Seděl jsem u jezera zaposlouchán do ticha, které jen občas přeruší jemné šplouchnutí na hladině. To bezstarostné ticho miluji. Nerybařím, jen tu rád posedávám. Místní rybáři mě znají, znávali mého otce, který mě sem brával jako malého, a berou mě jako jednoho z nich. Mám tu své oblíbené místo- na vzdálenějším břehu jezera, kde stojí strom, starý kaštan, pod kterým vždy sedávám a sleduji rybáře při práci, nebo si sem jdu zdřímnout. Tentokrát se ale stalo něco, co mi úplně převrátilo život.