Já se s úsměvem začala rozhlížet po ostatních lidech a najednou jsem se zarazila. Mé oči se střetly s těmi, které mi ublížily ze všech nejvíc.
Zrovna se tam s nějakým klukem smál, ale když mě zahlédl, smát se přestal.
Co tady dělá? Jakto, že tady je? Máma by mi přece řekla, kdyby je pozvala.. nebo ne?
Co mám teď dělat? Mám jít k němu? Mám se s ním normálně bavit nebo ho ignorovat?
Najednou mi hlavou proběhly úplně všechny vzpomínky s ním. Všechno, co jsme zažili. To dobré i to zlé. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se při něm cítila. Jaké pocity mi dokázal dát.
V tu chvíli jsem znervózněla, začala se potit a měla jsem pocit, jakoby mé srdce chtělo vyskočit z hrudi. Bylo to tak zvláštní. Jen jsme se na sebe dívali. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Vypadal starší a na krku mu přibylo pár tetování. Měl na sobě černý oblek a vlasy měl upravené. Takhle jsem ho viděla jen párkrát. Viděla jsem, jak si mě celou prohlédl a na to jsem se začala červenat.
Najednou se rozešel směrem ke mně, ale já s ním mluvit nechtěla, tak jsem se rozešla jiným směrem.
„Rose, počkej.." řekl a chytl mě za ruku. Při jeho doteku a vyslovení mého jména jsem měla husí kůži.
Otočila jsem se na něj a on mě pustil. V jeho očích jsem viděla plno emocí, které se mísily.
Nic jsem neříkala. Čekala jsem, až začne mluvit on.
„rád tě zase vidím" řekl a to mě překvapilo.
Rád tě zase vidím? To je všechno? To je to, co mi řekne po dvou letech?
„to já bohužel říct nemůžu. Promiň, ale už musím jít" řekla jsem a chtěla odejít, ale Jack mě opět chytl za ruku, a tím mě taky zastavil.
Byla jsem na něj naštvaná za to, co mi udělal. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nechtěla jsem být blízko něho.
„nemůžeme se bavit jako normální lidi? Stalo se to před dvěma roky. Nemůžeme na to zapomenout? Oba už máme někoho jinýho, tak se můžem bavit jako kamarádi, ne?" Řekl a mě zarazila jedna věta.
Oba už máme někoho jinýho.. i on má přítelkyni? Jak dlouho? Co když kvůli ní mě opustil?
„tak fajn. Budem se bavit jako kamarádi" souhlasila jsem a založila si ruce na prsou.
Pořád jsem nemohla uvěřit, že ho vidím. Po dvou letech ho vidím. Před rokem bych byla ráda, teď k němu ale cítím jen nenávist.
„tak už jsem zpá-" začal Mark, který ke mně právě přišel, ale zarazil se, když viděl Jacka.
„kdo to je?" Zeptal se a ukázal prstem na Jacka. Ten si ho se zamračeným obličejem prohlížel.
„to je Jack. Můj kamarád. Jeho jsi ještě neměl možnost poznat, protože tady ještě nebyl" řekla jsem a nadechla se.
Mark neví o mně a Jackovi. Nikdy jsem mu o něm neřekla.
„Jacku, tohle je můj snoubenec Mark" řekla jsem směrem k Jackovi a sama byla překvapená z toho, co jsem právě řekla. Viděla jsem Jackovo i Markovo překvapený výraz a uvědomila si, co jsem právě udělala.
„takže už jsi se rozhodla?" Zeptal se mě překvapený Mark.
„jasně.. vždyť se milujeme" řekla jsem s neupřímným úsměvem.
Co jsem to udělala..
„nevěděl jsem, že se budete brát" řekl Jack a já v jeho hlase možná slyšela zklamání, ale to se mi asi jen zdálo.
„nevíš toho ještě hodně" řekla jsem a propletla si s Markem prsty. Mark mě před Jackem políbil a já viděla, jak Jack protočil očima.
Snad mu to nevadí, ne.
„lásko, tady jsi" řekla holka, která právě přiběhla a objala Jacka kolem krku. Byla to Amanda. Ta Amanda, která nám vykládala o památkách, když jsme se školou byli v Paříži.
Tak to s ní je teď Jack?
Nevěřícně jsem se na ně dívala a cítila v hrudi divný pocit.
„Amando, tohle je Mark a Rose.. tu ale už znáš" představil nás Jack a Mark si s ní a úsměvem podal ruku.
„ráda tě zase vidím, Rose. Už je to docela dlouho, co jsme se viděly naposled" řekla Amanda se zářivým úsměvem.
„jo.. taky tě ráda zase vidím" zalhala jsem a pokusila se o úsměv.
„odkud se vy dvě znáte?" Zeptal se Mark a podíval se na mě.
„jednou jsme se školou byli v Paříži a Amanda nám vykládala o památkách a Paříži" odpověděla jsem s nuceným úsměvem a podívala se na Jacka. Díval se na mě. Jeho pohled byl pořád stejně pronikavý a dokázal mě tím pořád stejně znervóznět.
„aha.. no.. někdy bychom mohli do Paříže na nějaký výklad o památkách" řekl Mark a flirtovně se usmál na Amandu. Ta se začala culit.
To si snad dělá srandu, ne?
„Marku!" Okřikla jsem ho a rukou ho bouchla do ramene. Slyšela jsem, jak se Jack uchechtl a to mě ještě víc naštvalo.
Nechápu, co na ní vidí. Vždyť není zase až tak hezká. Kdyby si dala dolů ten make-up, tak by se za ní chlapi moc neotáčeli.
„dělal jsem si srandu, zlato" řekl Mark a hned se na mě usmál.
„no.. tak užijte si zbytek dne a oslavu. Třeba se ještě potkáme" řekla jsem, vzala Marka za ruku a šla s ním pryč. Nemohla jsem tam dál být a jen tak na něj koukat. Ne po tom, co jsme spolu zažili.
„proč jsi od nich tak utekla?" Zeptal se Mark s uchechtnutím.
„chtěla jsem s tebou být chvíli sama" zalhala jsem a políbila ho. Mark mi samozřejmě polibek oplatil.
„počkej.." řekl a odtáhl se. Nechápavě jsem se na něj dívala.
„opravdu jsi mi před chvílí řekla ano?" Zeptal se a po tváři se mu rozlil obrovský úsměv. Nejspíš si to uvědomil až teď.
Bohužel řekla..
„jo.. jasně, že jo" řekla jsem a usmála se.
No co.. vždyť ho miluju a je mi s ním dobře.
Mark mě s úsměvem zvedl a zatočil se se mnou. Když mě položil, tak mě znovu políbil.
--------------------------
Už je tma, ale oslava ještě zdaleka nekončí. Spíš se naopak teď rozjela.
„ahoj, Rose" řekl nadšený ženský hlas za mnou, a tak jsem se otočila.
Stála tam Jackovo máma. Na tváři se mi objevil obrovský úsměv. Strašně dlouho jsem jí neviděla.
Hned ke mně přišla a objala mě.
„strašně ráda vás zase vidím" řekla jsem upřímně a nemohla se přestat usmívat.
„to já tebe taky, Rose. Byla to dlouhá doba" řekla a já přikývla.
„potkala jsi už Jacka? Chtěl tě vidět" řekla a uchechtla se.
Chtěl mě vidět?
„jo.. už jsme spolu mluvili" řekla jsem.
„to je dobře. Hele já ještě půjdu hledat Sarah. Mám na ní dávat pozor, ale vůbec nevím, kde je" řekla s uchechtnutím a odešla pravděpodobně hledat Sarah. Já se zase vydala za mámou.
„proč jsi mi neřekla, že jsi pozvala i Greenovi?" Zeptala jsem se, když jsem našla mámu. Zeptala jsem se jí klidně. Nechci, aby byla naštvaná nebo jí udělat špatný den, jen jsem chtěla vědět, proč mi to neřekla.
„protože bys nad tím pak celou dobu přemýšlela a možná bys ani nechtěla přijít." Odpověděla a dala mi pramínek vlasů za ucho.
„kvůli žádnýmu klukovi bych nezmeškala tvojí svatbu" řekla jsem a objala jí. Objetí mi opětovala, ale silněji.
____________________
x moon x