S Jackem jsme šli taky do kuchyně, kde už máma začala vařit oběd.
„tak jo, oběd bude asi za hodinku hotový" řekla máma s úsměvem a sedla si k nám ke stolu.
„já už asi půjdu" řekl Jack s úsměvem a zvedl se ze židle.
„ale kam bys chodil? Teď jsi přišel a stejně za chvíli bude oběd, tak se s námi najíš" řekla máma hned a Jack se na mě jen podíval. Já jemně kývla na náznak, že může zůstat a on si poté zpátky sedl.
-------------------
„tak my půjdem nahoru a až bude oběd, tak na nás zavolej" řekla jsem a vstala ze židle. Jack si hned taky stoupl.
„dobře" řekla máma mile a my s Jackem se rozešli do mého pokoje.
Když jsem zabouchla dveře od mého pokoje, podívala jsem se na Jacka, který měl na svém obličeji úsměv.
„tak asi ještě chvíli zůstanu no" řekl a uchechtl se. Na to jsem se taky uchechtla a šla za ním.
--------------------
Další den
Právě jsem na cestě k Sarah, abych se jí zeptala na Jackovo narozeniny. Má je už zítra a já pro něj nic nemám.
„ahoj" řekla Sarah, když mi otevřela dveře. Usmívala se od ucha k uchu. Jako sluníčko.
„ahoj" řekla jsem taky s velkým úsměvem a objala jí.
Šly jsme dovnitř a rovnou si sedly do obýváku na sedačku. Vypadalo to, že nikdo nebyl doma, což bylo lepší.
„Jack má zítra narozeniny a já ani nevím, jestli je slaví, kvůli tomu, jaký je.. vždyť víš. A chtěla jsem se taky zeptat, co bych mu měla koupit nebo dát za dárek. Měla bych mu vůbec něco dávat? Co myslíš?" Vybalila jsem hned na ní a ona se na mě dívala trochu překvapeně.
„no.. on to nikdy nechce nijak slavit, ale pokaždé mu něco malého připravíme" řekla Sarah s uchechtnutím.
„já myslela, že vy dva se moc nemusíte" dořekla ještě s uchechtnutím a já si to uvědomila.
Vždyť nikdo neví, co se teď mezi mnou a Jackem děje. Vlastně skoro nikdo neví, co se mezi námi děje celou tu dobu, co spolu tak nějak víc mluvíme.
„jo.. no, my už spolu tak nějak vycházíme a jsme přece jenom kamarádi" řekla jsem rychle a nervózně si dala pramen vlasů za ucho.
„no.. my tenhle rok chceme jet na víkend do Paříže. Takhle to nebude jen pro Jacka, ale pro celou rodinu" vysvětlila mi Sarah a mě hned napadlo, že bychom s mámou mohly jet taky, když už jsme chtěly někam o prázdninách jet.
Ale nebude to blbý, když pojedeme s nimi?
„no vidíš. My s mámou taky chtěly někam jet o prázdninách" řekla jsem jen tak. Došlo mi, že by to bylo asi divné jet s nimi.
„tak můžete jet s námi. To by bylo úžasné, kdybychom tam byly my dvě spolu" vyhrkla hned natěšeně a radostně Sarah.
„já nevím.. jsou to přece Jackovo narozeniny" řekla jsem nejistě.
Jasně, že jsem chtěla jet s nimi. Byla bych s Jackem v Paříži. Už sice podruhý, ale teď by to bylo jiné. Určitě.
„Jack má narozeniny zítra, do Paříže pojedeme o víkendu" zdůraznila Sarah a já se na ní s úsměvem podívala.
„zeptám se mámy" tak na půl jsem souhlasila. Potřebuju přece ještě souhlas mámy.
„to bude skvělý. Prostě skvělý" řekla Sarah s úsměvem a já se začala taky usmívat.
Bude to skvělý.
„kde jsou všichni?" Zeptala jsem se, protože tady opravdu nikdo jiný nebyl.
„máma s tátou jsou v práci a Nash je někde venku" odpověděla mi s uchechtnutím Sarah. Já jí na to jen přikývla.
Takže to vypadá, že na ten dárek budu muset přijít sama. Stejně pořád nevím, jestli bych mu měla něco dát. Vždyť spolu nechodíme, nebo jo?
Poté jsme si se Sarah ještě asi hodinu povídaly a já šla zpátky domů, kde jsem si chvíli psala s Jackem.
Rose: tak.. zítra máš narozeniny, co?
Jack: už to tak bude :)
Rose: slavíš je nějak?
Vím, že odpověď už vím, ale chtěla jsem se zeptat na důvod Jacka.
Jack: ne, proč?
Rose: proč je neslavíš?
Jack: protože nechci
Rose: ale vždyť to je tvůj den v roce. Měl by sis ho užít.
Jack: neřekl jsem, že si ho neužívám, jen ten den neslavím :)
Rose: a jak si ho tedy užíváš?
Jack: ;)
Tím chtěl jako říct, že si ho užívá s holkama? Vážně?
To si ho bude užívat takhle i tenhle rok, nebo co?
Rose: ty jsi neuvěřitelný :)
Jack: já vím.. těžko věřit, že existuju :D
Rose: dobrou, Jacku :)
Jack: notak.. ty žárlíš? :D
zobrazeno
Mobil jsem položila na stolek vedle postele a lehla si zpátky na záda.
Opravdu jsem právě žárlila?
Jasně, že ne. Proč bych měla. Vždyť je to jeho věc.
Ale není to jeho věc, když se se mnou víc baví. Já ani nevím, jak to nazvat. Nechodíme spolu, ale chováme se tak. Nebo ne? Já nevím.
Může vůbec něco mít s jinýma holkama? Proč by nemohl, když spolu nechodíme. Co když už s nějakou něco měl mezitím, co jsme se teď začali tak nějak víc bavit?
Z toho přemýšlení mě začala bolet hlava, a tak jsem se zvedla a šla dolů za mámou. Třeba mě přivede na jiné myšlenky.
„spíš?" Zeptala jsem se potichu, když jsem vešla do jejího pokoje. Byla tma a máma ležela otočená zády ke dveřím.
„ne. Jakto, že nespíš ty?" Zeptala se máma a sedla si tak, aby na mě viděla.
„nemůžu usnout" odpověděla jsem a šla za ní do postele.
„trápí tě něco?" Zeptala se starostlivě a dala mi pramínek vlasů za ucho.
„ne, jak tě to napadlo?" Zeptala jsem se s tichým uchechtnutím.
„poslední dobou mi přijde, že jo, ale to se mi nejspíš jen zdá, když říkáš, že tě nic netrápí" řekla máma s úsměvem a já si uvědomila tu věc s Paříží. Ještě jsem se jí na to nezeptala.
„mami?" Začala jsem opatrně.
„no?" Řekla stejným tónem máma, na což jsem se uchechtla.
„pamatuješ si Sarah, Nashe a Greenovy, že jo?" Zeptala jsem se pro jistotu.
„no jo. Jela jsi s nimi na tu chatu" řekla nechápavě máma.
„no.. tak oni chtějí jet o víkendu do Paříže a já si tak říkala, když už jsme chtěly někam o prázdninách jet, že bychom mohly jet s nima" řekla jsem s nejistým úsměvem a doufala, že bude souhlasit. Ruce jsem si mnula, jakoby šlo o něco životně důležitého.
„Rose.. to bych musela probrat s jejich rodiči a dohodnout se na všem.. já nevím.. promluvíme si o tom zítra, teď už běž spát, jo?" Řekla máma a mně úsměv opadl. Sice neřekla ne, ale neřekla ani jo.
„tak dobře. Dobrou noc" řekla jsem a vstala z její postele.
„dobrou noc" řekla mile máma a já odešla do svého pokoje spát.
_______________
Ahoj, zase po dlouhý době :D
Já vím, trvalo mi to, než jsem vydala další část a za to se omlouvám.
Chtěla bych ale poděkovat TemnaDarkQueen, že mi pomohla, když se mi vymazal tenhle příběh. Už mi posílala screenshoty všech celých částí, abych mohla celý příběh přepsat a za to jí jsem vděčná. Naštěstí se mi ale příběh vrátil a já tak můžu pokračovat v psaní dál. Ještě jednou děkuju. Jsi strašně milá a laskavá..❤
Ještě jedno díky patří Evika0212.. taky mi strašně pomohla, když se mi příběh vymazal, takže děkuju :)❤
x moon x