† The Vampires - Agony CZ †

2.KAPITOLA

2.KAPITOLA

Přicházela jsem k sobě. Všechno mě bolelo, ale nejvíce mě bolel krk. Nosem jsem vnímala mě známou vůni. Věděla jsem, že jsem pořád v té kobce. Věděla.

Snažila jsem se otevřít oči, ale nešlo to, měla jsem je něčím zalepené. Promnula jsem si je a konečně je otevřela. A ano, byla jsem v té kobce. Ležela jsem navrcholu té hromady těl. Chtěla jsem zapištět, ale stihla jsem si dát ruku před pusu. Podívala jsem se okolo sebe, jestli tu také není ten kluk. Nebyl tu.

,Ufff ' oddychla jsem si.

Snažila jsem se vstát, ale uklouzla jsem po někoho zakrvácené ruce a sjela po tělech až na zem. Sebrala jsem všechny síly a postavila jsem se. Zatočila se mi hlava, musela jsem se chytit stěny abych znovu nespadla.

Znovu jsem se okolo sebe porozhlédla.Uprostřed kobky těla. Na stěnách seschlá krev. A na konci té jeskyně úplně v pravo..

„Co to do háje je??!" řekla jsem nahlas.

Byly to mříže. Jako vchod do další kobky, jenže za těmi mřížemi byl jen takový stůl. Jako lehátko co bývá v nemocnicích. Přišla jsem se podívat blíž. Všude byly drátky a nějaký přístroj který na sobě měl napsáno Electro Vat** . To už bylo moc.

,On tu mučí lidi? Pouští do nich elektřinu a pak je rozbodá? A panebože co dělá s jejich krví? Maluje si jí po stěnách? Je to psychopat?' Hlavou mi začalo kolovat milion otázek. Odpověď na všechny byla – Musím vypadnout! - .

Sebrala jsem se a šla k vysouvacím dveřím. Zevnitř byl také čudlík. Zmáčknula jsem ho a dveře se otevřely. Opatrně jsem se naklonila do uličky jestli tam „on" nečeká. Nikdo tam nebyl. Rychle a potichu jsem běžela chodbou naproti vysvobození. Ale skoro už před východem jsem to slyšela. Hlasy. Jeho hlas!

,Pane bože co budu dělat, co budu dělat!! ' panikařila jsem v mé hlavě.

Rozeběhla jsem se zpět do kobky. Snažila jsem se otevřít železné mříže ale byly zamčený.

,Klíč. Klíč ' začala jsem hleda, ale nezbývalo moc času. To jsem si uvědomovala. Nakonec jsem ho našla pověšený na hřebíku. Odemkla jsem mříže a vzala si jeden z těch drátů. Na konci měl takový bodec. Běžela jsem k otevíracím dveřím a rychle je čudlíkem zavřela. Schovala jsem se a čekala až přijde..

Z pohledu Kaila

Jen tak jsem se procházel a číhal na svojí další oběť. Že by to byla tahle blondýnka se zadkem jako Nicki Minaj? Nebo by to mohla být takhle brunetka oblečená jen minimálně. Raději jsem měl dívčí krev. Mohl jsem se jim dívat do očí nebo dokonce do výstřihu když jsem jim pil krev. Najednou mi začal v kapse u kalhot vybrovat mobil. Podíval jsem se na display. *** Brad ***.

,Bože co ten zase chce? ' pomyslel jsem si a zmáčkl tlačítko přijmout.

„ Brade co zas chceš? ' otráveně jsem se zeptal.

„ Čau Kailéé! Že ty ses mi ani neozval! Tak co jak jde život??..." dlouze se odmlčel „ co tvoje oběti??" věděl jsem, že se u mobilu xichtí. Miloval když se mnou mohl být na lovu. Sám si neuměl ovlivnit ani malé dítě a živil se jen z mého lovu. Rozčilovalo mě to, ale co jsem zmohl, je to můj mladší bráška.

„ Co je Brade.. Vyklop to. Zase nemáš z koho bumbat co?" posměšně jsem se zakřenil.

„Ano přesně. Můj starší bráška mě vždycky odhalí co?" I přes telefon šlo slyšet jeho ironický hlas a pohrdání mnou. Nesnesl prostě myšlenku že jsem starší, lepší a hezčí jak on.

„Dobře. Dneska bude lov. Buď přesně ve dvanáct hodin u mé jeskyně. Ani zaboha nechoď dovnitř jinak ti utrhnu hlavu jasné?!" pohorzil jsem. Právě jsem mířil k mé kobce.

„ Ok... dík. A co tvoje poslední oběť?" zeptal se zvědavě.

„ Jo ta byla chutná.." jen chuť krve dívky co za mnou přišla osobně ve mně vyvolávala silné pokušení nezabít někoho dalšího. Byla asi nejsladší ze všech mých obětí. „Nějaké hloupé a zvědavé káčátko mi vlezlo přesně do hnízdečka. Mňamka." oblízl jsem si rty i tesáky, které mi právě při té vzpomínce vylezly.

„Že ty máš tolik štěstí...musím jít ve dvanáct čau Kaile." a zavěsil.

Zakroutil jsem hlavou nad tímto telefonátem. Tak zbytečný čas věnovat do někoho právě tak zbytečného. Vcházel jsem do kobky. V uličce jsem něco zaslechl. Rychle jsem zmáčkl tlačítko a vešel do mé jatkárny...