POHLED HEIDI, O TŘI DNY POZDĚJI ♦
„Zabalila sis jen pár věcí že jo?“ ptala se mě Lou, když si přeměřovala moji tašku, kterou jsem měla sbalenou do USA. Na dva koncerty a jednou live vystoupení u Morning America.
„Věř mi, půlku té tašky zabírají tvoje věci.“ Zasmála jsem se.
„Konečně se směješ.“ Podotkla Lou. Jen jsem mírně přikývla a pomohla jsme jí s věcmi do auta. Náš kostymérský a ještě něco tým, jsme jeli v jednom autě, v dalším kluci a v další bodyguardi a ti další. Vždy jsem se s Lou a Caroline a ostatníma hodně bavila, vždycky bylo o zábavu postaráno. Nedokázala jsem si představit, že tohle je poslední cesta s nimi. Ano, teď už to jsou poslední akce s nimi, tento týden je poslední týden stáže. Pak už jen škola. Probrala jsem se z myšlenek až na letišti. Vzala jsem moji černou tašku a přiběhla jsem k autu, kluků. Počkala jsem až uvidím blonďaté vrabčí hnízdo vystupující z auta a jako zamilovaná teenagerka jsem hned k Niallovi přiběhla. Ty tři dny jsme se neviděli. Objala jsem ho a hned mu vtiskla jen letmý polibek. Podívala jsem se mu do očí, bylo v nich vidět, že je šťastný, konečně. Dal mi ruku kolem pasu, já tu svoji taky dala jeho pasu. Na rameni s mi houpala taška s věcmi. Hlavu jsem dala na Niallovo rameno a usmívala jsem se. Byla jsem šťastná hodně šťastná. S Niallem jsme si vystačili i beze slov. Jeden polibek, jeden pohled, tím jsme si řekli hodně věcí. Šli jsme po chodníčku do haly letiště. Vešli jsme do soukromé části, kde už Lou a Caroline byly. Dala jsem tašku na odbavení a prošla Gatem jestli u sebe nemám nějaký, no ehm zajímavý věci. Prošla jsem a pokračovala směrem k letadlu. Měla jsem u sebe jen černou tašku přes rameno, ve které jsem měla pár věcí co bych mohla potřebovat. Vedle mě se Caroline a Lou o něčem bavili a já zase ponořená do svých myšlenek. Najednou mě někdo chytil zezadu kolem ramen. Nadechla jsem se a cítila tak povědomou a nejdokonalejší vůni. Chvíli jsme tak šli a já se divila, že jsme nespadli protože to by zabilo každého. Před dveřmi ven mě Niall zastavil a políbil mě do vlasů. Usmála jsem se a oběma rukama se chytla té jeho. Přitiskla jsem si ho víc k sobě a po chvíli jsem jeho ruku stáhla dolů. Chytla jsem ho za ni a propletla prsty. Každou chvíli jsem se cítila líp a líp, pokaždé mě mrazilo celé tělo, cítila jsem jak mnou projela vlna energie a ten tlukot srdce, pořád jsem byla v jeho přítomnosti trochu nervózni. Podívala jsem se na naše spojené ruce a pak na něj. Na obličeji mu vysel překrásný a upřímný úsměv, který by dostal do kolen kohokoliv. Včetně mě. Vyšli jsme ven, přímo před námi se tyčilo soukromé letadlo, dost velké pro tolik lidí. Venku foukalo, proto jsem děkovala sama sobě, že jsem si vzala riflovou bundu a také mě hřálo Niallovo teplo.
„Pane Horan.“ Kývl pán, který stál před schody. Byl to pilot letadla. Niall mě pustil a potřásl si s ním rukou. Už už jsem se natahovala pro Niallovu ruku, se kterou jsem chtěla opět proplést prsty, ale pilot mě zarazil.
„Slečna Richards.“ Usmál se. Překvapeně jsem mu ruku podala. On ji však otočil hřbetem nahoru a přitiskl na ni rty. Levou ruku jsem měla přiloženou na Niallových zádech. Cítila jsem jak se každičký jeho sval v těle napnul. Jak upřeně každý pohyb pilota. Když jsme se vrátili k sobě, jeho žárlivost o dost stoupla. Vlastně mi to zatím nevadilo. Lichotilo mi to, protože mi chyběl, víc než si všichni dokážou představit. Jakmile se rty pilota o malinký kousíček vzdálili rychle jsem ruku schovala za záda a utřela si hřbet ruky do kalhot, protože jeho polibek mi nebyl extrémně příjemný-
„Taky mě těší.“ Řekla jsem rychle, chytla Nialla kolem pasu a táhla ho po schodech nahoru. Bylo tam pár sedadel normálně po dvou a hned za tím čtyři otočené k sobě. Sedla jsem si vedle Nialla, moji tašku jsem dala nahoru do uložného prostoru a otočila jsem se na kluky vedle. Už jsem pochopila proč chtěl Niall sedět u uličky. Stoupla jsem si a šla k nim. Se všemi jsem se objala. Během objetí s Liamem jsem mu pošeptala do ucha: „Děkuju.“ A vlastně to bylo díky i němu, pomohl nám se zase usmířit. Byla jsem mu za to vděčná. Sedla jsem si zpátky, chvíli jsme kecali. Ještě předtím než jsme vzlítli mi přišla sms. Byla od Marilyn.
„Ahojky, já vím, že asi ruším, ale když jsem zjistila , že letíš do Ameriky s One Direction…No prostě, jako jejich fanynka…Bože tak těžko se to vysvětluje :D Nemohla by si se s něma vyfotit? Pro mě?:O <3 Děkuju moc – Mar.“
Usmála jsem se nad její zprávou.
„Kdo ti píše?“ hned Niall vyzvídal. Možná mu bylo divné že se usmívám.
„Marilyn.“ Mluvila jsem s úsměvem na rtech. Niall jen chápavě přikývl a dál kecal s klukama.
„Kluci, předtím než vzlítneme, potřebuju od vás maličkost.“ Usmála jsem se co nejroztomileji co to šlo. Když jsem získala jejich pozornost, pokračovala jsem. „Musím se s vámi vyfotit a nejlépe když někam na papír napíšete: „Pro Mar <3“ Prosím. Zní to trochu šíleně, ale…“
„Marilyn myslíš?“ přerušil mě Liam. Jen jsem přikývla. Harry, Zayn a Louis, Trochu nechápali.
„Marilyn je moje kamarádka z LCS a je bývalá nebo co Directionerka.“
„Pokud je bývala tak ať si nakašle“ řekl posměšně Louis.
„Ne že by vás neměla ráda, ale je stejně stará jako já, je zasnoubená a tak museli jít její idolové stranou.“ Udělala jsem prosebný výraz. Z tašky jsem vytáhla ELLE časopis a našla jsem nějakou tašku. Rychle jsem ho prolistovala a co nejvíce bílou stránku jsem vytrhla. Poprosila jsem kluky ať se tam podepíšou a napsala jsem tam věnování. Jako úplná fotografka jsem je postavila a Harrymu jsem do ruky dala papír.
„Myslím, že se ta fotka obejde beze mě.“ Usmála jsem se a vyfotila fotku. Rychle jsem ji poslala Mar a konečně jsme mohli vzlítnout. Po hodině jsem se sluchátky v uších a hlavou na Niallovém rameni usnula.
Cítila jsem jak mi někdo sundal sluchátka z uší, začala jsem se probírat. Už jsem chtěla otevřít oči, ale když jsem ucítila horký dech na mé tváři a jeho omamná vůně se mi vlila do nosu, celý plán s probouzením jsem zahodila. Dělala jsem, že spím dokud jsme neucítila horké rty na tváři. Usmála jsem se a konečně otevřela oči. Niall se o malý kousek odlepil. Využila jsem situace a otočila se tváří k němu. Víčka jsem měla přivřená na tváři pořád lehký úsměv. Pomalu jsem otevřela oči, které se ihned střetli s Niallovými. Seděla jsem otočená na pravou stranu. Celou pravou stranu těla jsem měla přilepenou na sedačce. Niall naopak. Snad chápete. Niall se taky usmíval. Přesně v téhle šťastné chvíli jsem chtěla vědět, co si Niall myslí, jaké jsou jeho pocity. Moje pocity. No ehm, v téhle chvíli byli hodně šťastné, jako by se ty zlé někam hodně daleko oddálili. Byla jsem ráda za to, že jsem s Niallem, že i jeho úsměv mě dělá šťastnou.
„Proč jsi mě vzbudil?“ šeptla jsem. Hlavně kvůli tomu, že všichni minimálně podřimovali a já nechtěla vzbudit pozornost. Niall se na mě jen škodolibě usmíval, ale nic neříkal. Nadzvedla jsem obočí a volnou ruku si dala v bok.
„Před chvíli jsem se probudil a měl jsem hroznou chuť tě políbit.“ Zašeptal taky.
„Jen tě chci upozornit, že to co si udělal nebyl ani trochu polibek.“ Škádlila jsem ho. Stoupla jsem si a sedla Niallovi obkročmo na klín.
„Neměl by být zvýšený pohyb v letadle.“ Připomněl. Jen jsem se stály úsměvem pokroutila hlavou. Teď jsme oba v tichosti pomalu skenovali tvář toho druhého. Beze slov, bez vyjádření emoci mimikou. Nic. Hlavě se mi honilo tolik myšlenek, nadávala jsem sama sobě, že ho už nelíbám.
„Jestli sis myslela, že tě políbím, když si řekla, že to předtím polibek nebyl-“ odmlčel se. Naše hlavy se začali pomaličku přibližovat. Nedávala jsem to najevo, ale ve mně burácel hurikán. Byla jsem tak nedočkavá, už jsem chtěla cítit jeho rty na mých. Niall zvedl ruku a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Mírně jsem sklopila pohled, cítila jsme jak mi začali hořet tváře. Bylo to snad tím, že jsem se styděla? Styděla jsem se za to jak se cítím. Nebo před všemi lidmi tady, kteří nás můžou pozorovat? Podívala jsem se zpět Niallovi do očí. Naše hlavy, respektive rty, byli u sebe dost blízko. Moje oči skákali mezi Niallovými rty a očima. V jednu jedinou vteřinu si Niall skousl spodní ret a chytil mě za boky. To bylo jako dát signál formulu, že se má rozjet. Jako přebliknout semafor na zelenou, prostě spouštěč. V okamžiku jsem jemně přitiskla rty na Niallové. Zavřela jsem oči a čekala na všechny ty emoce.Výbuch dokonalých emocí způsobil že jsem se usmívala, mrazilo mě celé tělo. Příjemná vlna energie mnou projížděla. Srdce mi bušilo snad až v vlavě, měla jsem pocit, že mi yyskočí. Niall začal po chvíli spolupracovat. Nechala jsem jeho dokonalé rty obkružovat ty moje. Nosem mi do plic proudila jeho vůně. Vůně, které byla pro něj specifická, nedokázala jsem ji popsat. Bylo to jako směsice květina zároveň pořádně silné kolínské. Rukama jsem vjela do jeho vlasů. Pročesávala jsem je svými prsty. Niall se na chvíli odtáhl, neviděla jsem co dělal, protože jsem oči nechala zavřené a čekala na pokračování. Niallovo tělesné teplo naznačovalo, že se přiblížil. Měla jsem pocit, že přitiskl rty, ale mýlila jsem se. Místo toho jemně stiskl můj spodní ret mezi jeho zuby. Zatahala jsem za jeho vlasy. Potichu jsem vzdychla a mnou projela jaká si zvláštní emoce. Ne. Není to možné. Říkala jsem si vduchu zatímco se z jemného polibku stával dost vášnivý. Začinala jsem být nadržená, i když jsem si to nechtěla připustit. Napl se každý sval v mém těle. Věděla jsem že to Niall poznal protože jeho ruce kroužili po mých zádech a také se přesně v ten okamžik kdy se svaly napnuli, usmál do polibku. Vlastně se mi spíš posmíval. Mírně jsem pohla pánví proti němu. Teď se měl Niall vidět. Teda, spíš cítit. Jeho boule mezi nohama se nápadně zvětšila a byla tvrdší. V ten moment jsem vnikla Nialovi do úst jazykem a vznikla menší bitva. Kadou vteřinku jsem se cítila líp a líp, cítila jsem lásku, která byla dost velká. Ano, připustila jsem si to. Zamilovala jsem se až po uši do Nialla Horana. Naše bitva skončila a polibek začal být zase jemný. Začal pomalu ustávat. Nechtěla jsem, aby to skončilo, tahle chvíle byla pro mě dost klíčová. Uvědomila jsem si tolik věci, které bych si bez tohoto okamžiku nepřipusitla. Úplně jsem se od Nialla odtáhla, kromě čela. Ještě se zavřenýma očima jsme přitiskli čela a já si povzdychla. Chvíli jsme tak v tichosti seděli až jsem se odvážila otevřít oči. Oddálila jsme se a usmála. Vtiskla jsem Niallovi ještě jeden polibek na rty a sedla si zpět na svoje místo. Nialova boule, byla pořád dost velká. Potichu jsem se zachichotala.
„Směješ se mi, ale je to fér. Nevím kdo tu je hodně nadržený, možná víc než já.“ Zašeptal a ukázal na mě. Jen jsem pokroutila hlavu za strany na stranu.
„I’m in love with you, Niall Horan.“ Usmála jsem se a čekala jeho reakci.
___________________________
Baby:33 6K + přečtení^^ děkuju vám moc!:DD jen za 17 části a několik hodin u pc-_- :DDD Ale hlavně pro vás..! :D Já pro vás píšu:33 A chtěla bych aby jste vy dělali něco pro mně.. Přečtení a votes, pro mě skoro nic neznamenají..! VAŠE KOMENTÁŘE! Kterýma potěšíte, rozbrečíte, ale zároveň navnadíte, abych se na další část těšila o dost víc. Oukiis....jiné téma:)) Naboku je taková inspirativní fotka, jak Niall chytl Heidi, aby jste věděli jak jsem to myslela ;)
Co říkáte na dnešní čáááást?:OO Mě se zase dost líbí!!! :D Já nevím, ale nemůžu si pomoct, psát šťastné chvíle, popisovat pocity a tak, mě prostě baví!:D PROSÍM!
CHCI VAŠE KOMENTÁŘE, REAKCE NA ČÁST DOLŮŮŮ!!!! Prostě tam bude 3+ KOMENTÁŘŮ...Nebo já prostě nevím...to toho žádám tolik?
Mám se stáh Heartless a napsat že pokud tam víc jak tři nebude že další část prostě nenapíšu? NECHCI TAKOVÁ BÝT! Jednou jsem se dokonce zapřísáhla, ž nic o žadostech o komenty nenapíšu, ale ... nedáváte mi na vybranou.!! Já vím, že tohle není nějaká měga slavná povídka, jako třeba od Domie2702 nebo tak...nejsem tak známá a dobrá jako ona...ale těh tři plus by jste mohli dát ne? :( PROSÍM!:))
tu poslední větu jsem musela napsat anglicky, protože český to zní dost divně:DD No každopídně, všichni určitě váte co to znamenáá:D SOOOO:)) Konec mojí poznámky:) Část je poměrně krátká - 1888 slov :D Ale můžu vám slábit, že pokud budou komenty!!:DD bude 13+ v další:))))))
xoxo CL3RA:))
P.S. změnila jsem si username:) z claire:bright29 na cl3ra_bright:D snad nebudete mít v tom guláš :DD !:DD