Jaro, léto, podzim, zima
Jaro jemně hladí uši, léto cuchá vlasy, v barvě zbarveného podzimu, stojící klidně v zimě.
Byli jsme bezmocní, hledající způsob, křídla do zítřka, kterými bychom mohli letět.
Třást, až do doby, kdy zaklepu svými křídly.
Nečekaně mi padlo do pohledu; pokud půjdu někam, jak daleko..
Protože setkání se zítřkem přijde v noci z veluru, která se blíží.
Oslňující, není možno ani dýchat, tyto dny jsou zářící.
Sen který kvetl na jaře je k vidění v létě, přemítat o tom na podzim, hledat odpověď v zimě.
Záměrně jsem si představoval letící obraz budoucnosti, který jsem načrtl.
Třást, až do doby, kdy zaklepu svými křídly.
Jednou, jak dlouho, až se budu moct smát. Kam jdu, jak daleko..
Když jaro přijde, sbohem, zamumlala jsi, na cestě zpátky do odpoledne.
Nechci skončit tento sen se zazvonění zvonku.
Třást, až do doby, kdy zaklepu svými křídly.
Dosáhl k tobě tento hlas? Tento zpěv se ozývá v nebi.
Otřesen, kvůli této malé myšlence, která načrtla sen na obloze.
Nechci skončit tento sen, slova už nejsou potřeba.
Možná že tu nebude zítřek, můžu teď mluvit od srdce.
Jistě dorazím na místo, kde je to jako být s tebou.