V Avonlea panovalo pozdní léto. Teplé večery se pyšnily zpěvem cvrčků. Vzduchem oponovala příjemná vůně květin a čerstvě posečené trávy. Jen Gilbert seděl sám na houpačce za domem. Byl ponořený ve svých myšlenkách. Blížily se jeho dvacáté narozeniny. Jeho život doposud nebyl ani úžasný, ale naopak ani příšerný. Trávil chvíle v pomyslném středu. Jedna věc jej nakláněla ke špatné straně. Stále neměl svou spřízněnou duši. Každý ji měl. Všichni jeho přátelé někoho našli na jejich 18. narozeniny, jak bylo určeno. Jen Gilbert ne.
Spřízněné duše se poznaly podle tetování, které se objeví na části těla a reprezentuje oba. Jakmile jste oba požehnání, zůstanete spolu spojení až do vašeho posledního dechu. Můžete spolu komunikovat skrze pokožku. Pokud se jednomu z vás něco stane, ten druhý ponese stejné následky.
„Kde zemřeš, zemřu já a tam budu pochován." Nikdo nevěděl, odkud se tahle fráze vzala, ale znamenala jen jedno. Pokud tvá spřízněná duše zemře, část tebe zemře s ní.
Samozřejmě, že věk tady nehrál žádnou roli. Mohlo vám být téměř 100, ale vaše druhá polovička se mohla sotva prvně nadechnout. Stávalo se to, přesto Gilberta tohle odpuzovalo. Nehodlal si připustit, že ji nebo jeho nemusí nikdy potkat. Přál si mít někoho, koho může milovat a opečovávat.
„Gilberte, měl by sis začít balit!"zakřičela na něj Mary, jeho adoptivní máma. Když jeho otec zemřel, Gilbert měl odejít do dětského domova, ale Blytheovic rodinní přátelé, Bash a Mary, si vybojovali, aby mohl zůstat s nimi.
„Vím, že se stále trápíš kvůli tomu tetování,ale zlato, nesmíš si to tak brát k srdci. Ona se objeví." Mary si sedla vedle něj a objala ho kolem ramen.
„Nebo on, Mary," uchechtl se Gilbert, který si byl však jistý, že gay není.
„Vím, že nejsi gay."
„Mohl bych být," odpověděl vážně se založenýma rukama na prsou.
„Ne takhle oblečený. A pro tvou informaci, myslela jsem ona, jako tvoje spřízněná duše."
Na chvíli se odmlčela, ale netrvalo to dlouho a zadívala se Gilbertovi do očí.
„Nepotřebuješ najít svou spřízněnou duši, ať už to znamená cokoliv, aby ses zamiloval. Tvoje máma taky nebyla spřízněná duše tvého otce, a přesto ji miloval celým svým srdcem," pokračovala.
„Ano, já vím, Mary. Přesto otec byl jediný, koho jsem znal a říkal, že jeho spřízněná duše byla jeho největší láska, ale opustila ho ,takže neměl moc na výběr," odvětil a zadíval se na horizont.
„Jo, máš pravdu, měl bych si jít balit."
* * *
S nosem zabořeným v knize procházel Gilbert budovou koleje. Snažil se vyhýbat lidem, takže neměl absolutní potřebu procházet campus. Doufal, že svého spolubydlícího taktéž nepotká. Jenže takové štěstí nemohl mít nikdo.
„Konečně! Ani nevíš, jak jsem se tady nudil, než se ten tvůj hot zadek uráčil přijít. Neobtěžuj se vybalovat a rovnou se jdi nachystat. Cole musel jít něco zařídit a já nemám parťáka na dnešní večer. Jdeme ti najít nějakou kočku," smál se Billy, když Gilbert sotva vešel do jejich pokoje.„Nevíš náhodou, proč jsem tě ještě nevyměnil?"odložil svůj kufr a tašku na postel.
„Pardón, tedy půjdeme ti najít inteligentní a nudnou slečnu," opravil se s úšklebkem Billy Andrews.
„A náhodou vím, že Charlie tady taky ještě není, takže dneska nemáš na práci nic, takže ze sebe sundej to strašný triko a najdi něco více hodícího se," dodal a doslova přišel ke Gilbertovi a rozevřel jeho kufr.
„Billy," zamumlal k němu rázně Gilbert.
„Žádný Billy, minulý rok ses tady utápěl v depresi, že jsi stále nenašel tu pravou. A já ani Charlie nechceme, aby to tenhle rok bylo stejný, takže žádný odmlouvání a jdem se ven trochu pobavit."
„To letos zrovna nehrozí, Billy," zašeptal Gilbert a své triko si přetáhl přes hlavu a odhalil svou hruď a s tím i tetování, které vyčnívalo pod levou klíční kostí.
„Fuck!"
*Po náročném dni, kdy Gilbert pomáhal Bashovi na jejich farmě, nutně potřeboval sprchu. Měl to doma rád, ale opravdu se těšil, až se vrátí do školy a jediné, na čem bude muset pracovat, budou eseje.
Postel v pokoji ho doslova přitahovala jako magnet, ale moc dobře věděl, že kdyby si takhle špinavý lehl do čistých peřin, Mary by ho přetáhla tím první,co by bylo po ruce. Z velké skříně si vytáhl tepláky s tričkem a odešel do koupelny, kde se ihned spatřil v zrcadle. Kudrnaté vlasy byly ještě více vlnité než obvykle, což bylo už tak téměř nemožné. Byl pokrytý hlínou a prachem a kolem očí se mu obtáčely výrazné fialovo modré kruhy, které byly následkem nedostatku spánku.
„Jak bych si vůbec mohl najít někoho jiného, kdo nemá předurčeno se mnou být, když vypadám takhle?" neslyšně si povzdechl a konečně se zbavil oblečení.
Sprcha pro Gilberta byla vždy místem na přemýšlení. Už od raného věku při každé příležitosti přemýšlel o jiných tématech. Avšak teď byla jeho mysl prázdná a čistá jako bílý list papíru. Byl to tak zvláštní pocit, že Gilbert okamžitě věděl, že je něco špatně. Tohle se mu nestávalo ani po tom, co jeho rodiče zemřeli. Vždy měl o čem přemýšlet.
Stupňující se bolest vycházející od klíční kosti směrem dolů jej nutila lapat po dechu. Kdyby zavřel oči, přísahal by, že mu jsou do hrudi zapichovány drobné jehličky. Díky slzám smíchané s vodou a šampónem začal vidět rozmazaně, jakoby mu před oči někdo postavil bílý mrak, a srdce bijící, jako by jelo závod, jeho strachu taktéž nepomáhalo.
Bolest odešla rychleji, než si jí stačil Gilbert pořádně uvědomit. Zrak se vyčistil a dech uklidnil. Gilbert rychlostí blesku vyskočil ze sprchy a kolem pasu si omotal ručník. Mokré vlasy, které byly nalepené na čelo, pravou rukou odhodil dozadu. Stál před zrcadlem a jeho oči našly místo, které bylo před chvíli pokryto neviditelnými jehlami, jak na něm září černé jemné čáry, dohromady tvořící jeden obrazec. Na první pohled bylo jasné, že se jedná o rozevřenou knihu, ze které vylétá několik kroutících se stránek. Tetování spřízněných duší se objevilo. Nebylo o tom pochyb. Dlouho na něj Gilbert čekal a teď, když je tady,neví, co si počít. Začátek knihy se nacházel na levém prsu a listy vylétávaly až ke klíční kosti. Nikdo z jeho přátel neměl tetování, které by se vyskytovalo tak blízko srdci. Bázeň se v Gilbertovi ještě prohloubila a neprodleně věděl, že se svou spřízněnou duší nechce mít nic společného. Aspoň ne hned.*
Billy poslouchal, jak si mu Gilbert vyléval srdce. Sám totiž zažil ten strach a náhlý odpor, i když předtím se nemohl dočkat.
„Jdeme do města. Trochu se odvážeš a na všechno zapomeneš. A co ty víš, třeba jí potkáš. Nezapomínej, že spřízněné duše to táhne k sobě od narození, i když o tom nemusí vědět. Jen prosím modli se, ať to není Ruby, kámo," snažil se odlehčit situaci a povedlo se mu dostat úsměv i od Gilberta.
„Opravdu si myslíš, že by Ruby měla co dočinění s knihou?" odpověděl Gilbert a konečně za celou dobu se opravdu chtěl odreagovat. Přestože odreagování v Billyho podání znamenalo hromada alkoholu.
* * *
„Anne Shirley-Cuthbert," zamumlala Anne, zatímco na konec stránky ťukala do klávesnice své celé jméno. Vždycky byla pyšná na své jméno. Nic ji nedělalo šťastnější, než mít příjmení Cuthbert. Bylo jí teprve pět let, když jí umřeli rodiče, a Michael Cuthbert ji adoptoval. Neměl manželku, ale vždycky toužil po tom mít vlastní dítě. A když zjistil, co za strašný osud potkal Anne, ujistil se, že bude vyrůstat v milující rodině. I kdyby to měla být malá rodina o dvou lidech.
Ale těžký život Anne nebyl u konce. Ztratila Michaela, když jí bylo třináct. Byl těžce nemocný, ale než umřel, musel si být jistý jednou věcí; Anne bude žít s hodnými lidmi, kteří jí dodají lásku jako by byla jejich vlastní. A nenapadl ho nikdo lepší než jeho mladší sourozenci Marilla a Matthew. Vzali si Anne pod svá křídla, dalo by se říct, že jí zachránili život. Nebyla připravená čelit další smrti rodiče sama. Nezvládla by to. Tak moc chtěla znovu najít domov. A našla jej s Marillou a Matthewem. Celá Cuthbertova rodina ji zachránila. A nikdy by nedokázala najít slova, aby vyjádřila, jak vděčná byla.
S úsměvem na tváři uložila dokument a zavřela svůj notebook. Tyto poslední dny věnovala své vlastní malé knize, kterou psala. Ti co Anne znali, věděli, že je snílek. Myšlenkami byla pořád někde v jejím vlastním světě s vlastními příběhy, které bylo potřeba odvyprávět.
Často byla ponořená ve své mysli, že téměř zapomněla na svou nejlepší kamarádku Dianu. Jenže ona nebyla jen její nejlepší kamarádka. Byla jako sestra, kterou nikdy neměla. Spřízněná duše. Nemyslela to v romantickém smyslu. Diana lásku svého života už našla; Charlie Sloane. Anne za ní byla tak šťastná, ale to neměnilo nic na tom, že Diana byla její spřízněná duše. Ať se dělo cokoliv, znaly silné i slabé stránky té druhé. Byly jak jedna osoba, jedna hlava, jedno srdce.
Při pomyšlení na spřízněné duše se automaticky dotkla místa na své hrudi, poblíž srdce. Zde mohla cítit své vlastní tetování, které sdílela se svou druhou polovičkou. Někde byla a ona byla připravená ho najít. Nebo ji. Nezáleželo na tom. Toužila jen vědět, kdo to je.
Najednou dostala nápad. Natáhla se pro červené pero a zadívala se na sebe do zrcadla. Při pozorování svého odrazu začala kreslit. Bylo to jen malé srdíčko na tváři. Udělala to jen na zabavení se a ze zvědavosti, ale přesto ucítila motýlky v břiše. Ihned zavrhla možnost, že je zamilovaná. Byla snílek, to ano, ale o tom člověku v podstatě nic nevěděla. A měla dost rozumu na to, aby byla opatrná. Sice je předurčil osud, ale to neznamená, že on nebo ona jí zaručí jen a jen štěstí a šťastná život. Marilly spřízněná duše nebyla její životní láska.
A i přesto, že se tato možnost mohla stát, její šance byla opravdu malá. Říká se, že pokud máš tetování poblíž srdce, je to znamení pravé lásky. Jste spojení poutem, které nemůže nikdo přetrhnout. Samozřejmě můžeš míti jinou velkou lásku, která otřese tvým životem, ale nikdy to nebude natolik jako tvoje spřízněná duše.
Anne potřásla hlavou a odešla do koupelny. Chystala si dát rychlou sprchu, protože později se měla sejít s Dianou a Charliem, kteří s ní chtěli trávit trochu času, když Anne byla pořád zaneprázdněná. Dívala se na sebe do zrcadla a přemýšlela o srdíčku, které si nakreslila. Byla schopná si to nechat a vyjít s tím do města, ale nemyslela si, že by se to líbilo její druhé polovičce. Proto vlezla do sprchového koutu a nechala na sebe dopadat kapky vody, aby pomalu smyly červený obrazec z její tváře. Ale nic nedokázalo smýt myšlenky na její spřízněnou duši.
________________________________________________________________________________
První kapitola FF na seriál Anne with an E. Píši seriál, protože jsme ani jedna neměli tu možnost si knihy přečíst. Tenhle příběh je Soulmate AU zařazený v moderním světě.
Doufáme, že se kapitola líbí a budeme rády za každou odezvu.
S pozdravem
Claryx a