Jediný syn

3. Minulost

Opřela jsem se o stěnu a lapala po dechu. Těkala jsem očima sem a tam kamsi do prázdna. Tohle jsem nečekala. Co to má být? Žertují snad? Má to být vtip? Takže v téhle situaci jediný kdo mi věří je ten, kdo mi do nedávna nadával a podkopával nohy? Dýchalo se mi opravdu špatně. Těžce.. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se děje. Jednoduše jsem to prostě nemohla příjmout. Nedokázala jsem to pochopit. Přehrávala jsem si jejich dialog v hlavě ještě hodnou chvíli stále dokola. S každým jejich slovem, které jsem si připoměla,se ve mě hromadila zlost. A nakonec jediné co zbylo ze všech mých pocitů byla jen touha dokázat jim, že to zvládnu mnohem lépe než kdokoliv z nich. Nadechla jsem se a vstoupila do místnosti. S širokým, úsměvem na tváři. Mé vlasy nebyly v kudrlinách,ale padaly mi na ramena rovné. Lehký make-up a hlavně černá tužka pod oči a tmavě rudá rtěnka připomínající víno, po němž mnozí tolik touží. V šatech, tmavých, které mi Malfoy dal a lodičkách s vysokým podpadkem. Přelétla jsem místnost ostrým přísným pohledem hraničícím s ignorací a zastavila se u Malfoye. "Říkal jsem, že je pro to perfektní," spokojeně se ušklíbl. "Teď už jen vytvořit back story." Sedla jsem si do křesla a založila ruce do klína. Poté jsem se líným pohledem přesunula znovu k Malfoyovi, který si sedl naproti mě a zadíval se na mě. "Lady Eleanor Gilbert," Pousmála jsem se. "Pane Malfoyi," oslovila jsem ho. "Jméno máme, co back story?" zajímala jsem se. Nehodlala jsem nad tím přemýšlet já, jelikož jsou to oni, kdo to vymyslel. Všichni se zamysleli. Nehledě na to, jak moc se do toho Harry s Ronem cpali, stejně to byla primárně komunikace mezi mnou a Malfoyem. Rozhodla jsem se, a to znamenalo, že věc dotáhnu do konce ať to stojí, co to stojí. "Jelikož potřebuješ být částečně z dosahu Voldemorta, a nekecej mi do toho, Gilbertová," ušklíbl se. "Tak si budeš muset zahrát na mě velmi blízkou osobu.." naklonila jsem zamyšleně hlavu na stranu. "někoho z tvé rodiny hrát nemohu, to by poznali.." namítla jsem. Přikývl. "Což znamená, že jedinou osobu, kterou by mohli akceptovat je tvá..-" "Snoubenka," řekli jsme oba najednou. Přetočila jsem oči v sloup. "Hele, já vím, že se ti do toho moc nechce a nedivím se ti. Ale já jsem na tom stejně. Musíme Voldemorta přechytračit. Proto, abys byla z jeho okruhu a hlídal se u tebe, tak musíš být má snoubenka. Je to jediné východisko," došlo mi to i bez jeho slov. "Malfoyi, zlato, zavři pusu," usmála jsem se s ironií v hlase. Ušklíbl se. "Jistě, lady Gilbert.. Měli byste ale vědět ještě jednu věc. Voldemort chce teď tři dny mít u sebe radu, které jsem součástí a do které bude patřit i Grangerová. Což znamená, že s Vámi ty tři dny spojit nemůžeme a stejně tak nemůžeme vědět, jestli to Voldemort nebude chtít prodloužit..." Malfoy to kladl na srdce hlavně klukům. Problém byl, že mě ta představa sevřela hruď. Musela jsem být silná. Musela jsem se překonat. Musela jsem dotáhnout do konce i to, co jsem si rozhodla ve zlosti. Byla to moje věc a musela jsem za ní nést odpovědnost. "Přemístíme se zítra ráno. Dnes večer pošlu rodičům dopis s informací, že přivedu i tebe.. Teď si jdi odpočinout." pohlédl na mě a já nic nenamítala. Pravda totiž byla, že jsem se bála, i když jsem to nehodlala dát před klukama najevo. Už tak bylo dost protestů. Malfoy měl pravdu. Všichni se teď snažíme přežít. Už to schytal Fred a Gaorge je z toho na prášky. Pokud tady je nějaká možnost to zastavit, musíme všichni udělat to nejvíc co můžeme proto, aby to skončilo. A pokud tou cestou je hrát Malfoyovu snoubenku Lady Eleanor, tak ať. 

Co si myslíte o Dracovi? Je podle vás možná tahle Dracova změna?