RED - CZ

RED - 56. díl

Stojíme a vyčkáváme, až se objeví naše kufry. Let proběhl v pořádku, až jsem byla překvapená, jak hladce to šlo. Harry postává vedle mě a naše boky se dotýkají. Cítím úlevu, že je u mě tak blízko, zatím. Jsem ráda, že jsme neměli nějaký větší problém kvůli tomu, co jsme prováděli na záchodě. Cítím, jak mi hoří tváře, když si na to celé vzpomenu. Zasměju se. Harry se vedle mě pohne a tak se na něj podívám, též mě sleduje. „Co?" pozvedne obočí a já jsem opět zaskočená barvou jeho vlasů, jako bych na to úplně zapomněla a viděla je poprvé. „Nic," odpovím i hned a zadívám se na kufry na pásu. Naše se zřejmě někam poděly. Povzdechnu si. Už jsem celkem nervózní, protože vím, že na nás před letištěm čeká Harryho otce řidič a byla bych hodně překvapená, kdyby tam nebyl i pan Styles osobně. Dlouho jsem ho neviděla a celkem se toho setkání děsím.

„Naše kufry!" vyruší mě Harryho hlas z mých skrytých obav. Sleduji, jak se rozejde spolu s pár lidmi ke kufrům a rychle hrábne po tom mým a pak si vezme ten svůj, který je o něco větší, než ten můj. Hned mi to připomene to, že se tu zdrží o něco déle, než já. O dost déle. V rozpacích si zkousnu ret a čekám na Harryho. „Uží si Vánoce," promluví na mě hlas, který jsem dnes už slyšela. Možná kdybych nebyla tak unavená z dlouhého letu, vzpomněla bych si. Zadívám se směrem, odkud se hlas ozval, a zasměju se. No jasně. Mark se na mě usmívá a tak se na něj usměju zpátky. „Ty taky," mávnu mu na pozdrav a kouknu po Harrym, který zamračeně stojí přede mnou. „Vážně? Takovej břídil," tentokrát se zamračím já. „Nech si toho, jo? Byl milej," podívám se Markovým směrem, ale už se mi ztratil v davu lidí.

Držím se pevně Harryho paže, když vycházíme z letištní haly. Pocítím nával zimy. Je to velký rozdíl, oproti LA. Pocítím balvan, který se mě drží a nehodlá spadnout, když spatřím vysokou postavu ve smetanovém obleku. Hned před východem stojí pan Styles a za ním je řidič v černém Rolls Royce Ghost. Cítím, jak se Harry vedle mě napíná. Harryho otec má na tváři široký úsměv, který se rozšíří ještě víc, když se zadívá na Harryho vlasy. Myslím, že ho Harry chtěl vykolejit, ale pan Styles rozhodně nedá najevo, že ho Harryho chování vytáčí, ba naopak. „Koukám, že v LA se jede nový trend. Jsi pozadu, Rosemary?" promluví konečně, čímž si rýpne do Harryho vlasů, a já se nervózně ušklíbnu. Pan Styles má otevřenou náruč, ale mělo mu, být jasné, že ho Harry nehodlá objímat, místo toho kolem něj jen chladně projde za řidičem auta, aby mu dal jeho zavazala do kufru. Nevím proč, ale já se ze své blbé slušnosti u pana Stylese zastavím. „Rád tě zase vidím," napřáhne ke mně ruku, kterou přijímám. Jeho stisk je pevný a už jenom z toho poznám, jak moc autoritativní je. Nevím, co mu mám říct, jelikož ho vidím nerada, takže se mezi námi vytvoří trapné ticho, které vím, že dělá problém jen mě. On si tuhle situaci užívá. Odtáhnu se a vložím si ruku do kapsy. Uchechtne se a ohlédne se kolem sebe. „Jaký byl let?" jeho oči mě propalují, až je to nepříjemné a jsem nucena přerušit náš oční kontakt. Jak já toho muže nenávidím! „Dlouhý, ale nestěžuju si," odpovím suše.

„Jsem rád, že jsi přijela s mým synem."

„Kéž bych mohla to samé říct i já," opáčím okamžitě a tentokrát jsem to já, která ho propaluje pohledem. Sleduji, jak se jeho rysy v obličeji mění. Zřejmě je zaskočený. Možná jsem měla držet jazyk za zuby.

„Nerozumím," pozvedá obočí a na čele se mu vytvoří několik vrásek.

„Mám takový pocit, že máte radost z toho, že se vám podařilo Harryho sem dostat. A ještě víc vás bude těšit, až uvidíte to, jak husa jako já bude trpět, až za několik dní odletí bez něj zpátky! Takže vám moc děkuju," rozhořčím se zpátky. Reaguji nejspíš přehnaně, ale jsem na něj tak nasraná a zmatená zároveň, že už bych to chtěla mít celý za sebou. Dovádí mě to k šílenství.