Jediný syn

Hádka

"Otče, nech toho!" snažila se má sestra Narciss zastavit rozzuřeného tátu. Přišel na to. A zuří víc než kdy před tím. Narciss se kutálely po tvářích slzy. Mě ne. Věděla jsem, co jsem udělala. Věděla jsem i proč jsem to udělala a udělala jsem to s plným vědomím. Otci v očích poskakovaly ohníčky hněvu. Pohled jsem mu oplácela.

 "Jak jsi mohla?! Jsi ostuda našeho rodu!" křičel jak pominutý a vůbec mu nevadilo, že jsme na chodbě. Začala jsem se ztrácet. Najednou mě úplně opustila ta jistota. Nahrnuly se mi slzy do očí, tak jako Narciss a z hrdla mi vyšel zoufalí vzlyk. Měla jsem pocit, jako bych se vrátila zpět na začátek. Do dnu, kdy jsem zjistila, že svou matku už neuvidím. Hrudník se mi sevřel a já měla obrovský problém se nadechnout. 

"To jsi byl taky," ozval se jemný, klidný hlas. Vzhlédla jsem. "Nechápu tě, Draco Malfoyi." Jakmile ho profesorka Grangerová oslovila celým jménem, s mým otcem hrklo. 

"Nestarej se, ty malá mudlovská šmejdko!" rychle to skryl.

"Někdo starat musí, když ty to neděláš," pokrčila profesorka rameny. I Narciss se zarazila a sledovala to. Mezi nimi dvěma doslova proudil oheň. 

"Grangerová!" 

"Už nejsme maý, Malfoyi. Musíš si ovědomit, že za ty dvě holky odpovídáš. Opravdu chceš být jim stejný otec, jako byl tobě ten tvůj?! Tak hlavně že jsi sliboval hory doly, lháři. Doufala jsem, že jsi se aspoň trochu změnil!" profesorka zvýšila hlas a několik studentů se otočilo. Profesorka Granger totiž nikdy nezvyšuje hlas.

 "Nezměnil, profesorko.. Za tu dobu, co jsme na světě, je to stále stejné," řekla Narciss stojící vedle otce. Zalapala jsem po dechu. Viděla jsem, jak do otce vplula nová dávka zlosti. Napřáhl se. Dobře jsem věděla, co to znamenalo. Narciss okamžitě stáhla hlavu mezi ramena a víčka sevřela k sobě. Nemohla jsem se na to dívat. Zazněla rána. Rychle jsem oči otevřela. Místo Narciss ale před otcem stál Scorpius. Tvář mu zčervenala. Z koutku rtu mu stekla malá kapička krve. Vzdorovitě se na mého otce podíval. 

"Ženu ani květinou, pane Malfoy." řekl, chytil mě i Narciss za ruku, podíval se na profesorku a vedl nás pryč. Narciss nic neříkala a šla s námi jen kvůli tomu, že ji Scorpius vedl. 

Došli jsme až do kabinetu profesorky, kde Scorpius Narciss posadil na židli a klekl si. Šla jsem udělat čaj. 

"Jsi v pořádku?" staral se. Jeho hlas zjihl jako hlas profesorky, když mluvila se mnou. Narciss se na něj podívala, pak se rozbrečela a schovala tvář do dlaní. Pohladil její ruce, stoupl si a přivinul ssi ji k sobě do objetí. Hladil ji po vlasech. A konejšil. Zahřálo mě u srdce, protože před pár dny jsem zažila to samé od jeho matky. Bylo zvláštní necítit se sama. A vědět, že Narciss je v bezpečí i s někým jiným než se mnou. Udělala jsem čaj a položila ho na stůl k Narciss a Scorpiusovi. 

"Už ti to jde," ušklíbl se Scorpius.

"Uhm? Nedivíš se?" vzhlédla jsem."Myslíš, že jsem to nevěděl? Ale Rosé.. Já si svou matku hlídám... Tak jako ty dáváš pozor na Narciss..." usmál se. Usmála jsem se také. 

Povídali jsme si u čaje dost dlouho. Smáli jsme se spolu všichni tři. Scorpius k nám docela zapadl. I s těmi blonďatými vlasy jsem měla pocit, že není cizí. Právě naopak. Jakoby byl blízko nám oběma až příliš.