You're My Weak Spot

Dean's Kids 2/2

„Všichni máme minulost," Dean pohlédl s vážným výrazem na děti. Většině z nich nebylo víc jak tři roky. Podrbal se pod nosem. „Uhm, dobře - tedy, některý z vás na ní ještě budou muset zapracovat."

„Jo," odsouhlasil mu to někdo z prvních řad. Možná to byl Tony, protože ten se rád shodoval se vším, co z Deana vypadlo, aniž by mu vadilo, že tomu mnohdy nerozumí.

„A minulost rodí legendy. Třebas rockový, filmový, sportovní nebo mě."

Udělal dramatickou pauzu, než pokračoval. „Znáte příběh o rytířovi a pohůnkovi?"

Zavrtění hlavami.

„Tak to jste tady správně, protože teď už budete. Děj je zasazenej hodně zpátky v minulosti, do země zvaný Whiskeyland, později známý jako Skotsko. Tam žili dva rytíři - ten první byl hóóódně udatnej, krásnej a sexy chytrej a říkali mu Deanan a ten druhej byl zlej, podlej a loupeživej opilec se jménem Johnny Walker."

Ježíši, pomyslela si sestra Joan v koutě.

„Deanan měl mladšího bráchu Samuelina, kterej, kdyby nebyl divnej, mohl bejt považovanej i za normálního. Nic moc neuměl, protože furt jen četl. Ale páč byl Deanan dobrák od kosti, nevyhnal ho a zaměstnal ho jako svýho osobního pohůnka."

Pár dětí se zatvářilo zmateně. „To je jako slouha, jasný?" netrpělivě vysvětlil.

„Jo."

„No tak. Samuelino pro svýho cool bratra vykonával různý věci, jako nosil mu poštu, blejskal rytířský brnění, vyvážel ze stájí hnůj nebo dolejval při večeři pití. A páč svý povinnosti dělal dobře, Deanan mu dovolil mít na hlavě to, co jeho mladší brácha nazýval vlasama."

„Měl vlaši?"

„Měl, ale vidět bys je nechtěl, to mi věř, kámo. A tak by si žili v poklidu na svým hradě Bobbyburg, kdyby jejich harmonie a soulad nebyl trnem v oku ruině Hellburg a jejímu loupežnýmu rytíři Walkerovi. Ten si usmyslel, že potřebuje taky svýho soukromýho pohůnka a to přesně takovýho, jako byl Samuelino. A tak jednou v noci, když Deanan nebyl doma, si zákeřně počíhal a unesl Samuelina přímo z jeho postele a jen v noční košili."

Hannah na jeho klíně nešťastně vykníkla, dětem sedícím před ním poklesla v důsledku té tragédie čelist.

„Jo! Přesně tak!" byl s nimi za jedno. „A nikdo, kdo vztáhne ruku na Samuelina si nesmí myslet, že odejde bez trestu a to i přes to, že mít mladšího bráchu je jako mít píchlou osinu v zadku."

„Echm," sestra Joan si odkašlala.

„A když tedy Deanan podle stop na místě činu vydedukoval, co se stalo a jakmile si pobalil jablečný pie na cestu, neváhal ani vteřinu a vyrazil na záchrannou misi. Na své věrné černé kobylce Impalině tryskem a bez ohledu na terén či nebezpečí uháněl do Hellburgu a doufal, že přijde včas. Ten sonof-"

„Pane Jonesi! Necháváte se příliš unést!" byl důrazně napomenut.

„Ehm, tedy ten FAKT HNUSNĚ ZLEJ rytíř chtěl totiž Samuelina očarovat, aby mu sloužil až do konce života. Když Deanan dosáhl tvrze, rozkopl bránu a zařval 'Hej, ty... ty..." Dean si nemohl vzpomenout na žádnou slušnou nadávku. „Ty... FAKT HNUSNĚ ZLEJ rytíři, ukaž se! Přišel jsem si pro svýho bratra a tobě nakopat prd...ku!" tvářil se při tom hodně bojovně a ani si to neuvědomoval. Děti na něj koukaly s otevřenými papulemi a širokýma očima.

„Ale na místo sebe poslal ten zlosyn na Deanana tři - ne - pět svejch patolízalů. Deanan se jim hrdinsky postavil, vytáhl svůj meč Kansaský masakr, který začal zpívat krvavou píseň. Náš hrdina kolem sebe sekal, kopal a rozdával rány pěstí. Zkušeně vykrýval výpady nepřátel, aby hned na to smrtelně zaútočil. Měl v sobě rychlost geparda, smrtelnost kobry, ladnost akrobata a výdrž maratonce. Tak dobrý byl. Brzy byl vzduch cejtit potem, krví a močí."