You're My Weak Spot

The white lady named Mary

„Aby sis ty svý rezatý tečky neodmočil, kámo!" Dean se na cestě k dětskému oddělení, nyní už s celkem spokojeným a 'vyléčeným' Tonym zastavil v umývárnách, protože mladej měl potřebu a teď už se asi deset minut ráchal v umyvadle, kam ho Dean vysadil.

Aspoň ta hrozná barva, způsobená nekontrolovatelným olizováním modrého nanuku, z jeho tváře byla pryč. Na áru by si při pohledu na ty promodralé rtíky mohli třeba myslet, že přestal dýchat a snažili se ho chytit a oživit.

„Umyju ti taky tešky, jo?" než mu v tom stačil zabránit, Tony mu chrstl celou svou malou dlaní vodu do obličeje.

„Ty jeden vodnickej podvodníku!" Dean se oklepal jak pes, čímž Tonyho rozřehtal. Musel to několikrát opakovat, protože takové zábavy se kluk nechtěl jen tak vzdát, takže oba byli za nedlouho zlití a Deanovi se ještě ke všemu motala hlava.

„Stop!" opřel se dlaněmi o pult. „Musím počkat, až můj mozek dohoní zbytek těla!"

Hned na to se prohnul, když mu Tony nalil vodu za krk. „Áááá. Tak tohle je podpásovka! V Quantanámu ti tohle mučení možná žerou, ale teď sleduj mistra oboru!" Dean si procvičil dlouhé prsty a pak je skrčil jako drápy.

„Tohle je Deanův lechtací aparát zvaný Počůránek. Všichni, kdo se s ním setkají, si totiž vždycky smíchy krupnou do kalhot," pomalu a hrozivě je k němu natahoval.

Tony v očekávání lechtačky zvrátil hlavu dozadu a začal nekontrolovatelně vřískat smíchy.

Dean se zarazil. „Páni, tohle mučení jde úplně samo."

„Neci mušeníííí!" Tony, zalykajíc se vlastním řehotem se skrčil, stáhnul hlavu mezi ramínka a zavřel oči, jakoby se tím měl stát pro Deana neviditelným.

Ten ani nevěděl, jestli ho chce opravdu vystavit něčemu takovému – bál se, aby se v tom křehkém tělíčku pod nájezdem jeho prstů něco nezlomilo.

Ale zklamat kluka nechtěl, Tony otevíral a zavíral oči v kontrole, jestli už jde.

„Mučeníčko, pro Počůránka potěšeníčko!" Dean mu udělal nečekaný špás na stehně, kdy mu sevřel útlou nohu mezi svůj palec a ukazováček.

Tony překvapením vypískl, chytil ho za ruku a začal rozjařeně kopat, div, že neslítl z pultu. Dean lehce jeho snahu o odtržení svých týrajících prstů překonal a udělal mu další dva špásy směrem nahoru. Kluka radši přidržel, když si nohy snažil přitáhnout k tělu, aby je tím ochránil. Jak lehké by teď pro Tonyho bylo, když byl absolutně pohlcen hrou a smysl pro balanc ho opustil jak peníze běžný účet, skutálet se z té výšky na tvrdou zem.

Konečně se mu dostal k hrudníku, kdy ho pošťouchl dvěma prsty v pod paží a hned na to pošimral pod bradou.

Tony se divoce svíjel, reagujíc na Deanovy šťouchy, v obličeji rudý od nekontrolovatelného smíchu. Deana přepadla nová obava a to ze zadušení.

Hm, ani netušil, že hraní si s dětmi pro ně může být tak ohrožující na životě.

„Ne - ci mu –mu - šeníško-o!" zajíkal se prcek.

„Ne? Tak co s tebou?" popadl ho do náruče. „Co kdybych tě...nacpal do koše!" Tony se ho chytil jako klíště rukama kolem krku a nohama kolem žeber.

„Nešem papíl!"

„Tak tě strčím pod vodu, vodníku!"

„Nééé, ty si fotník! Si moklej!" zatahal mu za triko.