Boj

386 28 2
                                    

Viděl jsem, jak moje matka znejistěla. Prudce tiše vydechla a uhladila si vlasy. NAkonec se přemohla a došla k profesorskému stolu a usadila se po levici ředitelky, která se otočila k nám.

"Vítám vás v novém školním roce, milý studenti. Jako každý rok chci připomenout, že do Temného lesa je vstup přísně zakázán. Zároveň vítám slečnu Grangerovou, která se připojila k našim profesorům v roli profesorky pro předmět dějiny čar a kouzel a předmět kouzelných formulí. Velmi jí děkuji." Po Velké síni se rozezněl ne příliš nadšený potlesk. Tedy, od Nebelvíru nadšený rozhodně byl. Ale Zmijozel seděl na místech jako přibitý a jen se smál. Dokud je profesor Malfoy nesjel pohledem, pak se neotočil na mou matku a nezatleskal. Jakmile zmijozelští uviděli tohle gesto, začali tleskat také.

Když má matka uviděla tleskat pana Malfoye, na minutku zmrzla. Obrátila pohled rychle mým směrem a vyžádala si tichou podporu, kterou jsem se jí malým úsměvem snažil poskytnout.

"Nechť tedy hostina začne. Dobrou chuť," ukončila to ředitelka McGonagallová. Naznačil jsem matce, že to zvládla a potom jsem se pustil do jídla. Přímo přede mnou byly na tácu kuřata. Vzpomněl jsem si na vyprávění matky o strýčku Ronovi, který kuřata nade vše miloval, a uchechtl jsem se.

Time skip

Přestože jsem dnes nic moc nedělal, byl jsem rád, že to divadlo skončilo. Asi jsem nebyl jediný, protože většina studentů zmizela v první možné chvíli. Chtěl jsem ale ještě zajít za mámou a ujistit se, že je v pořádku. Procházel jsem tedy chodbami osvětlenými kouzelnickým ohněm a částečně měsícem. Byly nezvyklé tiché. Vsunul jsem ruce do kapes a uvolněně vydechl. Po té rušné večeři jsem byl opravdu rád za ticho a klid. Ani mé boty nevydávaly nějaký extra velký klapot, o to ta chvíle byla lepší. Zavrtěl jsem halvou a snažil se tak upravit si vlasy tak, aby mi nepadaly do očí. Byl jsem příliš líný na to, ruce z kapes vytáhnout, tak jsem spokojil s těmi pár pramínky, co mi sklouzly do výhledu.

Velmi příjemnou chvilku ale musel někdo vyrušit,jako vždy. Skoro jsem vyšel za roh,ale na poslední chvíli mě něco zarazilo a přitisklo ke stěně. Jen jsem opatrně vykoukl.

I zezadu jsem poznal vlasy tý cácory Malfoyový. Před ní stáli tři kluci. Znal jsem je. Hrály famfrpál za Zmijozel. Dva z nich byli chytači - Brian Warren a Christopher Hunter. Poslední z nich byl brankář Jackson Kayle. Všichni čistokrevní. Rádi se tím pyšnili a mysleli si o sobě bůh ví co. Zamračil jsem se.

"Ale Rosé, to je byznys,jak to říkaj mudlové. Když chceš být 'někým' musíš pro to něco udělat..." Vydechl Christopher. Zamračil jsem se víc. Normálně bych asi odešel, ale nejsem blb a jeho slova ani postoj se mi nelíbili. Natlačili Malfoyovou do rohu a svlékali jí pohledem.

"Neboj.. kotě, poprvé to bolet nebude.." ušklíbl se Jackson. Znechuceně jsem vydechl. Chytil jí za vlasy. Zatnul jsem pěst, když Malfoyová zakňučela.

"Nechte mě," řekla nepříliš jistě ani hlasitě. Pohledem jsem propálil Brianovu ruku, která se dotkla pro něj zakázané partie těla Malfoyové. Ta se snažila je odstrčit,ale byla tintítko a neměla proti těm nadrženým bestiím šanci. Bouchl jsem pěstí do zdi a dynamicky si to kráčel k nim.

"HEY!" vykřikl jsem k nim. Sebejistě ale ne moc, jsem k nim došel.

"Hey, vypadni," zavrčel hned Brian ale pracky dal od Malfoyový pryč. Nedělal bych to. Je to Malfoyová a moc jí nemám v lásce. Ale stále je to dívka, která si takové chování nezaslouží.

"Jasně. Už padám. Jen jsem si zapomněl něco, co je moje," chytil jsem Rosé Malfoyovou za ruku a stáhl si ji k sobě. Klopýtla a narazila nosánkem do mé hrudi. Objal jsem ji kolem ramen.

"Idiote, ta zůstává s námi.." zavrčel Christopher a natáhl k ní svou pracku, po které jsem ho plácl.

"Zapomeň," sykl jsem. Cítil jsem,jak mi ztmavly oči. Srdce se mi rozbušilo rychleji a prudčeji díky adrenalinu, který se v mém těle začal hromadit. Ostrčil jsem Malfoyovou stranou a rychle vytáhl hůlku. Po malém souboji nás odtrhli profesoři včetně mé matky.

"Co děláš?!" obořila se na mě starostlivě, když viděla můj poraněný ret.

"Starám se o to, aby profesorskej sbor nebyl obviněnej za nedostatek ochrany," sykl jsem a pohledem vyhledal zaraženou Rosé Malfoyovou. Vytrhla se z objetí sestře, ignorovala otce a já měl co dělat, abych zůstal stát na nohou potom, co se mi vrhla kolem krku. Chytil jsem ji jemně kolem pasu.

"V pořádku?" zeptal jsem se neutrálně.

"Pane Granger," sjela nás McGonagallová ostrým pohledem.

"Nemusíte mi děkovat. Udělal jsem to ze slušnosti. Poděkujte mé matce, že mě dobře vychovala. Což se o těch třech.......... čistokrevných.. bytostí říct rozhodně nedá." řekl jsem. 

"A ty bys na sebe měla dávat větší pozor," sjel jsem rovnou Malfoyovou."Jindy jsi hrdinka a nadáváš mi do mudlovských šmejdů a dnes se mi vrháš kolem krku. Srovnej si priority, je mi z tebe zle," Potom jsem se se otočil a odkráčel do své ložnice.

Jediný synKde žijí příběhy. Začni objevovat