VŽDYŤ HO ANI NEZNÁ – TAK PROČ Z NĚJ MÁ TAKOVÝ POCIT?
Jak je to dlouho? Pár hodin, co vletěl tou svou černou Impalou jak poděs před vchod, div že nezaparkoval rovnou ve třetím patře na chíře.
TAK FAJN! –JE to skoro celý den, ale kolik času s ním strávila, aby o něm mohla říct víc, než si v tuhle chvíli myslela?
Provinilý, zdrcený, vzteklý – takového ho potkala. Hmm, TAKOVÝCH potkávala v nemocnici spousty. BÝT TU – nechtěl nikdo. POMOC – chtěli všichni.
ONA tu JE a POMÁHÁ. Tak to bylo – tak to bude. U ní nezáleželo na čase, prostě - TAK to je. Jen – jména měst a nemocnic si musela psát – nemohla si pamatovat všechny, kterými kdy za svůj dlouhý život prošla.
Pak ta jeho eskapáda s ochrankou – nevěřila, že to skončilo, Frank je dříč, ten to dotáhne do konce – prostě si pro něj dojde. Už teď jí děsil fakt, že se tak JEŠTĚ nestalo a CO se stane, AŽ se to stane. Dean nevypadal, že by se nechal jen tak někam odvést – a už vůbec ne od nemocného bratra - ale Frank ho nebude přemlouvat – jen… to udělá. TO, že je Dean vinen věděli všichni tři, TO jak se celá situace vyvine – to netušil nikdo. Tichý to však určitě nebude. Musí něco vymyslet, jak se to dá urovnat, aniž by na sebe strhli veškerou pozornost. O to by to pak bylo horší…
Ztracený, drzý, ignorantský – to první ji vyděsilo, to druhé pobavilo a to třetí naštvalo.
Ježíši – jakoby měl v sobě několik vrstev, které z něj tohle místo postupně olupovalo.
V tuhle chvíli, když seděl naproti ní s dítětem na klíně a s dychtivostí se cpal čokoládou z vajíček s překvapením, aby se spolu s Tonym dostali co nejdříve k pokladu uvnitř a oba z toho byli stejně nadšení ji připadal…bezstarostný? – ne, ne s tou vráskou u kořene nosu. Jakoby mu na čele ležel temný stín a nutil ho se permanentně mračit.
Možná jen dokázal – pro tuhle chvíli – zapudit své trable a být tu prostě s nimi.
Hned se pouštěli do sestavování miniatur a rovnali je před sebe na stůl.
„Auto“ oznámil Tony, mezitím co vyklepal obsah z pouzdra.
Dean vzal do ruky návod a pak ho se znechuceným výrazem zmuchlal. „Tahle zbytečnost akorát zabírá místo! Instrukce? Jak sestavit auto? – a za tohle je někdo placenej, kristova noho - to vážně? Za ty prachy na papír sem mohli dát klidně čtyřválec nebo aspoň pořádnej tuning. A za mzdu tohohle „kreativce“ – ouu jéééé“ zasnil se. „Ale podívej se na tu barvu - skvělá, nádherná, krásná.“
„Uhmm, jo.“
„Co je to za barvu, Tony? Víš to?“ chtěla ho procvičit.
„Uhmm, myšlim…myšlim…“
„Šťastná“ vydechl místo něho.
Tony se zakřenil, ona komentovala změněným hlasem. „Výborně, pane Jonesi. Další z vašich poznámek. My tady nazýváme barvy pravým jménem…“
Dean k ní překvapeně vzhlédl, své zelené oči přes půl obličeje. „Sestra Joan? No k čertu, fakt, že jo…“
Plaše se usmála. „Já...nic jsem tím nemyslela. Jen…dostala jsem od ní reference.“
„Reference? To je něco jako drby, ne?“ nacpal si do pusy kus čokolády. Kam to jídlo skládal, nechápala - dva po okraj nacpané sendviče uzeným masem, talíř hranolek s kečupem, studený kuřecí salát – odkud vybral jen to kuře a pořádnou porci třešňového koláče. Ještě teď srkal z půllitrového kelímku nějakou sladkou limonádu. Nikdy nikoho neviděla jíst s takovou chutí – a k tomu v jejich kantýně. Buď musel mít opravdu hlad, nebo totální absenci chuťových buněk. Ona sama měla velké kafe, na které ji dle domluvy pozval, jídlo s díky odmítla, ale jeho apetit jí svedl k tomu sáhnout několikrát po kouscích sladkostí, které vytahali s Tonym z kapes, a teď se v chaosu povalovaly po stole.
YOU ARE READING
You're My Weak Spot
FanfictionSam je při lovu zraněn a Dean si to dává za vinu. Nemůže se zbavit pocitu selhání z toho, že Sama nedokázal ochránit, že nebyl včas tam, kde být měl, aby mu kryl záda. Některé skutky se nedají jen tak odčinit. A některé věci nevypadají na první pohl...
