RED - CZ

RED - 28. díl

Nechci psát, jak moc blbě se mi poslední dobou píše a ty díly se mi nelíbí, ale je to tak :D! Nějak mi to nejde, takže se omlouvám, jestli jste zklamaný. Snad to zase bude v pohodě, až si zvyknu na školu a nebudu tak unavená. Doufám, že si díl aspoň trochu užijete :)

Vůbec nevím, jak se Harrymu daří s jeho tátou. Od té doby, co odešel, se mi neozval, takže vůbec nemám páru, co se teď děje, snad je v pohodě.

„Rosemary, posloucháš mě?“ vyruší mě Ianův hlas. Pozvala jsem ho k sobě, protože jsem opravdu ráda, že se mu povedlo opravit mi auto a přišlo mi to jako milé gesto. „Promiň, říkal jsi něco?“ Cítím se blbě, že jsem ho nevnímala. Usměje se na mě. Má hezký úsměv. „Jenom, že můj táta má firemní večírek. Jsem pozvanej. No, a…byl bych rád, kdybys tam se mnou šla. Všichni si tam někoho berou a já tam nechci tátovi dělat křena. Chtěl bych se bavit. Bude tam hrát i nějaká kapela. Nebudeš se nudit, slibuju. Jen mě prosím neodmítej.“ Dívám se na něj a zpracovávám jeho pozvání. Nevím, jestli je to dobrý nápad. Vždyť jsem právě začala chodit s Harrym a on mě pozívá na nějaký večírek. „Iane, nevím, jestli by byl Harry nadšenej.“ Snažím se to hodit na něj. „Rosemary, přeci o nic nejde. Pozívám tě jako kamarádku, nic víc. Pozval bych klidně někoho jinýho, ale nemám koho.“ Možná bych měla jít, už jenom proto, že jsem ho tolikrát odmítla. Už bych si připadala blbě. „Dobře, půjdu. Ale slib mi, že ode mě budeš držet alkohol dál.“ Začne se smát a tak se k němu přidám. „A kdy to je?“ zeptám se, protože mi tahle informace nějak unikla. „Dnes večer.“ Vytřeštím oči. „Cože? Dneska? To je hrozně narychlo.“ Proč se mě ptá teprve teď? „Já vim, až teď jsem se odhodlal, ale je to až v 8. To je času dost.“ Povzdechnu si. Má pravdu, mám pár hodin čas, ale i tak, mohl mi to říct dřív. „Ok, ale nepočítej, že tam pojedu taxíkem, hezky mě tu vyzvedneš.“ Bouchnu ho do ramene. „Dobře.“ Ušklíbne se. „Já teda půjdu a po sedmé tě vyzvednu.“ Zvedá se z gauče a tak ho následuju ke dveřím, abych ho doprovodila. „Tak v sedm. A ještě jednou dík za to auto.“ Rozloučím se s ním, a když zmizí za rohem, dveře zavřu. „Jdu na firemní večírek, kde nikoho neznám. Bezva.“ Řeknu si sama pro sebe a zalezu do pokoje, abych si připravila věci na večer. Určitě tam budou další snobové. Proč se obklopuju bohatými lidmi, když je nesnáším? To nepochopím.

Zaslechnu klíče v zámku. Konečně uvidím Jade. Vyndám bílé krajkové šaty ze skříně a vylezu z pokoje ven, abych se s ní mohla přivítat. „Mary.“ Vyjíkne s nadšením, když mě uvidí. „Nevěděla jsem, že jsi už doma. Čekala jsem tě zítra.“ Je překvapená. „Jo, taky jsem si to myslela, ale Harryho táta se vrátil už dneska.“ Zamračí se, taky není nadšená. „Jsem ráda, že tě vidím a chci slyšet úplně všechno, jasný?“ Kývnu. Stalo se toho tolik, že nevím, kde začít. Jade sebou hodí na gauč a ruce si dá za hlavu. Myslím, že mě tím vyzvala ke slovu. „Nedokážeš si představit, kolik se toho stalo.“ Zčervenám. „Proč se červenáš Rosemary Johnson?“ Ukáže na mě prstem. Prohrábnu si vlasy. „No,…on Harry…“ je mi trapný jí to říkat. „Ne!“ vyjíkne a s vykulenýma očima mě pozoruje. „Panebože vy jste sexovali!“ Zarazím se. „Co?“ Svraštím čelo. „Bože, to ne. Jenom…“ nechci to říkat. „Sakra, Mary. Jestli jeho prsty zajeli tam, kam si myslm, že zajeli, dám ti deset dolarů.“ Zčervenám ještě víc. „Ty vole.“ Vyjde z ní a začne šahat do peněženky. Vyndá bankovky a podá mi je. „Jsem na tebe pyšná.“ Začne předstírat dojetí. „Přestaň.“ Uculím se. „To není všechno.“ Řeknu a ona pozvedne obočí. „Neříkej mi, že se moje opožděná Rosemary tak rychle rozjela.“ Kývnu. „Tys mu ho…tys ho…“ zakoktá se a já přikývnu. „Do prdele, ty jsi viděla jeho pendolíno!“ Vážně s ní ještě bydlím? „Budu dělat, že jsem neslyšela tvoje přirovnání.“ Zasměju se. „Bože, člověk tě pustí na jednu noc pryč a ty se mi vrátíš skoro odpaněná.“ Plácnu jí. „Zas nepřeháněj.“ Protočím na ní oči. „Dělám si srandu. Jen tomu nechci věřit. Chtěla jsem se tě zeptat, jak se ti tam líbilo, ale to je asi zbytečná otázka.“ Drkne do mě. „Bylo to skvělý.“ Souhlasím s ní. „Mary, co k němu vůbec cítíš?“ Zaskočí mě tou otázkou. Ještě jsem nad tím pořádně nepřemýšlela. Vím, že ho mám ráda, hodně ráda, ale taky vím, že milovat ho je riskantní. Věřím mu, přijde mi, že ho znám, i když je hodně věcí, kterýma mě stále překvapuje a o kterých ještě nevím, ale nějak cítím, že už se mi otevřel a znám ho. Jenže pořád mám v hlavě tu vzpomínku u baru, kdy na mě nebyl milej a je to jenom ukázka času, kdy se tenhle Harry zase objeví. Bojím se, že když sama sobě přiznám, že ho miluju, tak mi bolestivým způsobem zlomí srdce, jak sám řekl. „Mám ho ráda.“ Odpovím jí jenom a ona přikývne. „A on tebe?“ usměju se nad tím, když si vzpomenu, jak mi to řekl. „Jo.“ Usměje se. „To jsem ráda.“ Napřáhne ruce jako gesto k tomu, abych jí objala. „Vím, čeho se obáváš Mary. Nejsem zrovna dobrá osoba k tomu, abych ti to říkala, ale lidé se zamilovávají, aniž by věděli, jak a proč. Je to zvláštní pocit, který nevyžaduje nějaké vysvětlení. Prostě miluješ bez ohledu na to, jak hloupě budeš vypadat. – Ale nelituješ toho, jasný?“ Zašeptá mi do ucha a silněji mě obejme. „Díky.“ Zašeptám zpátky. Sice je ta holka někdy bláznivá, ale co se týče zvolování slov, tak je v tom sakra dobrá. „Co říkáš tomu, kdybychom si udělali dámskou jízdu? Jenom my dvě.“ Ale né. „Víš, já už dneska něco mám.“ Odmítnu jí sklesle. „Ou, a co? Něco s Harrym?“ Zakroutím hlavou. „Ian mě požádal, abych mu dělala dobrovod na nějakém večírku firmy jeho táty.“ Pozvedne obočí. „Ale můžu to zrušit.“ Vychrlým ze sebe. „Ne, to nedělej. Jen jsem zaskočená, že s ním jdeš, když nemá rád Harryho a abych byla ještě přesnější, když Harry ho nesnáší.“ Pokrčím rameny. „Já vím, ale je to kamarád. Připadala bych si blbě, kdybych ho odmítla, znovu.“ Zasměje se. „A Harry to ví?“ zakrourtím hlavou, že ne. „Řekneš mu to?“ nakrčí čelo. „Vlastně ani nevím, měla bych, ale taky vím, jak Iana nesnáší, a já nechci vyvolávat zbytečný konflikty. A Harry je hodně konfliktní.“ Zasměju se nad tím. „Měla bys mu to říct, protože když mu to zatajíš, působí to, jakoby mezi vámi bylo něco víc. Takhle mu to narovinu řekneš a on pochopí, že nic neskrýváš.“ Proč má ta holka vždycky pravdu? „Já vím, Jade. Řekla bych mu to, ale vím, jaký je. Zakázal by mi to.“ Povzdechnu si. „No a co? Zakáže ti to, ale neposlechneš ho. To už je jeho problém, že je takovej osel.“ To je taky pravda. „Ještě si to rozmyslím.“ Vstanu a vrátím se zpátky do pokoje, abych si připravila věci.