„To se ví že ano, ale až bude ten správný čas."
TIME SKIP PO ROCE
(V domově pro děti)
[Omlouvám se za časté přeskakování, ale musí to tak být]
S Jungkookem jsme si domluvili schůzi v Seoulském dětském domově. Je to jeden z nejlepších dětských domovů tady. Už se nemůžu dočkat, až si vybereme našeho syna nebo dceru.
„Vy musíte být Kim Taehyung že?" Ozval se zamnou zvonkový hlas mladé slečny, co se zrovna dívala do nějakých papírů.
„Ano to jsem já." Vřele jsem se na mladou slečnu usmál. Jungkook to ignoroval. Byl celý pryč z dětí, co zrovna vyběhli ven si hrát.
„Vyplnil by jste mi tady s vaším mužem pár formulářů? Je to jenom formalita." Bez dalších otázek jsem vzal tabulku do ruky. Kousek jsem si přečetl a až teprve pak jsem se podepsal.
„Lásko. Podepiš to a budeme si moct jít vybrat děťátko." Jungkookova očka zářila, jako vánoční svíčka. Vzal mi propisku a nepřestávaje sledovat děti se podepsal.
„Taak. Teď se můžete jít ven podívat na děti, jestli se vám bude nějaké líbit, tak mi řekněte nebo jděte rovnou za ním." Sotva jsem se stačil otočit, byl už Jungkookie venku. Se smíchem jsem nad tím pokroutil hlavou a šel za ním. Doběhl jsem ho. Propletl jsem si s ním prsty a vesele si to vykračoval mezi dětmi. Všechny se na nás koukali zvláštním způsobem.
„JIMINE! Notak Jimine!!" Slyšel jsem přibližující se dívčí hlas. Netrvalo to dlouho a někdo docela malý do mě narazil.
„A-" „Pomocte mi!" Řekl vyděšeným způsobem chlapec předemnou. Podíval jsem se směrem, kterým utíkal a uviděl, jak parta kluků stojí u stromu s pohledem zabořeným právě na něj.
„Pojď. Vstávej." Sehl se k chlapci můj Jungkookie. Natáhl k němu s úsměvem ruku a čekal. Blonďáček jí přijal. Co jsem ale nečekal, bylo, že se k Jungkookovi natiskne do pevného objetí. Kookie na nic nečekal a objetí mu vrátil.
„Kookie?" Promluvil jsem s úsměvem na něj. Jungkook se na mě podíval a pokýval hlavou. Sehl jsem se do úrovně asi patnáctiletého chlapce.
„Takže.. ty budeš asi Jimin že?" Chlapec mi jen se slzami v očích kývl.
„Jimine, pojď s námy." Já i Jungkook jsme ho chytili za ruce. Čekali jsme, jestli Jimin bude chtít jít. Jen se otočil na partu kluků, pak znovu na nás a usmál se. Společně jsme vyšli k mladé paní co nás s úsměvem pozorovala.
„Koukám, že jste si už nejspíš vybrali, jaké dítě uděláte šťastné." Pohledem jsem se podíval na Jimina, který plakal. Usmál jsem se na něj a klekl si před něj společně s Jungkookem.
„Jiminie? Chtěl by si být naším synem?" Jimin celý nadšený nevěděl co říct. A já se mu ani nedivím. Konečně dáme domov někomu, kdo to potřebuje.
THE END.
ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ
Annyeong
Dneska vyjde Yoonmin pokračování. Tímhle se vlastně loučím s touto knihou. 😄❤️