RED - CZ

RED - 46. díl

Je to hodina, co Harry odešel a já se pomalu připravuji do práce. Myslím si, že to bude dneska trošku náročnější, jelikož tam není soukromá párty, takže víc lidí a tím pádem i práce. Zastavím se u vánočního stromku a začnu se usmívat. Zdobení stromečku s Jade byla vždy zábava, ale zdobení s Harrym mě bavilo víc. Zaslechnu vyzvánění svého telefonu a tak ho rychle začnu lovit v kabelce, kterou jsem si už připravila k odchodu. Na tváři se mi objeví překvapený a potěšený úsměv, když na displeji uvidím, Blonďatý princ.

„Iane!“ vyhrknu nadšeně. Jsem tak ráda, že konečně volá, aby mi řekl, co je nového, když se k tomu pěkně dlouho neměl. Měla bych být naštvaná, zřejmě.

„Rosemary, tak rád tě slyším. Mrzí mě, že jsem se ti neozval dřív, ale nenašel jsem si čas. Jak se máš?“ Taky ho moc ráda slyším.

„Mám se dobře. Zrovna se chystám do práce, ale to je jedno. Chci se bavit o tobě. Co škola? Jaký to tam je? Co holky? Bože, tak ti závidím,“ vychrlím na něj a slyším, jak se směje. Taky se zasměju.

„Škola je dobrá. Je to tu samej šprt, ale celkem mezi ně zapadám, tím se nechci nijak vytahovat. Už první den jsem se ztratil. Přišel jsem pozdě na hodinu, ale naštěstí jsem měl dobrýho učitele, který z toho nedělal vědu, ale pořád si zvykám na to, jak je to tu velký. A holky? Nevím, přijdou mi divný. Teda seznámil jsem se s pár milýma holkama, ale nějak nemám náladu se seznamovat, víš?“

Zkousnu si ret a povzdechnu si. Mám z něj smíšené pocity. Doufám, že se nechce seznamovat jenom kvůli mně.

„Aspoň se u tebe něco děje. Tak hezky se to poslouchá. Baví tě to tam, aspoň?“ zeptám se.

„Jo, to jo, ale někdy mě to tu štve. Chybíš mi,“ skoro se po jeho slovech zardousím. Dám si na čas s odpovědí.

„Iane. Ty mě taky,“ vydechnu ztěžka. Vím, že se na mě právě teď smutně šklebí a to mě štve.

„Co kluci na koleji? Našel sis nějaký kámoše?“ zkusím změnit téma. „Ale jo, měl jsem celkem štěstí,“ uchechtne se. „Za tři dny máme volno, kvůli Vánocům, určitě mě čekej,“ pocítím radost, bude dobrý ho zase vidět. „To bude fajn. Moc ráda bych si s tebou povídala, ale musím do práce. Měj se moc hezky, Iane,“ loučím se nerada, ale povinnosti volají. „Ty taky. A Rosemary?“ osloví mě ještě předtím, než stihnu zavěsit. „Jo?“ nervózně si skousnu ret. „Pozdravuj Harryho,“ řekne a zavěsí.

Vcházím do klubu a hned se mi vyskytne pohled na vrtící se Sandru u baru. Dneska tu budu zřejmě s ní. Jsem zvědavá, jak to zvládnu. „Rosemary!“ téměř zaječí a rozeběhne se ke mně. Bože můj. „Uděláme si tetování?“ vyhrkne a chytne mě za ruku. „Cože? Jaký tetování?“ je v pohodě? Nemám v plánu žádné tetování. „Přišel tatér, já a Will si jdeme jedno udělat,“ bože můj. „Co tady dělá tatér?“ nejde mi to do hlavy. „Jednou za čas sem přijde, protože je to jednodušší, než chodit do salónu. Díky tomu tu má zadarmo pití,“ hned je mi to jasnější. „Tak pojď,“ táhne mě dál do šatny. „Nechci tetování,“ mračím se. „Ale! Styles by měl určitě radost, ladili byste konešně k sobě, vole,“ protočím oči. Nelíbí se mi, jak se mnou mluví. „Budu se jenom dívat, ještě jsem nikoho neviděla, dělat tetování,“ pronesu a vcházím do šatny. Spatřím tatére. Je to starší muž s krátkými šedivými vlasy a myslím, že má snad po celém těle různá barevná tetování. Díky bohu za Harryho. „Dobrý večer,“ pozdravím ho a on na mě vyšpulý své propíchnuté rty. Ježiši. Projdu kolem něj do své skříňky a uklidím si tam věci. Přichází Will a vypadá nadšeně. „Ty jdeš do toho taky?“ zazubí se na mě a já zakroutím rychle hlavou. „Jdu první,“ pronese Sandra a sedne si na gauč vedle tatéra, který vypadá, že si už něco šlehnul. Posadím se na křeslo naproti a nervózně je pozoruji. „Necháš to na mně nebo máš vybráno?“ promluví na ni a já jsem překvapená jeho hlasem. Zní celkem mladě, i když na to nevypadá. „Chci, abys mi vytetoval malou palmu pod klíční kost, hned vedle toho čínskýho znaku,“ odpoví mu a on pouze kývne. Rozezní se nepříjemný zvuk strojku a já musím zavřit oči. „Neboj, nebolí to,“ kření se Sandra a tak otvírám oči. Sandra se usmívá a působí úplně v pohodě. Já bych nejspíš křičela bolestí. Will se zmáčkne vedle mě a přehodí svou ruku kolem mých ramen. Usměji se na něj. „Co si dáš vytetovat, ty?“ zeptám se ho. „Obličej Beyoncé,“ odpoví mi a zatváří se naprosto vážně. „Jo, jasně,“ zasměji se, ale jeho obličej se nemění. „Počkej, to jako fakt?“ On je blázen. „Mám dost tetování, takže mě už nic nenapadá,“ proto je logické si vytetovat obličej Beyoncé. Ušklíbnu se. „Co si myslíš, že bych si měl vytetovat?“ nevím, proč se ptá zrovna mě, když žádné tetování nemám a celkově tomu vůbec nerozumím. „V tom ti opravdu neporadím,“ odbudu ho. „Hotovo,“ promluví tatér a Sandra se spokojeně usmívá. Vystřídá se s Willem a posadí se vedle mě. „Přijde dneska Styles?“ vychrlí na mě, aniž bych si stihla prohlídnout její nové malé tetování. „Já nevím,“ odpovím, i když vím, že se tady ukáže. „Divila bych se, kdyby nepřišel,“ úšklebek zdobí její tvář. Zamračím se. „Proč?“ podívá se na mě a protočí oči. „Protože je to Harry Styles. Hlídá si svoje věci, který si označkoval, jestli mi rozumíš,“ brada mi klesá. „Nikomu nepatřím,“ odseknu jí. „Nevěřím, že jste spolu nic neměli,“ zjevně se špatně chápeme. „Přijde dneska Bella?“ měním téma. „Moje společnost ti nestačí?“ Radši jí na to nebudu odpovídat. „Au!“ sykne Will bolestí. „Co si tetuješ?“ jsem zvědavá, pro co se rozhodnul. „Užívej si, dokud si mladý,“ páni, hezká rada.