Žárlivá

10

Jak je to dlouho? Dva měsíce? Už ani nevím co vše se stalo. Dny plné smutku a hádek se změnily v odevzdanost osudu a smířením se s životem. Jsi jaký jsi, co nadělám. Dal jsi mi najevo, že o mou péči nestojíš. Je ti jedno, že umřeš dřív, že tu pro mě nebudeš. Tak dlouho jsem se snažila, ale vyhrál si...

Od té doby jsi byl asi na dvou akcích beze mě. Stalo se tak strašně moc věcí, tolik hádek, tolik usmiřovacích chvil a další hádky.  Jen takto dokážu shrnout ty dva uplynulé měsíce. Jsem svým způsobem sklerotik, nikdy si nepamatuji co se dělo, kdy to bylo atd... Pamatuji si nedůležité věci, nebo to co jsi řekl a udělal. Ale to se opakovalo již tolikrát, že i to z mé mysli vypouštím. 

Za tu dobu jsme byli na nože už tolikrát, ale nikdy jsem to nevzdala. Teď jsme opět spolu. Ostatní musí kroutit očima a ptát se, proč tě konečně nenechám jít, ale já nemohu. I kdybys už nebyl můj, nemohla by tě nikdy mít jiná. Já jsem ta Žárlivá, nikdo jiný a to se nezmění.

Po mnoha hádkách jsem si vydobyla, že mě na akce budeš brát s sebou. Ne že bys to vždy stejně nezkoušel mě srát s tím, že tam chceš sám, ale už jsme byli někde spolu dvakrát myslím. Nejvíc jsi mě dopálil  tím, když jsem měla na jeden víkend odjet k babičce a ty sis s Petrem domluvil akci, která se měla o týden přesunout právě kvůli tomu, že pojedu pryč. Měl by sis zvyknout, že ty nejsi hlavní osoba ve vesmíru a já mám taky právo na to někam chodit, a když se řekne, že se to přesune, tak se to sakra přesune a nebudeš se snažit mě vystrnadit! To bylo po té, co jsme u něj minulý víkend byly oba. Nechala jsem tě chlastat a kouřit jak jsi chtěl. V tomhle jsem si řekla, že na tebe z vysoka seru, když se ke mě hodláš chovat hnusně za to, že nechci abys chcípnul, tak fajn! Dělej to a chcípni dřív! Jsou věci za které se nevzdávám, ale pokud jsi ochotný se na mě vysrat jen kvůli tomu, že se starám, tak se starat nebudu.  K babičce jsem nejela, jelikož jsem zjistila, že ten víkend jdeme na koncert na který máme už dlouho lístky. Na tu první akci k Petrovi se nakonec nešlo.

Trvalo to dlouho, ale povedlo se ti co jsi chtěl. Už se nestarám. Už je mi to jedno. Ale podívej se na jinou holku a vydrápu ti oči. Protože v některých věcech se nikdy nezměním. 

A tak jsem tady. Opět už nějakou dobu zadaná přežívám v našem vztahu. Posledních pár týdnů bylo podle mě pokojných až na pár hádek a tvých komplexů, kdy mě musíš obviňovat za něco co se stalo asi před rokem a nedíváš se na to co je teď. Za to jsem tě už seřvala tolikrát... snad si to už konečně zapamatuješ a přestaneš s tím.  

Nejsem si jistá jak se to bude vyvíjet dál, ale stále doufám. Kdybych tomu nechtěla dát šanci, nesnažila bych se. A já se snažím... tak moc. 

Poslední dva víkendy byly fajn. Nepamatuji si přesně co se dělo a to je dobře, protože pokud si to pamatuji, je to špatné díky špatným věcem co se děly. V tom je má mysl zvláštní. Když jsem šťastná, vše vypouštím, nic neřeším a ani nemám potřebu ti psát. Přeci jen ty to prožíváš se mnou, já jen chci aby ses občas podíval mýma očima. Tento víkend jsme byli na koncertě, což bylo moc super. Byla to slavná kapela a šlo tam tisíce lidí. Jeli jsme tam s tvým tátou a jeho přítelkyní. Čekali jsme hodinu než začali otevírat brány do areálu a další dvě hodiny do začátku koncertu. Byla to hrůza- to čekání. Bolestí jsem umírala, ale koncert byl super. 

Tak doufám, že se ke mě budeš chovat konečně líp, když sis dostál toho, o co ti celou dobu šlo. Když sis prosadil, že budeš klukem se kterým bych tenkrát v prváku nikdy nezačala chodit. Nicméně je to život a dokud žiji, nic lepšího hold nedostanu. Tak ať to stojí za to. Třeba se změním taky- kdo ví.