Akt šestý

1 0 0
                                    

Přemysl: „Máme jen dvě možnosti..."

Mirek: „Povídej."

Přemysl: „První je pokusit se zazvonit u té budovy."

Mirek: „Co bysme tam zvonili, takhle v noci. Jaká je ta druhá možnost?"

Přemysl: „Přelézt plot."

Felix: „Jo, přelezem."

Felix se pokusí chytnout plotu, aby vylezl, ale dostane elektrickou ránu.

Felix: „Kurva, jau!"

Přemysl: „Dobrý?"

Felix: „Byla to pořádná šlupka. Mnohem větší, než když se dotkneš ohradníku."

Mirek: „Tak musíme zkusit tu budovu."

Dojdou ke dveřím, které jsou prosklené. Vedle dveří je zvonek. Přemysl zazvoní. Po chvíli se ozve bzučák a dveře se otevřou. Všichni tři vstoupí.

Hala, se zdá být čekárnou. Místnost připomíná úřad práce. Je zde recepce a křesla, ve kterých čekají lidé. Všichni však působí jaksi nelidsky. Strnulé zsinalé tváře jsou silně dokreslené nudou způsobenou čekáním.

Krajina včerejší nociWhere stories live. Discover now