Podzim se pomalu blížil ke konci, dny se krátily a teplota klesala. Byl to jeden z posledních dnů, kdy si obyvatelé Charlottetownu mohli užít teplý slunečný den.
Anne vytáhla Ruby ven se nadechnout čerstvého vzduchu. Společně se procházely po chodníku, který byl pokrytý hromadou popadaného listí.
„Promiň Anne, za ten Halloween. Kdybych věděla, že jsi se svou spřízněnou duší, nevolala bych ti," omlouvala se Ruby zrzce vedle ní. Anne nad tím mávla rukou.
„Už ses mi omlouvala, nemusíš to dělat znovu," zasmála se a dodala úsměv, čímž naznačila Ruby, že je to opravdu v pořádku.
I přesto, že musela odejít brzy, to stále byla nezapomenutelná noc. Nevědomky se usmála při vzpomínce na kluka převlečeného za Jacka Skellingtona. Snažila se zamaskovat své rozpaky tím, že se obrátila na Ruby.
„Na tobě ale taky mohl někdo oči nechat," popichovala svou kamarádku, ale ta se tvářila, že neví, o čem Anne mluví. Což bylo dost pravděpodobné.
Když se Jerry ukázal opět jako ten nejlepší kamarád a přijel vyzvednout dívky, Anne zpozorovala ze svého místa spolujezdce, jak pořád pokukuje do zpětného zrcátka na Ruby. Ta byla ale natolik ponořená do svých myšlenek o Gilbertovi, že si pohledů Jerryho ani nevšimla.
„Co tím myslíš?" optala se Ruby zmateně, ale Anne zakroutila hlavou, že to má nechat plavat. Možná ji chtěla napínat. Možná chtěla, aby se Ruby přestala soustředit jen na jednoho kluka, který jí ani nevěnuje pozornost, a začít si všímat, že by mohla mít ve svém životě i někoho jiného. Někoho, kdo by ji opravdu viděl a zajímal se o ni proto, jaká je.
Společně si sedly na dřevěnou lavičku a pozorovaly dění kolem sebe. Z rozhovoru je brzy vyrušila drobná dívka.
„Ahoj," promluvila a upozornila na sebe. Anne s Ruby vzhlédly a rusovlásce se na tváři ihned objevil úsměv. Poznala, že to je Ka'kwet, dívka z její dřívější hodiny literatury.
„Ahoj," oplatila jí Anne energeticky pozdrav, zatímco Ruby jen zmateně zamávala.
„Omlouvám se, nechci vás rušit. Jen jsem ti chtěla poděkovat za to, jak ses za mě postavila. Nejsem zvyklá, že by mě lidé bránili," řekla Ka'kwet upřímně a šlo slyšet, jak je Anne opravdu vděčná.
„To nic nebylo. Neměl se takto k tobě chovat, nebylo to správný!"
Vyměnily si mezi sebou vědoucí úsměvy.
„Jinak já jsem Anne a toto je Ruby. Nechceš si k nám přisednout?" představila se Anne a pobídla Ka'kwet, ať se k nim přidá. Ta s radostí souhlasila.
„Já jsem Ka'kwet." Natáhla ruku a s oběma si potřásla.
„Ka'kwet?" zeptala se Ruby překvapeně a taky zvědavě.
„Moji předci jsou z rodu Mikmaků. Zdědila jsem své jméno po mé prababičce," vysvětila jim černovláska s úsměvem.
„Co to vlastně vůbec znamená v angličtině?" zajímala se Anne, ale všimla si, jak Ruby vedle ní ztrácí pozornost. Omluvně se podívala na Ka'kwet a přemístila svůj pohled na její dlouholetou kamarádku.
Sledovala směr, kterým se dívá, až našla její cíl. Všimla si kudrnatého kluka, jak kráčí po chodníku jen kousek od nich.
„Ruby, ne," špitla Anne, ale to už byla blondýnka na nohou a beze slov se rozběhla k chlapci. Anne nad ní jen zakroutila hlavou.
„Její kluk?" ozvala se Ka'kwet, která se společně s Anne dívala na vzdálenou dvojici.
„Přála by si to, ale ne." Anne zakoulela očima.
„No, ale je pěkný," poznamenala Ka'kwet a uznale pokývala hlavou.
„Já si myslím, že to je idiot," zamumlala Anne a naposledy se podívala na Ruby s Gilbertem. V mysli jí hrála scénka z klubu, kde se tito dva potkali. Ruby o tom nevěděla a nehodlala jí to říkat. Z nějakého důvodu tušila, že by ji to mohlo ranit. I přesto, že jejich tanec skončil vylitím pití na Gilbertovu hlavu.
Zatřásla hlavou ve snaze se odpoutat od vzpomínek. Znovu se zadívala na Ka'kwet.
„Promiň. Co teda znamená tvoje jméno?" zeptala se se zájmem.
„Dalo by se to přeložit jako mořská hvězdice." Po tomto se Anne ještě více rozšířil úsměv. „A ty bys v našem jazyce byla...Melkita'ulamun, což znamená silné a statečné srdce. Když hledáš zrakem i otevřeným srdcem, to je ta pravá statečnost," dodala a překvapeně si všimla, že se Anne třpytí oči od slz.
„Promiň, nechtěla jsem tě nějak rozrušit!" vyhrkla rychle.
„Ne, to vůbec. Udělala jsi úplný opak. Je to krásný, děkuju ti," odpověděla hned Anne a setřela si pár slz, které vyklouzly ven.
„Nikdy jsem netušila, že by obyčejné jméno jako Anne mohlo skrývat tolik krásy."
Usmály se na sebe. Anne se dál zajímala o kulturu Mikmaků a Ka'kwet jí s radostí odpovídala. Hned se mezi nimi vytvořilo silné pouto přátelství. I po tom, co musela Ka'kwet jít, se Anne stále usmívala a zněla jí v hlavě její slova.
xxx
Gilbert si přes rameno přehodil cestovní tašku se znakem Toronta Maple Leafs. Jako malý snil o tom, že by se stal profesionálním hokejovým hráčem. Talent na to měl, ale větší se projevil v oblasti medicíny. Do teď si užíval, každé zápasy svého oblíbeného týmu z Toronta a sám se mu věnoval jen rekreačně. Občas, když mu přednášky a všechno učení, přišlo nad hlavu, si přál, aby od hokeje nikdy neodešel.
Vyšel z pokoje a nezapomněl při tom třísknout dveřma, aby probudil Billyho. Většinu času si dělávali takové naschvály. Gilbert si pamatoval na doby, kdy se s Billym nedalo mluvit, bez jakýchkoliv urážek. Proto byl za tohle všechno rád.
Vracel se domů, aby mohl pořádně oslavit narozeniny Delphine, která na to, že teprve slavila své 5. narozeniny, byla až moc vychytralá. Tomu podle všeho mohli všichni vděčit Bashovi. Který si to samozřejmě sám nikdy nepřiznal, že jeho dcera je celá jeho kopie.
Na jednu stranu se těšil, až odsud vypadne a trochu si pročistí hlavu. Od Halloweenu nedokázal myslet na nic jiného, než na jeho Princeznu. Kdo by to asi tak mohl být. Přemýšlel, že by se s Billym vloupal na sekretariát a našel záznamy o všech studentech na škole. Věděl, že u jmen je i fotka, protože sám na té své vypadal strašně. Možná, až se vrátí zpátky. A až tohle projedná s Bashem a Mary.
Byl tolik ponořený, do svých myšlenek, že až na poslední chvíli zaregistroval blonďaté vlasy vlající ve větru a dívku, která se před ním zastavila.
„Ahoj, Ruby," vydechl a usmál se. Sice si o ní myslel, že je otravná, ale nějakým způsobem to stále byla jeho kamarádka.
„Někam odjíždíš?" zeptala se a očima byla přišpendlená k jeho obličeji. Nedočkavě čekala na odpověď, u které doufala, že nebude zklamaná. Gilbert to na ní viděl. Její crush na něj začal být až moc očividný. Jenže on nevěděl, jak ji říct, že nemá zájem, aby ji neranil.
„Deli má narozeniny. Neodpustila by mi, kdybych nepřijel," zasmál se při představě naštvané Delphine, jak říká, všem svým panenkám a plyšákům, že se strejdou Gilbertem se už nebaví.
„Je nádherný, jak se o ní zajímáš a staráš, i když nejste pravá rodina." Jako obvykle nepřemýšlela nad tím, co říká a dostala ze sebe první, co jí napadlo. Nevšimla si ani pohledu, který ji Gilbert věnoval.
„To, že nemáme stejnou krev, neznamená, že nejsou moje rodina, Ruby. Jsou jediné, co mám," odpověděl skleslejším hlasem a otočil se, aby našel toho s kým Ruby byla venku. Třeba jim by mohl nějak vysvětlit, aby si ji vzali zpátky.
Zastavil se u dvou dívek, které seděly na lavičce. Jedna snědší, pravděpodobně indiánští předci, soudil podle pírek zapletených ve dvou copech, a druhá rudovláska, jejíž vlasy vlály a vytvářely iluzi plápolajícího ohně. Uvědomil si, že se jedna o dívku, která mu na hlavu vylila pití a usmál se.
„Ruby, rád jsem tě viděl, ale spěchám na vlak. Vyřiď svoji kámošce, že bych si s ní někdy rád zopakoval tanec, tentokrát bych ale volil raději pití nápoje, než vylévání na moje vlasy," zasmál se a prošel kolem blondýnky.
Když se blížil k domu, vchodové dveře se rozrazily dokořán a z nich vyběhla malá černovlasá holčička a bez bot se rozběhla k němu.
„Strejda Gilbert!" křičela a Gilbert se sehnul a rozevřel své paže. Ona mu hned skočila do jeho náruče. Na chlapcově tváři se objevil spokojený úsměv.
„Ahoj skřete." Sevřel ji v náručí ještě pevněji. Tolik mu chyběla.
S Delphine na rukou se rozešel dovnitř. Jemu nevadilo být venku, ale ona byla oblečená v lehkých šatičkách a Mary by je oba zabila. Venku se den pomalu blížil ke svému konci a obloha byla zbarvená do ruda. Vypadala jakoby celá hořela. Gilbertovi se na chvíli mysl zatoulala k temperamentní a tvrdohlavé zrzce z baru. Se rty mu pohrával úsměv. Aby se ve své hlavě neztratil nadobro, doslova doběhl do dobu a položil Deli na huňatý koberec.
„Jsem doma!" zakřičel do prostoru a ve dveřích se hned objevila Mary i Bash.
„Deli, do pokojíku pro pyžamo. Jdeme se koupat," zavelela Mary a s úsměvem objala Gilberta. Bash si vzal okolo ramen a odvedl do kuchyně.
„Je super být doma," rozplýval se nad domácí večeři. Teplé jídlo bylo něco, co na kolejích považoval za luxus. Nejčastěji se jeho stravování podobalo donáškové službě s pizzou nebo čínou.
„Připomeň mi nabalit ti pořádné jídlo. Nemůžeš se takhle stravovat celý rok," zamračila se žena, když uložila svou malou holčičku ke spánku a přidala se ke svým dvěma klukům.
„Nepřidělávej si starosti, Mary," promluvil s plnou pusou. Říkal sice tohle, ale jeho břicho, které doslova zakručelo, říkalo přesný opak.
„Ale prosímtě. Určitě i Billy by ocenil domácí jídlo. Potkala jsem na trhu jeho otce. Stejný hulvát jako obvykle." Zalela tři hrníčky s čajem a postupně je podala na stůl. Zaujala místo vedle Bashe.
Gilbert odložil příbor a pohledem přejel na svou ruku, kde se postupně zobrazovaly písmena. Sotva je stačil přečíst a rozpily se, jakoby na ně dopadla kapka deště. V kostech však cítil, že to déšť nebude.
„Máš čas mluvit?"
Chlapci poskočilo srdce. Začal se rozhlížet kolem sebe, aby našel propisku, nebo cokoliv, čím by mohl odpovědět. Oba jeho nevlastní rodiče povytáhly obočí. Ženiny rty se začaly usmívat. Moc dobře znala ten pocit, když ji její spřízněná duše potřebovala. Pohlédla na Bashe vedle sebe a vzala jeho dlaň. Propletli si své prsty a usmívali se na sebe.
„Na ledničce, zlato," zasmála se Mary. Gilbert se vděčně usmál a chmátl pro psací nástroj.
„Samozřejmě." Naškrábal a čekal na odpověď, která dlouho nepřicházela.
„O tomhle si musíme taky promluvit," zasmál se Bash, který ho se zájmem pozoroval.
„Pohádala jsem se s kamarádkou. A úplně zbytečně. A potřebuju si s někým promluvit." Gilbert otáčel ruku, aby na všechno viděl. Jak to takhle zvládla napsat?
„Povídej:)" Ať už se jednalo o cokoliv, Gilbert věděl, že to jeho Princeznu velmi zasáhlo a chtěl tady pro ní být.
„Líbí se jí jeden kluk a teď si z určitého důvodu myslí, že se ten kluk líbí i mně. Což není vůbec pravda." Než napsala tuhle větu, smazala tu předchozí, takže Gilbert nemusel přemýšlet, na jaké části jeho těla se nápis objeví.
„To je dobře, že se ti nelíbí! ;)" Napsal a na moment se zarazil uprostřed pohybu. Nebylo to trochu moc? Proto se rozhodl rychle dodat. Psal tak, jak byl zvyklý psát na praxích. Rychle a naprosto nečitelně. „Ale zkoušela jsi jí to nějak vysvětlit?"
„Jistě. Jenže ona vůbec neposlouchá. Nejhorší je, že s tím klukem ani nic nemá a vypadá to, že se mu ani nelíbí. A já toho kluka viděla jednou!" Gilbert se začal usmívat. Tak rád by teď byl vedle své Princezny a obejmul jí. Náhle se mu vybavila vzpomínka z Halloweenu, jak jeho paže byly omotány kolem ní. Krev se mu nahrnula do obličeje a on cítil, jak začíná rudnout v obličeji. V břiše se mu rozlétlo hejno motýlů a on by si přál být kdekoli jinde, jen ne v kuchyni se svými rodiči.
Veškeré slova po chvíli zmizela a na Gilberta čekala prázdná ruka. Přemýšlel, co by ji poradil. Co by sám v takové situaci udělal?
„Zkus si s ní vážně promluvit. Klidně se vymluv na to, že se ti ten kluk nemůže líbit, protože máš mě. ♥ Uvidíš, ona to pochopí. Přece jen jste kamarádky." Napsal nakonec a téměř obratem se objevila odpověď: „Děkuji ♥"
Tím považovali konverzaci za ukončenou a Gilbert konečně pohlédl na dvojici, která seděla s ním v místnosti.
„Tak a nehnete se z místnosti, dokud nám neřeknete úplně všechno, mladý pane!" Mary se s úsměvem napila svého čaje a zaposlouchala se do Gilbertova vyprávění.
____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Well přejeme krásnou sobotu!
Clary: V první řadě se chci omluvit, že je kapitola dnes trochu později než obvykle. Jak se po dlouhé době hraje hokej, při zápasu jsem zapomněla, že tuhle kapitolu nemám dopsanou, což je pochopitelné, protože zasloužená výhra :D. No a pak následovala klasická prokrastinace na youtube, neboť jsem nevěděla, jak tohle dopsat. Takže čistě moje chyba, Viky měla svou část dopsanou již včera :D
Viky: Přeji všem krásný den/noc, záleží, kdy si to čtete. Doufám, že jste všichni zdraví ♥ (pozn. Clary: Až na mě, pravděpodobně, oops :D).
V této kapitole opět trošku poznáváme Ka'kwet a dovolila jsem si citovat část, kde dává jméno Anne, ze seriálu. Moc se mi ta část líbila. Příště se můžete těšit na přátelství Anne a Ruby. Buďte všichni opatrní ♥
Každopádně děkujeme vám za každé přečtení, hvězdičku a komentář. ♥ Neskutečně moc to pro nás znamená a každá zpětná vazba nás posouvá v psaní dále. :) A kromě přátelství Anne a Ruby, se také můžete těšit na narozeninovou oslavu, jedné malé princezny a drobného posunutí ve vztahu Anne a Gilberta ♥
Těšíme se další sobotu a do té doby, zůstaňte doma a prokrastinujte svůj život díky karanténě. A pokud se rozhodnete mi opět psát, kdy bude další kapitola, pokud je stále sobota, tak ta kapitola bude v neděli! :D Samozřejmě si dělám legraci a děkuji, milý čtenáři, aspoň jsem, díky tobě, začala psát pod menším tlakem a byla schopná tu kapitolu vůbec dokončit. :D Mám vás ráda lidi ♥ děkuji