Krajina včerejší noci

Akt druhý

Mirek: „Víš co by sme měli?"

Felix: „Pořádně se ožrat?"

Mirek: „Ne to ne... By ti bylo ještě hůř."

Felix: „To je mi jedno... Už mi hůř být nemůže."

Přemysl: „Ale může. A jak znám tebe, když chlastáš, tak to fakt dobrej nápad není."

Felix směrem k Mirkovi: „Cos teda myslel?"

Mirek: „Zajet do Pardubic do Mekáče, jako za starejch časů."

Felix: „Raději vodku."

Přemysl: „Na junk food to taky nevidím."

Mirek: „No taaaak. To jsem jedinej, kdo tady chce držet tradice?"

Přemysl suše: „Vy dva si tradice klidně držte, ale já jsem rád, že jsem se někam za ty roky posunul."

Felix: „A je to tady..."

Mirek vyprskne smíchy. Poté se Mirek a Felix natáhnou a plácnou sI dlaněmi. Přemysl se zatváří poněkud nechápavě, ale stále působí klidně.

Přemysl: „A tohle je co?"

Felix: „Nic, nic, neřeš..."

Přemysl: „Musí to mít nějaký kontext."

Mirek: „Neříkej mu to."

Přemysl pokýve hlavou, nechápe.