, jasný?!" Zasměje se a drkne do mě. „To si piš." Ujistím jí a vstanu k odchodu. „Ještě jednou ti děkuju, že jsi mě vyslechla. Měla bych jít, chci být doma ještě dřív, než se setmí." Cora přikývne a doprovodí mě z jejího pokoje. Otočím se na ní a věnuju jí úsměv. „Měj se." Rozloučím se s ní a sejdu schody, které vedou do haly, jenž mi připomíná tu v Harrym domě. V hale se potkávám s mamkou Cory. „Mary, ty už odcházíš?" Udiví se. „Ano, jsem unavená." Rozhodnu se říct, i když to není tak úplná pravda. „Ráda jsem tě viděla." Usměje se na mě a zmizí v kuchyni. Obuju si své kecky a s úlevou odcházím z jejich domu.