Battles of our own

237 17 9
                                    

„Jestli se tě dotkne, řvi!"

„Deane!" Sam protočil oči. „Víš, co bych v tuhle chvíli uvítal? Své vlastní oblečení! Tyhle nemocniční šatičky jsou na mě moc rozevlátý," narážel na fakt, že mu nafasovaný andílek sahal nad kolena a vzadu byl stažen třemi šňůrkami, kterého ho tlačily do zad. Dean mu pochválil tenhle sezónní hit, mini kombinované s hlubokým zádovým výstřihem ihned, jakmile ho v tom viděl stát.

„Hadry máš v autě."

„Díky, buddy. A nezapomeň na ponožky."

„Hm."

„Deane?"

„Jsem tu, Sammy."

„No právě. Myslíš, že by se to oblečení sem mohlo dostat třeba samo?"

„Netušim. Ale vím, kdo tu sám určitě nezůstane!" Dean upřel podezřívavý pohled na Sullyho, kterému sice dovolil tlačit vozík směr toalety, ale doprovázel ho celou cestu nalepený na Samově pravici. Vypadal jak bodyguard s tou vážnou tváří a přísně zatnutou čelistí. Bude těžké ho přesvědčit, že od Sullyho mu žádné nebezpečí nehrozí a i on sám tu svou malou potřebu zvládne.

A kdo jiný by mu mohl hodit záchranné lano, než vrchní sestra. Napadlo ho, jak to jen dělá, že se vždy objeví ve správný okamžik na správném místě. Náhoda, intuice nebo ji někdo diriguje?

„Charlie!" naklonil se, aby na ni přes vedle těsně jdoucího Deana viděl. Ihned ucítil jeho ruku na rameni, která ho tlačila zpátky.

Usmála se a zamířila k nim. Ve svém civilním oblečení vypadala zase úplně jinak.

Prsty svírající jeho rameno povolily. Zvedl hlavu, aby zjistil, že i Deanův drsný look tak nějak poloroztál a pohled, kterým teď Charlie sledoval, už vůbec nebyl zabijácký. Páni, ještě chvíli a promění se tu ve svaté neviňátko.

„Ahoj. Všechno v pořádku?"

„Trvalo ti převléct se asi minutu," Dean ji hltal očima.

„Uhm?"

„Žádná ženská se nepřevlíká minutu!"

Povytáhla obočí. „Ou. A moje tajemství je venku. Nejsem ženská!"

V Deanovi něco zaskočilo. Zřejmě to byl jeho vlastní dech, protože hned na to po něm zalapal. Pustil Samovo rameno, ruka nejistě zůstala viset ve vzduchu na cestě k ústům.

Charlie držela vážnou tvář. Bratra držela panika. Sully se držel vozíku. On tu byl tedy jediný, který už to déle držet nemohl.

„Tak jo, byl to blbej nápad. Nikam nechoďte, hned jsem zpátky," a už se hrabal na nohy. Byl však nekompromisně zatlačen Deanovou dlaní zpět, aniž by mu její vlastník věnoval sebemenší pozornost. „Her-got!" kecnul si zpátky.

Charlie konečně povolily koutky v potlačovaném smíchu. Jemu asi brzy taky něco povolí.

„Haló, já vážně musím - "

„Trpěním sílíš, Sammy!" byl odbyt.

„Dʹoh!" ve své marnosti se zhroutil do opěradla.

Díval se odevzdaně na ty dva, jak ona se směje, pobaveně kroutí hlavou, že jí na to vůbec skočil. On na ní mhouří oči a s výrazem 'vychutnám si odplatu'už v hlavě spřádá nemravné plány.

Vážně dovolí, aby byl zapomenut?

„Uhmm, je mi blbí o to říkat vám, Sully, ale -"

Doufal aspoň v malou bratrovu reakci. Když se jí nedočkal, přitvrdil na hlase.

You're My  Weak  SpotKde žijí příběhy. Začni objevovat