You're My Weak Spot

Me and You

„Ahoj," Dean položil lokty na pult recepce. Charlie finišovala s papírováním, do konce dvojité směny jí už odtikávaly poslední minuty.

Proto k němu vzhlédla jen na vteřinu. „Ahoj."

Chvíli jakoby na něco čekal. „Hm, ani se mě nezeptáš, jak mi je? Začíná mi to scházet."

„Nechci ti na tom vypěstovat závislost."

„Jo tak – já myslel, že ti došla dobrá vůle," zhoupl se na špičkách přes lokty směrem k ní a natlačil svou střapatou hlavu skoro až pod tužku. „Co to píšeš?" byl zvědavý jak dítě.

„To je tajemství," zapíchla mu konec propisky do vlasů a mírným tlakem ho vrátila zpátky na plná chodidla.

„Chápu!" uculil se s pokývnutím. „Je to taková ta holčičí věc – milý deníčku, dneska jsem políbila toho neuvěřitelně sexy týpka z patnáctky -"

„Ježíši Kriste! Ještě víc nahlas – v kantýně tě neslyšeli!" vytřeštila na něj oči.

„MILÝ DENÍČ -"

„Šuš!" zacpala mu pusu dlaní. „Zbláznil ses?" rychle se rozhlédla, jak dalece jsou na recepci sami. O soukromí se sice mluvit nedalo, ale bezprostřední ohrožení odposlechu také nehrozilo. Vše však bylo jen otázkou času – střídaly se směny a odcházející personál bude tomu čerstvému předávat informace. Během sekundy to tu může být jak na pouti.

Vrátila k němu zpátky svou pozornost. „Lékařské tajemství – to jsem měla na mysli," hodila očima k papírům před sebou. „Ne...tohle...tajemství," teď zrozpačitěla a rychle stáhla svou ruku zpátky. „A pak..." nevědomky se uculujíc začala propiskou vybarvovat logo nemocnice na formuláři „...bylo to vzájemný."

Dean vzal z kelímku obyčejnou tužku a začal šedivě vyplňovat to samé logo na tom samém formuláři, ale od konce.

„Takže...já mám tajemství se slečnou vrchní. Bůh mě za mou trpělivost odměnil," pokukoval po ní.

Nad tím se pousmála. „Trpělivost? Zkoušel jsi to na mě už od první chvíle! Dalo mi práci tě udržet v patřičných mezích. Ještě, že mám smysl pro morálku!" rychle vyčmárala písmenka, která ji dělila od toho Deanova a posunula ruku směrem k němu.

„Tvá morálka je jak Alcatraz!" mírně kývl hlavou v souhlasu. Hned na to našpulil rty. „Ale i přes to mám takovej nejasnej pocit, že jsem byl od tebe líbnutej už před tím naším společným tajemstvím."

Propiska se vedle jeho obyčejné tužky na nepatrný moment zasekla. Jak mechanický psací stroj, když se mu zkříží raznice s písmenky.

„Dáš na nejasnej pocit?" Charlie se snažila ta pomyslně zadrhnutá ramena s písmeny uvolnit. Hrot její tužky se zpátky rozjel.

„Ani nevim. Ale ptal sem se Tonyho. Je jak radar – chytá všechno a zpětně vypouští zakódovaně zpátky do éteru."

„Vyzvídal jsi na tříletým?"

„Někde jsem začít musel."

„Proč tě to tak zajímá – to, kdo s tím začal?"

Přestal vybarvovat. „Bylas to ty!" vyznělo to hodně nadšeně. „Wow! Líbí se mi holky, co si jdou za svým."

Protočila nad jeho samolibostí oči. V jeho podání to vypadalo, jakoby ho doteď uháněla a on byl ten, kdo musel odolávat. Ráda by s ním hrála tuhle hru, jen kdyby na ní měla čas. Přála si být po tolika náročných pracovních hodinách už doma, na druhou stranu se však neměla k tomu, aby ho tu nechala, po tom, odkud ho vytáhla před několika minutami, úplně bez dozoru.