Smrt má několik podob. Viděla jsem ji, jak odchází spolu s mými blízkými. Spatřila jsem ji na vlastní oči již několikrát. Nikdy jsem se jí nebála, neměla jsem strach z něčeho tak primitivního. Jenže pak jsem ji potkala v té nejkrásnější a nejbolestivější verzi. Moc dobře si pamatuji ten den, jak mě zničeho nic ovál ledový vítr, jak se slunce schovalo za tmavé mraky. Byl chladný a temný, ani špetka dobroty, ani špetka slitování. Byl stejný jako ona, ta tmavá pochmurná dáma, všemi přezdívaná krátkým jménem - Smrt. A teprve v ten moment jsem pochopila, že bez smrti vskutku nelze žít. Nikdy.