My Ella

Kapitola 1 - Ona

V polospánku jsem uslyšel dívčí křik. Probral jsem se, zvedl se do sedu a rozhlížel jsem se kolem hledajíc původ toho nářku. Z lesa vyběhla dívka, mohlo jí být tak sedmnáct, na vodítku měla velkého psa. Těžko stíhala jeho krok, pes měl strašnou sílu a hnal se k nám. Najednou z lesa vyšla druhá dívka, nejspíš její kamarádka. Šla velmi pomalu a tak zvláštně shrbeně. Pozoroval jsem jí, a pak mi došlo, proč všechen ten křik. Krev. Z levého stehna jí proudem tekla krev. Snažila se jí zadržet rukou. Ihned jsem vstal a běžel za ní. Dívka se psem se zastavila u stromu, tam psa přivázala a běžela za mnou. Už jsem byl skoro u té zraněné dívky, ta se na mě podívala, celá bledá, a sesunula se k zemi. Jen tak tak jsem jí chytil pod rameny, aby se neuhodila do hlavy, klekl jsem si na zem a položil si její hlavu do klína. Otevřela uslzené oči, trhla sebou a chtěla se posadit. "To je dobrý. Hlavně lež, pomůžu ti," mluvil jsem s ní a držel ji za ruku. Asi chtěla něco říct, ale přes vzlykání skrz zaťaté zuby jsem nerozuměl. Byla strašně vyděšená No, já taky. Základy první pomoci znám, ale v tuhle chvíli jsem jen seděl na zemi s tou nebohou dívku v náruči, nesmírně krásnou dívkou, a jen jsem na ni hleděl, jak znovu upadá do mdlob. To už přiběhla její kamarádka, chytla se mě za rameno, což mě vrátilo do reality a uvědomil jsem si vážnost situace. "Potřebuje doktora!" řekl jsem jí, "Můžeš zavolat záchranku? Na, vezmi si můj mobil," s tím jsem sáhl do kapsy u kalhot a podal jí telefon. Ve chvilce přiběhl jeden rybář a velmi vyděšeným výrazem si trhal tričko, které pak dívce omotal kolem stehna. Látka se hned nasákla krví. Klekl si a snažil se jí probudit. "Záchranka jede," přiběhla dívka s telefonem v ruce, opřela se o strom a zhluboka dýchala. "Byl to divočák" zašeptala. "Cože?!" obrátil jsem na ni. "Divočák," řekla a rukama si objímala ramena. "Proboha," vydechl jsem. "Šli jsme se projít do lesa," pokračovala, "Když jsme je uviděli. Selata. Šla přes cestu. Zastavili jsme se, ale Rocky chtěl jít dál a tahal za vodítko. Z lesa se vyřítilo prase, asi jejich máma. Ella začala utíkat, říkala jsem, ať neutíká. Prase běželo za ní a..." po tváři jí stékaly slzy. "Rocky se mi vytrhl z vodítka. Myslím, že to prase kousl, protože uteklo a nechalo Ellu. Rocky u ní seděl a kňučel. Musela jsem ji zvednout. Nakonec šla i sama bez pomoci. Došli jsme až sem a..." "To je dobrý. Udělala jsi to nejlepší," přerušil jsem ji. "Kde bydlíte?" zeptal jsem se. "No támhle kousek," ukázala do dáli. "Dobře, co její rodiče? Jsou doma? "Jsou v Kalifornii," řekla hledíc do země. "V Kalifornii," proběhlo mi hlavou, "A tvoji rodiče?" "Ti jsou s nima," řekla bezmocně. Podíval jsem se na Ellu. "Ella. Krásné jméno pro krásnou dívku," říkal hlas uvnitř mé hlavy. Musím se vzpamatovat. V dálce jsem uslyšel sirénu. "Hurá, pomoc je tady!" trochu jsem si oddechl. Z auta vyběhli dva muži, nesli nosítka a spoustu zdravotnických pomůcek. Přiběhli ke mně a opatrně Ellu zvedli. "Pane, pustil byste jí?" Neuvědomil jsem si že ji stále držím za ruku. "Pardon, jistě," řekl jsem a nechal její ruku vyklouznout z té mé. Donesli jí do sanitky. "Vy jste rodič?" zeptal se mě jeden ze záchranářů. "Ano," co mě to napadlo? "Ne. Ne tak docela," zaváhal jsem. "Pojedu s ní!" křikla její kamarádka, která doposud vše pozorovala z povzdálí, ale teď se rozeběhla k sanitce. "Počkej, co ten pes?" zastavil jsem ji. "No.." řekla sklesle. "Odveď ho domů, já s ní pojedu," pokusil jsem se o úsměv. Netvářila se nadšeně. "Dobře. Půjdu s tebou domů a pak tě odvezu do nemocnice. Co ty na to?" protočil jsem oči "Puberťačka jedna," projelo mi hlavou. Podívala se na mě trochu přísně, ale kývla. Vydala se ke stromu, u kterého se zmítal Rocky. Asi se mu nelíbilo, že jeho paničku někam odváží bez něho. Ohlédl jsem se za autem. Muži zrovna zavírali zadní dveře, takže jsem viděl jen kus nosítek. Povzdechl jsem si. Měl jsem v plánu poklidný den u vody, jako každý jiný, ale objevila se Ona. Auto odjelo. Díval jsem se dokud nezajelo do zatáčky. Měl jsem chvilku abych si prohlédl sám sebe. Ruce jsem měl od krve, taky jednu nohavici, jak jsem klečel u Elly. Docela mě z toho zamrazilo a otřásl jsem se. Chtěl jsem si promnout oči, ale jakmile jsem uviděl zkrvavené ruce, dal jsem je okamžitě dolů. Něco mi olízlo prsty. Aha, pes.
"Jsem Margaret," ozvalo se vedle mě. "John," řekl jsem téměř do prázdna. Otočil jsem se, abych na ni viděl. Světlé vlasy měla rozcuchané, oči se jí leskly, stejně tak i obličej od slz. Třásly se jí ruce. Chtěl jsem ji za ně chytit, ale ucukla. "Jasně, promiň," rozhlížel jsem se kolem, pak jsem pomalu slezl po stráni k jezeru a omyl jsem si ruce, jak to šlo. Opláchl jsem si i obličej, abych se trochu uklidnil. Moc to nepomohlo, ale bylo to osvěžující. Podíval jsem se na cestu. Margaret tam nebyla, to mě zaskočilo. Pak jsem ji uviděl daleko přede mnou, protože Rocky se nejspíš rozhodl, že je zbytečné na mě čekat a táhl ji po cestě do lesa. Mávala na mě. Popoběhl jsem, aby se mi neztratila někde mezi stromy. "Mám ho vést já?" zeptal jsem se. "To byste byl hodnej," řekla uříceně.
Šli jsme lesem. Byl tam krásný klid, až na neustálé čenichání a funění Rockyho vpředu. Najednou mě Margaret chytila kolem paže. "Co se děje?" ptal jsem se nechápavě. "Tady. Tady to bylo" šeptala. "Ta prasata jsou už určitě pryč. Nemusíš se bát," uklidňoval jsem ji, ale nemůžu popřít, že se mi rozbušilo srdce. Zbystřil jsem pokaždé, když jsem uslyšel ševelení listů nebo loupnutí větvičky. Kráčel jsem mezi stromy, kudy mě táhl Rocky, Margaret se stále držela mé paže a při každém zvuku, který jí přišel podezřelý, mě sevřela pevněji.

Tak co? Líbí se vám můj styl psaní?
Baví vás tohle téma?
Co myslíte, že se z Johna vyklube? :)