„Dobré ráno.“ Šeptal mi Niall do ucha. Ležela jsem opřená o jeho hruď a jen se usmívala. NE, nic jsme spolu nedělali! Pravdivě jsem ujišťovala sama sebe. Věděla jsem ale něco nového. Něco jsem nevěděla. Když zavřu oči, vidím jen jeho modré oči a úsměv, který mi způsobuje husí kůži po celém těle. Jenže nechtěla jsem ho mít ve svém životě zpátky. Vlastně teď už chci a mám. Podívala jsem se na jeho tvář, kterou mu zdobil úsměv.
„Dobré.“ Oplatila jsem mu pozdrav a vstala z postele. V tu chvíli mě střepala zima, můj pohled spadl na hromádku oblečení, do kterého jsem se převlíkla a cítila jsem se trochu tepleji.
„Co uděláme s tou pizzou ze včera?“ ptal se Niall prohrabující si svoje vlasy.
„Měl si jí sníst!“ zasmála jsem se a hodila ji i s krabicí do koše.
„Co dneska podnikneme?“ sedl si na postel a přitáhl si mě k sobě. Kdyby se jen o milimetr pohnul, jeho hlava by se zabořila přesně mezi moje prsa. Sedla jsem si vedle něj na postel a už zase jsem byla menší. Políbil mě na čelo a usmál se.
„Co dneska podnikneme?“ ptal se plný očekávání.
„No já dneska…ehm.“ Nevěděla jsem co říct. Nechtěla jsem, aby věděl, že chci jet za Robem. On jako jediný ho znal a taky ho neměl v lásce. „Asi půjdu s holkama někam.“ Usmála jsem se na konec.
„Už půjdu.“ Řekla jsem u otevřených dveří a hned je zabouchla. Věděla jsem, že by se vyptával. Blížila jsem se k výtahu, když v tom mě někdo chytil za ruku a propletl prsty s těmi mými. Pohled mi spadl na ruku, načež se moje koutky úst zvedli do nepatrného úsměvu. Podívala jsem se Niallovi do obličeje.
„Nezlobím se.“ Oplatil mi úsměv a věnoval mi letmý polibek na rty. „Venku se strhne peklo, pokud tam vyjdeme takhle víš to?“
„Vím, včera jsem to zažila, když jsi odešel.“ Povzdechla jsem. Niall se překvapeně zamračil, ale nic neříkal. Než se otevřeli dveře výtahu, mě políbil a zase jsem cítila husí kůži po celém těle. Odtrhli jsme se od sebe, hned jak se mezi dveřmi udělala malinkatá škvírka, Niall mě pustil a pokračoval přede mnou. Měl na sobě obyčejné bílé tričko a šustivé tepláky Adidas. Ani jsem si neuvědomila, že se celou dobu, co se na něj dívám, usmívám. Jenže fanynky venku si toho asi všimli. Začali si něco šuškat a Niall hned zbystřel, zpomalil, až jsem se dostala na jeho úroveň. Všimla jsem si, že trochu znervózněl. Asi hodně nechce, aby fanoušci věděli o tom, že něco mezi námi je. Jenže pak si stoupl blíž ke mně a rukou mě objal kolem pasu. Reakce fanynek byli hrozně rozmanité, jedny se usmívali, druhé se mračili a nadávali. Niall si mě přitiskl blíž, jako by mě chtěl ochránit a taky jsem se tak cítila. Došli jsme k jeho autu, které obešel zároveň se mnou a otevřel mi dveře. Usmála jsem se: „Děkuju.“ On se taky usmál a šel na svoji stranu auta. Během jízdy jsem napsala SMS Lukovi, že pojedu za Robem, jestli nechce jet se mnou. On souhlasil a já byla vlastně ráda. Oni byli nejlepší kámoši od školky a tím, že Rob v 18ti odešel, se jejich přátelství rozpadlo.
„Děkuju za odvoz.“ Nahla jsem se směrem k němu a políbila ho. On mi polibek opětoval a pak se už jen usmíval. Počkal, dokud jsem nevešla do domu a pak odjel. Pořád mi vrtali hlavou ty fanynky. Bála jsem se jejich reakce. Doma jsem se jen převlíkla a trochu najedla. Zase jsem Vzala kabelku a pár věcí co bych mohla potřebovat jsem hodila do ní a rychle jsem spěchala k Liamovi.
„Ahoj Krásko.“ Řekl ČÍSTĚ KAMARÁDSKY když mě uviděl.
„Ahojky.“ Odpověděla jsem suše a podala mu můj telefon. Se zkříženýma rukama jsem čekala, až si zprávu přečte. Když byl podle všeho hotový, podíval se na mě s vykulenýma očima a pusou do úžasu.
„To je od tvého bráchy?“ zeptal se. Jenže odpovědět si mohl sám. „Jedeš za ním?“ Jen jsem přykývla. Neměla jsem čas mu to vysvětlovat.
„Okay, jedu s tebou.“ Mrkl na mě a já chtěla začít namítat. „Změníme téma. Co včera s Niallem?“ usmíval se od ucha k uchu.
„Políbil mě.“ Zašeptala jsem.
„Zayne, slyšel si to? ON JI POLÍÍÍÍBIL.“ Zařval na celý byt a já si teprve teď uvědomila, že tu je.
„Přestaň.“ Vytrhla jsem mu mobil, ale on mě neposlechl. Začal si tancovat jakýsi taneček, kterým oslavoval pusu a Zayn mu k tomu zpíval. Jen jsem nad nimi se smíchem kroutila hlavou.
„Kluci. Nechci vás nějak rušit, ale musím jet. Takže…“ přerušila jsem jejich krásné vystoupení a oba dva zvážněli.
„Okay, jedeme.“ Zavelel Liam. Zayn se zvedl z křesla přehodil přes sebe bundu, vzsl si pár posledních věcí a s úsměvem vyšel ven z Liamova bytu, zároveň se mnou. Byla jsem ráda, že se mnou jedou.
„Mimochodem, kde bydlí?“ zeptal se jen tak Liam, když strkal klíčky do zapalování.
„V Manchasteru, myslím.“ Usmála jsem se. V kapse džínů mi zavibroval mobil. Přišla mi SMS od Luka: ‚Omlouvám se, ale něco mi do toho vlezlo.‘ Takže Luke nejede. Fajn.
„Vystupovat.“ Smál se Liam, když jsme zastavili na letištním parkovišti. Já ani Zayn jsme nechápali. Šli jsme vedle sebe s překvapenými výrazy, směrem k bufetu, zatím co Liam šel zkontrolovat, jestli je na palubě letadla místo.
„Robe.“ Vydechla jsem, když se otevřeli dveře na adrese kterou mi poslal. Stál tam stejně jako před deseti lety. Mezi dveřmi s havraními vlasy na ježka a jemným strništěm, které mu zdobilo tvář. On tam jen stál a usmíval se, roztáhl paže a obejmul mě. Bylo to takové to sourozenecké objetí. Pozval nás všechny dál. Sedli jsme si na gauč a čekali, až příjde s čajem. Kluci tak nervózně poposedávali z místa na místo. Jejich i můj pohled upoutala dívka v mém věku zhruba, která přišla do obýváku. Soudě podle jejího výrazu nevěděla, že přijedeme. Překvapeně si nás změřila pohledem a bez jediného slůvka zamířila do kuchyně za Robem, odkud se pak ozývali tlumené hlasy.
„Kdo to je?“ Šeptl Liam směrem ke mně. Jen jsem pokrčila rameny. Zayn si dopisoval s Perrie a usmíval se do telefonu. Taky jsem se musela usmát, když mi přišla SMS od Nialla, že se večer staví. Liam jen zíral do prázdna a pozoroval fotku na zdi. Měla jsem pocit, že každou chvíli jeden z nás usne, protože Rob s tou holkou byli v kuchyni nějak moc dlouho i na čaj. Liamovi už pomalu padala hlava na moje rameno, naštěstí Rob přišel i s tou holkou. Dal nám všem čaj a sedli si do křesel naproti. Teď jsme si všichni vyměňovali pohledy a každý z nás čekal, kdo promluví první. Nakonec se Rob ujal slova.
„No Heidi, vyrostla si.“
„Co bys čekal? Když si odešel, bylo mi devět.“ Usmála jsem se. „Jinak bych ti je asi měla představit. Tohle je Liam a Zayn. Měl jet ještě Luke, ale něco mu do toho vlezlo.“ Oni jen kývali na znamení souhlasu.
„Aha.“ Vypadlo z něj a stále se udržovalo jisté napětí. „Jo…vlastně…ehm, tohle je Niole. Moje manželka.“ Řekl a mě málem vypadl oči z důlků. MANŽELKA? A jmenuje se Niole? Co je to za blbý fóry?
„Její babička je ze Španělska. Ona vyrostla tady.“ Usmíval se a mě konečně začal opouštět mírný šok.
„Takže…Ni. Půjdeme do jiné místnosti a necháme tady bratříčka se sestřičkou si popovídat.“ Zvedl se Liam, chytil Niole za paži a společně se Zaynem šli někam pryč. Zůstala jsem tam sedět potichu, sledujíc Roba.
„Klape vám to spolu? Tak mi něco řekni? CO se stalo za tu dobu co si byl pryč?“ snažila jsem se z něj něco dostat.
„Stručně ti to řeknu. Byl jsem v prdeli i tady, jen prostě o něco méně. A pak jsem jednou někde na náměstí nebo tak, potkal Niole. Nemohl jsem si pomoct, ale ty čokoládové oči, ve kterých se ztrácíš, hrozně mi připomínali ty tvé.“ Usmál se na mě. Zalichotilo mi to. Rob už se nadechoval, aby pokračoval, když se ozval dětský pláč. Zvedla jsem obočí a podívala jsem se na Roba.
„Kolik jí je?“ vypadlo ze mě. Doufala jsem, že je to holka, jinak by to byl trochu trapas. A trefila jsem se.
„Jmenuje se Heidi.“ Usmál se se slzami v očích. „Tři roky.“
„Jak dlouho jsi s Niole ženatý?“ ptala jsem se dál. Kdyby bylo ticho, přerušované pláčem jen o sekundu déle, rozplakala bych se taky.
„Pět let.“
„Jsou tu nějaké další věci, které nevím?“ ptala jsem se znovu a znovu.
„Už ne, všechny podstatné víš.“ Sklouzla mu slza po tváři. „Jsem na řadě s otázkami.“
„S kterým z nich chodíš?“ když se zeptal, musela jsem se zasmát.
„Ani jeden. Liam je můj nejlepší kamarád. A Zayn jeden z hodně dobrých.“ Odpovídala jsem pravdivě.
„A tvůj kluk?“ další otázka směřována ke mně.
„Niall.“
„Ten z Mullingaru?“
„Ano, ale my jsme spolu byli od mých čtrnácti do šestnácti. Pak jsem si prošla černým obdobím a znovu jsem ho objevila, když jsem se přihlásila na LCS.“ Vysvětlovala jsem. „Zayn i Liam, Niall a ještě dva jsou ve One Direction, té skupině.“ On vykulil oči, ale nic neříkal. Pak jsem si ale něco uvědomila. Co když spolu s Niallem ještě nebo vůbec nechodíme? Vlastně jsme si neřekli co teď bude.
„No a…“ chtěla jsem pokračovat, ale dětský hlásek nás oba umlčel.
„Tati?“ řekla a já se na ni s úsměvem otočila. Běžela k Robovi a silně ho objala, když si ji dál na klín.
„Kdo to je?“ šeptala mu do ucha. Usmála jsem se, protože určitě chtěla mluvit víc potichu, aby to bylo tajný.
„Tvoje teta. Jmenuje se Heidi.“ Šeptal jí do ucha pro změnu on.
„Ne, já se jmenuju Heidi.“ Řekla už hlasitěji a zkoumavě se na mě dívala jejíma zelenýma očima. Je tak krásná. Krátké blonďaté vlásky jí v malých kudrlinkách padali na ramena. Musím si získat její důvěru, je na ní vidět jak si mě pečlivě zkoumá a nevěří ničemu co říkám.
„Máš ráda princezny?“ zeptala jsem se po chvíli a ona horlivě přikyvovala. Která holka by neměla ráda princezny? Vstala z Robova klína a šla ke mně. Chytla mě za ruku a vedla nahoru. Když jsem došla do jejího pokoje, užasla jsem. To byl ráj princezen.
„Máš nějaké šatičky?“ zeptala jsem se s úsměvem. Ona jen pokroutila hlavou a posmutněla.
„Budeš mít, neboj! Teď pojď, postavíme bunkr a tam si budeme hrát.“
♦ DRUHÝ DEN
„…Uděláte esej na téma: První dojmy ze stáže.“ Usmála se Meritsová. Já na ni jen vykulila oči. Mám tam snad psát o mém vztahu s NIALLEM? Ne, Niall by to nechtěl. Ona se zasmála a pak odešla za klapání jejích bot. Rozhlédla jsem se po učebně a směrem nahoru jsem se zasmála. Seděli tam holky se kterýma se tak nejvíc bavím. Po chvíli jsem opustila místnost a mířila rovnou do obchodu Toys R Us, kde jsem chtěla koupit šatičky pro Heidi. Celou cestu tam jsem přemýšlela o tom co řekne Niall, protože…prostě proto.
„Kde jsi?“ ptal se mě Niallův hlas skrz telefon.
„Už na cestě.“ Oznámila jsem suše.
„Dobře, ahoj.“
„Ahoj.“ Rozloučila jsem se s ním a hned položila.
„Potřebuju ti něco říct.“ Říkala jsem Niallovi, když jsem k němu přišla. Sedla jsem si na kožený gauč a obřím oknem jsem se dívala ven. Nečekala jsem na Niallův souhlas, prostě jsem pokračovala. „Byla jsem včera u Roba. Ne s holkama, ale s Liamem a Zaynem.“
„Lhala si mi?“ zeptal se trochu šokovaně. Odvrátila jsem pohled.
„Věděla jsem, že by si chtěl jet taky, ale já jsem nechtěla. Nikdy jste si moc nesedli.“ Vysvětlovala jsem svoje rozhodnutí. Niall naproti mně se mračil. Naštvaně se zvedl a mávl nade mnou rukou. Teď jsem se mračila já.
„Prosím? Vadí ti to?“
„NE, vadí mi to, že pokud vás nějaký paparazzi viděl, což viděl, jsme v háji. Budou titulky, že spíš u mě a pak jedeš s Liamem. Začnou hádky fanynek s kým z nás seš. A to nechci.“‘
„Co teda chceš?“
„TEBE!“ zakřičel a já o krok ustoupila. Překvapeně jsem se na něj dívala. Nakonec jsem se rozhlodla odejít. Před dveřmi jsem řekla, celkem potichu: „Já, ale…potřebuju čas.“ I přes to, že jsem šeptala Niall mě na sto procent slyšel.
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
OH MY CARROTS! 900 přečtení za 6 částí!?:D:') Jste nejlepší miluju váís!:33 Tak a teď k dnešní části: Niall tam byl jen málo a nechtěla jsem aby si pohádali! Ale veřte mi, že je to jen malinka hádka, v dalším bude asi 13+ (ale neslibuju!:DD) Jinak část má 2000 slov! takže i za menší zpoždění...snad nevadí!:DD Já prostě slibi plním, ale nějak pozdě:D Teď budu znít trochu sobecky, ale chci víc komentů! :D Odpovídejte na otázky, které vám tu píšu, pište svoje názory!:D cokoliv! Když mi napíšete takový koment, možná dostanu lepší nápad a pozměním část a tak! JSTE MOJE INSPIRACE!:'3 Tak prosím! ♥♥ Na boku je malá Heidi:'3 Robova rodina tam bude častěji, stejně tak i Zayn!:D A NIALL!! Bude i nějaká část celá jeho pohled!:D No a další část bude tak ve čtvrtek..budu vám to dávat s dvou denním rozestupem:) ASI!:DD
Mám vás ráda:'3
xoxo #claire