Drahokamy
Jarní dny, které jsi mi přinesla.
Jejich vůně stále zůstává stejná.
Zanechávající za sebou slova, která nemohou být vyřčena.
Jemně jsme se v tichosti objímali.
Dívali jsme se na drahokam, který patřil jenom nám dvěma.
Proč mé srdce bolí?
Přeji si snad něco, co jsem ztratil?
Jen jsem ti ublížil, aniž bych věděl, jak milovat.
Kolik významů jsem byl schopen vybudovat?
Po tvém boku, budeš zpívat pro mě píseň?
Hudební skóre na noční obloze.
Myslím, že k tobě dosáhne dokonce i světlo s těmito notami.
Vzpomínky hrají.
Slova, která nemohla být tehdy řečena.
Myslím, že půjdou někam a vrátí se.
Pokud se pro mě někde usmíváš.
Teď jsem schopen si myslet, že je to dostatečně dobré.
Slova zanechaná na této rozlehlé zemi.
Vezmi mě za ruku a veď mě bez dechu k zítřku.
Zavřu oči a uchopím pikovou náušnici, kterou jsi mi dala.
Takto padám do tmy.
Myslím, že k tobě dosáhne dokonce i světlo s těmito notami.
Vzpomínky hrají navždy.
Po tvém boku, budeš zpívat pro mě píseň?
Hudební skóre na noční obloze.
Myslím, že k tobě dosáhne dokonce i světlo s těmito notami.
Vzpomínky hrají.
Jako drahokam,
Světlo odráží nesčetné množství myšlenek.
Jarní dny, které jsi mi přinesla, dokonce i teď se třpytí v mém srdci.
Jsou důkazem, že jsem byl s tebou.