Krajina včerejší noci

Akt pátý

Na silnici se objevuje velmi hustá mlha. Přemysl zapne dálková světla, příliš to však nepomáhá.

Přemysl: „To abych se na to vy... Panebože, co jsem komu udělal."

Felix: „To chce klid... Víš, trochu osobního růstu." Poslední vědu vyprskne smíchy.

Přemysl: „Teď bych ti mohl vrátit tvoje prvotní slova."

Felix: „Jaká?"

Přemysl: „Vážený pane, vy jste čurák."

Tentokrát smíchy vyprskne Mirek. Do smíchu se poté přidá Felix a nakonec i Přemysl. Přemysl přestává opět dávat pozor na cestu.

Mirek: „Pozor!"

Ozve se rána o kapotu. Přemysl prudce zastaví.

Přemysl: „Co to bylo?"

Mirek: „Přišlo mi, že to byla koza. Černá koza."

Felix: „To teda nevím."

Mirek: „Tak, co to bylo podle tebe?"

Felix: „Ale víš, že máš pravdu. To vypadalo, jako koza... Ale, když to rozpůlíš, tak jako veverka."

Přemysl: „Pojďme se po tom raději podívat.

Všichni tři vylézají z auta. Mlha je stále velmi hustá. Trojice drží celkem u sebe. Všichni se ale vzdalují automobilu, až se jim vůz ztratí z dohledu.

Přemysl: „Nic nikde nevidím."

Felix: „Já taky ne."

Mirek: „Divný..."

Přemysla: „Třeba to byla srnka a přežila to."

Mirek: „Asi j, no."

Přemysl: „Tak pojďme zpátky."

Dvojice se otočí a pokouší se vrátit zpátky. Náhle však zjistí, že v cestě jim stojí plot s ostnatým drátem.

Mirek: „Tak tohle je teprve divný... Vždyť jsme se vraceli stejnou cestou."

Přemysl: „Museli jsme někde odbočit."

Trojice hledá bezradně cestu zpátky k vozu, avšak bezvýsledně. Následně se nevědomky otočí tím směrem, kam kráčeli, když vylezli z auta.

Felix: „Hele, mám pocit, že v té mlze vidím, nějaké světlo!"

Přemysl: „To by mohlo být auto!"

Když dojdou ke zdroji světla, zjišťují, že se nejedná o auto, ale o nějakou budovu.

Přemysl: „Asi jsme šli špatně, otočme se."

Trojice se opět otočí. Avšak zjišťují, že v cestě jim stojí plot.

Mirek: „Tak tohle je už ultra divný."

Felix: „Hele, nevím, jestli se mi to jen nezdá, ale mám pocit, že jsme v pasti. Nevím, jak je to možný, ale když se pořádně podívám, přijde mi, že ten plot vede od budovy v půlkruhu zase zpátky.

Přemysl: „Jo, taky mám ten pocit, ale vždyť to není možný."

Mirek: „Říkám, že je to divný."