Ležela jsem přitisknutá k tobě, oba jsme se pevně objímali a vnímali jsme teplo toho druhého. Na ničem jiném nezáleželo... nikdy. Byl jsi a stále jsi mé všechno. Věděla jsem, že to není normální, že bych měla dospět a být více nezávislá, ale to nedokážu. Ať se snažím sebevíc, tak to nejde. Nejsem šílená? Je to opravdu jenom láska? Proč si při představě toho, jak se na tebe jiná holka jen podívá, představuji jak jí vypíchnu oči, a při představě, že by se tě jen dotkla, vymýšlím ty nejhorší způsoby smrti?! /Jednotlivé kapitoly na sebe občas nenavazují a tak to má být, je to pohled do minulosti, povídání k někomu, kdo není přítomen, vyprávění životního příběhu o lásce, zklamání a radostech- trhané ústřižky vzpomínek/