„Ahoj.“ Chytla jsem Nialla za bradu, políbila ho. On mi polibky docela lítostivě oplácel.
„Heidi je mi to líto, já…“ začal. Přerušila jsem ho dalším polibkem.
„Shh, nemohl si to vědět, že to budou oni.“ Nechtěla jsem, aby se mi omlouval, ani mě litoval.
„Ale tušil jsem to.“ Řekl.
„Nialle, i kdyby si mi to řekl, nejspíš bych ti nevěřila nebo ti nadala. Takhle je to lepší, neber si to na sebe.“ Na tváři se mi objevil malinkatý úsměv, když mi Niall zastrčil neposedný pramen za ucho. Niall už nic neříkal, jen se usmál a znovu mě políbil.
„Už půjdu.“ Řekla jsem. Nechala jsem se znovu od Nialla políbit a vyskočila jsem z auta. Niallovi jsem ještě zamávala.
Zavřela jsem se v ložnici a mrskla s sebou o postel. Potřebovala jsem si nechat projít hlavou to s Ady a Sebastianem. Proto byl Niall tak zmatený, když viděl Ady a ty nenávistivé pohledy na Sebastiana nebyli určitě jen tak. Převalila jsem se na bok, z nočního stolku jsem si vzala knížku, kterou jsem si koupila. Prostě když jsem šla nakupovat a šla jsem kolem knihkupectví, zalíbila se mi. Papírová města od Johna Greena. Ještě jsem ji ani neotevřela, až teď. Tak moc jsem se začetla, až jsem usnula.
Trhnutím jsem se probudila. Slyšela jsem zvonek, podívala jsem se na budík kde bylo 23:59. Zvedla jsem se z postele a zamířila jsem ke dveřím. Rozespale jsem je otevřela. Před nimi stálo těch pět blbců včetně Liama. Vyvalila jsem oči, nechápala jsem co tu dělají. Louis se podíval na hodinky, chvíli si pro sebe odpočítával a pak zároveň vykřikli: „Všechno nejlepší!“
„Ticho bože.“ Zasmála jsem se a popohnala jsem je dovnitř. „Co šílíte?“ řekla jsem k nim podrážděně.
„Máš narozeniny.“ Vysvětlil Zayn, usmál se. „A je to součást oslavy.“ Dodal a já jsem nechápala. Proč oslavu přesně o půlnoci? Bože. Ale zároveň mě to těšilo, že mě berou jakou součást.
„Jdeme!“ zavelel Niall, chytl mě okolo pasu a políbil mě na čelo. V autě jsem seděla mezi Liamem a Niallem.
„Jak to, že tě pustili?“ zeptala jsem se ho se širokým a pravdivým úsměvem. Byla jsem nehorázně ráda, že tu je.
„Trocha přemlouvání.“ Usmál se Liam. „A chození na kontroly každý druhý den. Až do 23. kdy už máme koncert. A prášky na bolest, brát každých pět hodin.“
„Postarám se o to, aby si je bral!“ zasmála jsem se. „Jinak jsem za tebou chtěla, zítra…teda dneska jít.“ Opravila jsem se.
„No už nemusíš.“
„Vážně?“ řekla jsem mírně ironicky a hned na to jsem se začala smát. Když jsme přijížděli ke klubu začínala jsem být docela nervózní. Nevěděla jsem co od nich mám čekat. Jen jedno jsem věděla jistě. Že dneska vynechám školu, stejně jako zítra. A bude mi pekelně špatně. Vystoupila jsem z auta, chvíli jsem jen tak stála a čekala na kluky. Niall hned přiběhl, chytil mě okolo pasu a vedl mě do klubu. Hned jak jsme vešli dovnitř, pocítila jsem alkohol a barevná světla mě oslepila. Niall mě stále vedl dál a dál, až k jednomu zadnímu boxu, ale blízko tanečního parketu a DJ. Hned se k nám připojili kluci i se Soph, Eleanor a Perrie. Byla jsem nehorázně šťastná, že si nimi můžu slavit, dlouho jsem je neviděla a jejich přítomnost mě dělala šťastnější a šťastnější.
„Včera ráno jsem volal se Soph.“ Oznámil mi Niall. A já hned pochopila, mluvili o party.
„Promiň.“
„Nemohla si to vědět, když to bylo překvapení.“ Řekl. „A ještě stále je.“ Šeptl si pro sebe, ale i přes ohlušující hudbu jsem ho slyšela. Po chvíli přinesla barmanka několik lahví alkoholu. Louis jí hned svlíkal pohledem. Musel mít už něco vypitého. Eleanor do něj žduchla a zamračila se. Začala jsem se smát, na což mě oba probodli pohledem. Zayn řekl barmance, ať se se skleničkami nenamáhá a ona konečně odešla. Začali jsme se všichni bavit úplně o všem, smáli jsme se každému slovu a to jsme nevypili ani jednu láhev. Najednou se Louis s El začali odsunovat od nás, jako by uvolňovali místo. Vzhlédla jsem a uviděla jsem před boxem stát Isaaca s Mar.
„PA-Panebože!!“ vykřikla jsem. Svoje tělo jsem vymrštila nahoru, stoupla jsem si a málem srazila Harryho. Obešla jsem stůl a vrhla se jim obou do náruče. Tohle mě udělalo ještě šťastnější a to jsem si nemyslela, že to jde. Otočila jsem se na Nialla, který měl pohled jsem na sebe tak hrdý, díky mě tu jsou. Zasmála jsem se a usadila je vedle mě a Nialla.
„Jak ses k tomu přemluvil?“ zeptala jsem se ho pořád v šoku. Niall jen pokrčil rameny a zasmál se.
„Lidi, tohle je Marilyn a Isaac.“ Řekla jsem jim. A pak jsem představila spíše Isaacovi kluky a El, Soph a Perrie. Mar je představit nepotřebovala. Viděla jsem na ní, že je nadšená z toho, že tu jsou kluci, ale zachovávala si kamennou tvář, i když se musela hodně snažit. Isaac i s jeho povahou rád se seznamuji a mám hodně přátel, vypadal šťastně. Bylo mu jedno, že jsou slavní, že jsou One Direction. On je chtěl poznat jako lidi.
„Sachrajeme flaš-šku?“ zeptal se Harry, jazyk se mu pletl. Všichni jsme najednou vybouchli smíchy. Nevím kolik láhví Jacka Danielse jsme vypili, ale určitě víc jak sedm. Nikdo nic nenamítal. A tak jsme hráli. Svlékací samozřejmě. Ochranka se na nás podezřívavě dívala, ale nic nenamítali. Zatím. Většina holek už byla v podprsence, kromě mě. Ale dlouho jsem nezůstala pozadu.
„Harry přestaň ji očumovat!“ zakřičel Niall. Lekla jsem se, stejně jako všichni ostatní. Podívala jsem se na Harryho, kterému pohled často uhnul na mé poprsí.
„Přestaň!“ zakřičel znovu Niall. Musím uznat, že opilý Niall je mnohem žárlivější. Harry dal ruce do obraného gesta, ale alkohol mu nedovolil přestat dívat se dolů. Niall se zvedl a jeho pěst už byla na Harryho tváři.
„Nialle!“ vykřikla jsem. Harry byl sesunutý pod stolem. Přiběhla k nám ochranka a vyhodila nás z klubu.
„Přestaňte!“ zakřičela jsem na ně. Požďuchovali se a křičeli na sebe. Okamžitě toho nechali a sklopili pohledy. Zayn a Louis už mířili k autům. Já s El, Soph, Perrie a Mar jsme je zastavili.
„Ať vás to ani nenapadne!“ „Víte kolik jste toho vypili!“ „Bereme si taxi!“ „Nebo jdeme pěšky.“ Sprdli jsme je a nakonec zavolali taxi. Všichni jsme se vrhli do jednoho a zmáčkli jsme se tam. Taxikář nás zavezl k Harrymu, kde jsme se rozhodli, že přespíme. Většina z nás se uvelebila na gauči. Isaac, Mar a Louis s El tancovali někde na druhé straně domu. Ty písničky byli slyšet až sem. Já jsem seděla Niallovi na klíně a sledovala jeho oči. Mezi námi byla nepatrná mezera. Chtěla jsem jeho rty cítit na těch mých. Jako, když berete drugy. Další dávku. A Nialler je můj dealer. Mezeru mezi námi vyplnil, přisál se na moje rty a žádostivě mě líbal. Sem tam skousl můj spodní ret. Došlo i na válku jazyků. Rukama jsme proklouzla Niallovi pod tričko a hladila jsem jeho svaly na břiše a záda. Zatahala jsem za lem trička a triko mu přetáhla přes hlavu. Ruce jsem dala za jeho krk a v líbání jsem nepřestávala.
„Miluju tě.“ Šeptla jsem mezi polibky, díky čemuž jsem si zasloužila Niallův úsměv a skousnutí rtu. Mírně jsem zavzdychala do polibku, což Niall vzal jako výzvu a sundal mi triko. Rty se přesunul na můj krk a dával mi jemně pusinky od ucha dolů. Zaklonila jsem hlavu a přivřela oči. Cítila jsem se jako v sedmém nebi. Okolo nás byli lidi na kterých mi nejvíc záleží, teď jsem tu byla s Niallem a užívala jsem si, husí kůže při každém jeho dotyku.
„No fuj!“ ozvalo se vedle nás. Otočila jsem se za hlasem. Byl tam Isaac a znechuceně se na nás díval.
„Nialle něco ti řeknu.“ Začal, najednou vypadal hrozně důležitě. Niall se usmál a poklepal na sedačku, aby si Isaac přesedl.
„Blíž.“ Zasmál se Niall. Isaac si o kousek přisedl. Nadšeně jsem tuto situaci sledovala. „Ještě blíž.“ Řekl Niall znovu a Isaac si poposedl blíž k nám.
„No to je moc, osobní prostor hochu.“ Řekl Niall a kousek ho odšoupl.
„Heidi je moje nejlepší kamarádka a velice mi na ní záleží. Vím o jejím špatném období. Takže pokud jí nějak ublížíš, jakkoliv. Nepřej si mě.“ Řekl spisovně a s úsměvem na rtech. Skákala jsem pohledem mezi Isaacem a Niallem, oba dva udržovali oční kontakt a Niall přikyvoval. Na celý dům jsem se začala smát. Isaacovu spisovnému jazyku, Niallovi strýčkovskému chování a vlastně celé té situaci. Všichni ostatní přiběhli a ptali se co se děje. Jen jsem se odbila, stoupla si na svoje nohy. V tu ránu se se mnou zatočil celý svět. Spadla jsem na zem a bouchla se do hlavy o nějaký roh. Posadila jsem se zatřepala hlavou. Bolest sice neustoupila, ale alkohol v mojí krvi způsobil, že jsem se začala na celé kolo smát. A to bylo po celou dobu co mě Niall nesl do ložnice. Je pravda, že dostat se tam po vlastních bylo bezpečnější, ale tohle bylo lepší. Lehla jsem si vedle něj. Objal mě zezadu a během chvíle jsem usnula.
„I want, I want, I want but that's crazy)
l want, I want, I want and that's not me)
I want, I want, I want, to be loved by you.“
„Bože.“ zakřičela jsem do polštáře, když jsem uslyšela někoho zpěv. Zvedla jsem se z postele a šla do obýváku. Stál tam Harry, nevypadal vůbec, jako kdyby měl kocovinu. V ruce držel jakou si brožuru a zpíval si I Want.
„Ehm, Harry? Mohl by si toho nechat?“ zeptala jsem se ho tiše. Chytla jsem se za hlavu, když mi jí projela prudká bolest, asi z toho mluvení. Harry se na mě s úšklebkem otočil.
„Ale copak? Kocovinka?“ zasmál se.
„Harry!“ řekla jsem podrážděně. Věděla jsem, že jestli se mi bude ještě chvíli posmívat, neskončí to pro něj dobře. „Varuju tě. Jestli mě nasereš, budeš bez očí!“ zavrčela jsem směrem k němu a zmizela jsem v kuchyni. Vzala jsem celé plato prášků na bolest hlavy a sklenici vody a zmizela jsem v mojí a Niallové ložnici, kterou jsme si pro dnešní přespání přivlastnili. Zavřela jsem za sebou dveře a Niall se mírně přetočil na posteli. Sklenici jsem dala na noční stolek i s prášky. Lehla jsem si do postele, jeden prášek si vzala a zapila. Ten moment Niall vyletěl z postele, ještě rychleji vyletěl z pokoje a zamířil doprava. Udělal u toho takový rámus, že musel vzbudit aspoň polovinu lidí. Šla jsem za ním nebo jsem se o to aspoň snažila. Vždy po pár krocích se mi trochu zamotala hlava, ale dalo se to přežít. Vešla jsem do koupelny a viděla Nialla umývající ho si svůj obličej.
„V pohodě?“ přistoupila jsem k němu a pohladila ho po zádech. Jen přikývl a zůstal stát zapřený rukama o umyvadlo. Přešla jsem k záchodu s tím, že ho spláchnu. Jenže když jsem, snad jen koutkem oka zahlédla obsah, navalilo se mi a obsah mého žaludku skončil v záchodě. Niall ke mně hned přispěchal, odhrnul mi z obličeje vlasy.
„Jdi pryč prosím.“ Zašeptala jsem, zvedla se od záchodu a umyla si obličej. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Lekla jsem se. Kruhy pod očima, které jsem měla nešli přehlédnout, byla jsem bílá jako stěna. Vlasy jsem měla rozcuchané a bez lesku. A tak špatně jsem se necítila nikdy v životě.
____________________________________
Ahojte všichni:) plánovala jsem dát část dřív, ale až teď jsem se k tomu dostala:) Takže tu část je, doufám, že jste spokojení, i když se v ní nic moc nestalo, kromě party a L-I-AM-a konečně<3 snažím se ty části předepisovat, ale bude u nás na víkend sestřenice a nevím kdy se k tomu dostanu:D takže se omlouvám předem :))
Dnešní část věnování @Cattie69 (snad dobře) tvoje komentáře mě moc potěšili :)) děkuju!:D
omlouvám se, že část dávám tak pozdě večer, ale jindy jsem se k pc nedostala:) (21:55)
další část se pokusím do pondělí, ale neslibuju kvůli zmiňované sestřenici :) :D
CHTĚLA JSEM SE VÁS ZEPTAT: Jaký je váš nejoblíbenější příběh, který právě čtete?! Chtěla bych se taky o vás něco dozvědět tak prosím DO KOMENTÁŘŮ, hrozně moc by mě to potěšillo:)
Můj nejoblíbenější příbeh je momentálně Tutoring by love (1,2) od HelenStylinson <33 a 180° i když je zastavený a taky Despair :)
Takže prosím oblíbené příbehy do komentů<33 děkuju moc
I LOVE YOU SO MUCH <3
CL3RA <333333