Nikdy sis mě nevšímal. Ani když jsem byl blízko. Žiju,je těžké po tom,co ti řeknu uvěřit,ale opravdu žiju.
Emoce...špatné emoce...tvé špatné emoce. To je to,co mě živí. Jakmile se zlobíš,jakmile brečíš. To mi dělá radost. Požírám je,proto začas odejdou.
Ovšem to není vše. Už párkrát jsem byl tak blízko. Tak blízko tvému obličeji. Mohl jsem ti ho celý rozsápat. Ale ty ses vždy probudil.
Tohle se mi stává pokaždé. Proč to děláš? Když tě teď sleduji,nevnímáš mě. Díváš se po místnosti,ale nevidíš mě.
,,Ále,to je blbost" říkáš si. Teď jsem smutný já. Proč se nebojíš? Udělalo by mi to radost,alespoň bych se měl čím živit.
Často tě sleduji celou noc. Když spíš,vypadáš zcela bezstarostně,ale já tě vyruším. Vidíš mě ve snech. Ano,pořád tam máš to,o čem se ti zdálo. Všiml sis někdy toho,že je tam vždy jedna postava navíc? Ta, která jen sleduje děj snu. To jsem já.
Emoji strachu,ten bych teď potřeboval. Potřebuju jíst. Nevýhoda je to,že já hladem neumřu.
Já jen vyhládnu a budu brečet bolestí a čekat,až ty se rozbrečíš. To mě vrátí zpět na nohy.
Stejně to nemá cenu. Nevěříš mi. Ale jsem blízko. Možná dokonce cítíš můj dech.Au to bolí. Právě jsi do mě bodl,to na mě působí stejně jako na vás elektřina.
Elektřina vás oslabí. Můžete klidně zemřít. Já taky. Ale já nezemřel. Přečti si první písmeno každého odstavce a zjistíš... Nevidíš mě,ale jsem tu s tebou...