Létání

234 12 2
                                    

*pohled Hermiony.*

Když jsem viděla Scorpiuse odcházet, věděla jsem, že tohle prostě musí skončit. NEmůže to takhle jít dál. Proto jsem Malfoye chytla za ruku a vedla ho pryč. On ale rychle přebral vedení. Obtočil svou ruku kolem mého malého zápěstí a vedl mě do svého kabinetu. Jakmile se zavřeli dveře, přisál se mi na rty. Líbal mě. Přivřela jsem oči. Stejně jsem ale viděla, že mu po tváři stékají slzy.

"Když jsem se dozvěděl, že zemřela.." vydechl. "Nemohl jsem holkám projevit, jak se cítím, protože jsem v duchu skákal ohromnou radostí.. A to mi užíralo svědomí.." jakmile to dořekl, znovu přitiskl své rty na ty mé. Položila jsem své ruce na jeho hruď a chvíli ho líbala nazpátek. Pak se sám odtáhnul. Opřel čelo o to mé a podíval se mi do očí.

"Chyběla jsi mi," špitl sotva slyšitelně. Pro mě to ale nemusel říkat. Jeho oči to prozrazovaly dřív než jeho rty.. A jeho rty byly mnohem rychlejší než jeho hlas. Pohladila jsem ho po tváři. "Jsi idiot," špitla jsem. Přivřela jsem oči, protože jsem cítila, že se za chvíli rozpláču. Následující vteřinu mi ale po tváři stekly dvě slzy. Podívala jsem se na něj.

"Já vím," špitl na zpátek a odtáhl se. "Já.. Já prostě.. Snažil jsem se. Snažil jsem se ji milovat, nebo ji aspoň mít rád, ale vždy jsem si vzpomněl na tebe.." chodil po místnosti a energicky artikuloval rukama. "Četl jsem citát.. Když ochutnáš jaké to je létat, vždy budeš chodit na zemi s hlavou v oblacích.. A tak přesně jsem se cítil, Hermiono.... Eleanor..." druhé jméno znovu jen špitl. Otočil se znovu čelem ke mě a podíval se na mě. Dala jsem hlavu na stranu a čekala na jeho další slova.

"Potřebuji tě.. Vedle sebe.. Potřebuji.." přišel ke mě a chytil mě za ruku. Zavrtěla jsem hlavou."Draco... Ne.. Víš, že nemůžeme.." jeho ruku jsem dala pryč a sklopila jsem provinile pohled. Mé srdce znovu bušilo jako tehdy.

"Moji rodiče jsou v Azkabanu, moje žena je mrtvá, co ti brání? Proč mě nemůžeš příjmout?" zvýšil hlas. Zastrčila jsem si pramen za ucho. PEkelná situace. Před několika lety jsem doufala, že už ho nikdy neuvidím. Kdyby mi někdo řekl, v jaké situaci se naskytnu, tak bych se mu vysmála. Ale teď jsem tu stála. Proti němu. Proti muži, který naléhal. Což mě částečně hodně mátlo, protože mi v uších zněly jeho slova: "Jsem Malfoy, Eleanor. Vždy dostanu to, co chci.." 

Tenhle muž měl do toho sebevědomého spratka hodně daleko. Podobal se na svého otce více než si sám dokázal připustit a já si nebyla jistá, jestli pokud bych řekla ano, jestli bych to dokázala ustát. Bylo jednodušší říct ne, protože jsem nenáviděla nechávat někoho čekat. Jak se ale zdálo, i přes moje jasné ne, tu muž, jenž přede mnou teď stojí čekal. A čekal na mě...



(Aut.pozn.: Co myslíte? Řekne mu ano, nebo ho odmítne? )

Jediný synKde žijí příběhy. Začni objevovat