Přemysl: „A to je ono..."
Felix: „Co?"
Přemysl: „Vaše dětinská potřeba někoho napadat."
Felix: „Ha, ha... Jako kdybys ty byl v tomhle jiný."
Přemysl: „Rozdíl mezi mnou a vámi je značný. Já jsem konstruktivní."
Mirek: „2 body!"
Přemysl: „A to je zase co?"
Mirek: „Ale nic..."
Felix: „Nutno říci, drahý pane Přemysle, že jste stejný zmrd jako ostatní, ne-li větší."
Přemysl nervózně zakašle.
Přemysl: „Jak větší?"
Felix: „Jednoduše, já a Mirek se k ostatním chováme, jak se jim to nelíbí. Ale ani jeden z nás to nepopírá. No a ty se považuješ vždycky za lepšího v rámci nějakého svého osobního rozvoje, nebo jak té kravině říkáš."
Přemysl se zatváří zaskočeně.
Přemysl: „No to... no to...
Felix: „Ha, dostal jsem ho!"
Felix s Mirkem si plácnou.
Přemysl se vzpamatuje.
Přemysl: „A to je ono! Váš dětinský přístup, který vám stále nedovolil se někam posunout."
Felix: „Tři body!"
Mirek: „Tohle je rovnou za dva!"
Přemysl: „Tak řeknete mi konečně, co to spolu hrajete?"
Felix: „Neřekneme mu to?"
Mirek: „No jo, tak ať má klid."
Felix: „Tak trochu jsme se vsadili, že se budeš povyšovat, tak ti to počítáme."
Přemysl je znovu vyveden z míry.
Přemysl: „No to... no to..."
Přemysl příliš nedává pozor a srazí popelnici, která stojí kousek od cesty.
Mirek: „Dávej pozor, ať nás nezabiješ!"
Felix se škodolibě směje. „A víš, že mě by to bylo dnes i jedno?"
Mirek: „No jo, ty starej emaři."