Citrón
Kdykoli, dny dívání se na listy letitého stromu jak vadnou a padají.
Jednoho dne, všechny tyto stromy uschnou, stejně jako já...
Netrvalo dlouho a den zvaný dnešek přišel, den setkání.
Moje lítost je, že jsem ti nebyl schopen říci "miluji tě".
Teď mimo čtvercové okno.
Někde se na někoho usmíváš.
Déšť vidí skrz mé srdce, voda, která protékala.
Daleko, daleko, myšlenky, které byly dány do zapomenutých vzpomínek.
"Proč?" V té době nechápu, proč jsem nebyl schopen to říct.
"Proč?" Tato otázka mě objala ve stinné temnotě.
Doba, v níž se stav zhoršuje, ubíhá.
Teď setkání, pokud bych si mohl něco přát od boha.
Letmý pohled na tebe, ale..
(Nikdy jsem nebyl viděn.)
Zvadlé srdce je prasklé, toužící po tobě.
Dokonce i dlouhý, dlouhý spánek v teplé předčasné smrti.
Báseň lítosti může být slyšena v dálce na druhé straně.
Daleko, daleko, myšlenky, které byly uložené do klidu.
"Proč?" V té době nechápu, proč jsem nebyl schopen to říct.
Poslední stín v mlhavém zorném poli byl citrón, který nemůže být smazán.