RED - CZ

RED - 79. díl

Z POHLEDU ROSEMARY

"Jsme tady." Prolomí Harry ticho po tom, co jsme celou cestu sem mlčeli. Vzhlédnu a zamžourám do tmy, abych se podívala na svůj vchod, který na mě netrpělivě vyčkává.
"Nechci, aby to vypadalo, že jsem tě nějak zneužila," pronesu a vyhýbám se očnímu kontaktu. Zasměje se.
"Sakra, co? Buď v klidu, tak jsem to nevzal. Spíš jsem si pak připadal kurva blbě já, když ses ode mě tak chladně odtáhla. Od té doby jsi neřekla ani slovo, až do teď." Skousnu si zevnitř ret, což dělám pořád z několika důvodů, ale hlavně, když se snažím uklidnit své emoce, jako je to v tomhle případě.
"Měla jsem pocit, že kdybych ti dovolila, abys mě držel ještě o něco dýl, asi bych se úplně rozpadla na miliardu kousků," přiznám nejistě svoje pocity.
"Jak to myslíš?" Svraští čelo. Chápu, že nepochopil, co jsem tím myslela. Nevím, od koho jsem podědila abilitu k říkání věcí v metaforách. Ušklíbnu se.
"Prostě jsem srab. Přikláním se víc k rozumu, než k tomu, co sama cítím. Když jsi mě držel...přišlo mi to správné a zároveň neskutečně špatné. Stačilo by málo a už bych ti nedovolila, abys mě pustil. Nikdy," vydechnu vyčerpaně. Věděla jsem, že se neříká nadarmo, aby se po druhé hodině raní šlo spát, protože po ní člověk dělá špatná rozhodnutí. Hold jsem na to doplatila. Tahle situace by se nemusela stát, kdybych se rozhodla zůstat v blbý posteli.
"Děláš mi to schválně, že jo?" Zarazím se nad jeho slovy. Nerozumím mu.
"Myslím, jak se držíš zatraceně stranou, ale pak zase děláš, že nám dáš další šanci. Motáš mi hlavu, kvůli tomu, co jsem ti udělal. Nechceš mi to udělat tak kurva lehký, co? Vracíš mi to, protože jsem tentokrát já ten, kdo tě miluje." Kroutím nad ním hlavou.
"Ne, tak to není. Asi. Harry, vždyť víš, že tě taky miluju. Do háje! Když si byl v New Yorku, myslela jsem, že je to konečná. Snažila jsem se přes tebe přenést a přes všechno, co se mezi námi stalo, jenže ty se tu pak objevíš a řekneš mi, že mě miluješ. Úplně si to zase otočil. Já potřebuju do Portlandu, kde budu bez tebe na nějaký čas.  Takhle to dál nejde. Tohle naše nesmyslný scházení, které nikam nevede, a naopak to dělá ještě horší, šílím z toho!" promnu si ospale oči. Myslela jsem, že se v tom chápeme.
"Víš, co je nejhorší?" Zeptá se a já se na něj podívám.
"To, že jsme u sebe tak blízko, ale je to, jako bychom od sebe byli míle daleko?" vložím se do toho. Překvapivě přikývne. Zavřu na chvíli oči a pak se zadívám ven, abych mu z mého výrazu ve tváři, nedala najevo, jak vůbec nejsem v pohodě. Ale asi mi za tuhle všechnu bolest stojí. A já pro něj zřejmě taky.
"Přemýšlím kurva nad tím, jestli k sobě vůbec ještě patříme." Otočím k němu pomalu hlavu. Zatíná čelisti k sobě a zírá netečně před sebe. Mám z toho nepříjemný pocit.
"Myslíš, že se někdy rozhoupeme zkurveně k tomu, aby jsme řekli, jak to chceme?" Pokračuje dál.
"Mohli jsme to udělat kdykoliv, a za víc jsme si toho řekli dost, ale k ničemu to kurva nevedlo." Směr naší debaty mě vyvádí z míry.
"Nechci pořád předstírat, že mě naše posraná situace baví. Ty víš, jak moc chci, abys byla šťastná, Rose." Koukne na mě. "Ale nechci odsud zmizet do New Yorku s tím, že celá moje cesta byla kurva zbytečná." Přikývnu. Nelíbí se mi, že má pravdu. Poslední dobou mi přijde víc nad věcí a moudřejší, než já. Uchechtnu se sklesle. Hold ze mě náš rozchod vyždímal úplně všechno a já ještě nemám dobité baterky.
"Zapomeň na všechnu zkurvenou bolest, co jsem ti způsobil. Představ si, že jsem pro tebe dobrej a můžeš si zvolit toho, koho miluješ. Zvolíš si mě?" Vážně se ptá? Opravdu?
"Ty víš, že jsi vždycky moje volba. Ale o tom to není, Harry. Odpustila jsem ti, i když to ve mně pořád nějak žije, ale já bych od tebe chtěla jistotu. Nechci do toho jít a znovu se spálit. Není to ještě ani přes měsíc od našeho rozchodu. Všechno je to pořád čerstvý. Pořád si zvykám. A za víc mám Marka ráda," hned jak poslední slova opustí moje ústa, Harry ztuhne a přimhouří na mě oči. Ale ne, nechtěla jsem to podat takhle. Naštval se?
"O tom to celý kurva je? Máš ho ráda a proto tak dlouho zvažuješ, Mary?! Říkáš mi to až teď, sakra? Fajn, jestli ho máš ráda, tak do něj jdi, já ti v tom zatraceně bránit nebudu, je lepší, než já. Směle do toho! Říkal jsem ti, že ti ho schvaluju, takže u mě kurva bez problému, vážně!" Zvýší na mě hlas. Donutí mě sklopit pohled.
"Harry! Myslela jsem to tak, že nechci ranit i jeho city. Nezaslouží si to. Ze všeho musíš dělat větší problém, než je. V tom ses taky vůbec nezměnil!" protočím oči. Harry zmlkne.
"Tím mi chceš říct, že jsi rozhodnutá?" Ptá se a já několikrát zamrkám, než si uvědomím, na co se mě vůbec zeptal. Vážně si ještě pořád myslí, že je tohle o rozhodování mezi ním a Markem? Blbec. Tady jde úplně o něco jiného - jestli jsem schopná po tom všem, co mi způsobil, mu dát další a poslední šanci, protože to je to, co si mé srdce přeje, ale vím, že by to nemuselo dobře dopadnout. 
"Všiml sis, jak ani jeden z nás se nechce vzdát toho druhýho? Pořád tu jsme. Jednou si mě najdeš ty a potom zase já. Jsme šílený," obejdu jeho otázku a on si toho všimne. Zasměje se.
"Jak kurva myslíš," žertovně řekne. Podívám se na palubní desku, abych se koukla kolik je hodin. Pozvednu obočí, když zjistím, že už je půl sedmý. Kam se ten čas poděl?!
"Asi bych měla jít. Mám hodinu a půl na to, abych se dala dohromady a dobalila pár věcí," vrátím se zpátky do reality. Harry kývne.
"Budu tu za hodinu a půl přesně." Mrkne a já se zasměju.
"Budu čekat," řeknu a otevřu dveře od auta. Chci vystoupit, ale Harry mě chytne za zápěstí. Otočím se na něj zmateně. Jestli řekne něco vážnýho, už to asi nezvládnu.
"Dík, že si přede mnou neutekla." Řekne a já svraštím nad jeho slovy čelo. Jak to myslí? Dneska? Nebo první den, co jsme se potkali? Mohla jsem od něj utéct kdykoliv. Ušklíbnu se.
"Nebyl důvod," pronesu a vystoupím z auta.