Creepypasty [CZ]

Podchod

Je normální noc a já si jdu poklidě z večerní školy. Zatáčím za roh budovy v půlce cesty k mému bytu a chystám se sejít schody. Zastavuje mě však páska s nápisy 'nevstupovat'. Nikdy se nestalo,že by schody byly zavřené,ale je pravda,že byly schátralé a tak mohly klidně spadnout,což já nemám,vzhledem k všudypřítomné tmě,šanci vidět. To znamená jediné: Budu muset jít podchodem. Člověk by si mohl říct: 'Co je tak zvláštního na nějakém podchodu na okraji města?'. Taky si říkám,ale nějakým způsobem se toho místa štítím. No,ale co si budem. Tím,že tu budu stát asi nic nevyřeším. Otáčím se a pochoduji směrem k podchodu. Je příjemně chladno a na obloze jsou vidět hvězdy. Perfektní noc....no byla by,kdybych nemusela jít tím podchodem. Když se na něj takhle ve tmě dívám,opravdu vypadá celkem strašidelně. Temnota uvnitř něj a kapky vody odkapávající ze stropu. Ale co,nějak se domů dostat musím. Procházím vstupem do podchodu a cestou mi na hlavu dopadá jedna z těch kapek vody. Počkat...není náhodou 'déšť' studený. Po pramínku vlasů mi stéká horká tekutina,kterou ve tmě nedokážu určit. Jdu dál a  Procházím kalužemi. ,,Bože,proč zrovna dneska muselo pršet" říkám si vduchu,když omylem do jedné z kaluží šlápnu tak,že na mě vystříkne. Na chvíli se zastavím a snažím se lokalizovat,kde je další kaluž. Počkat...tady je něco špatně. Slyším kroky. Okamžitě vybíhám pryč z tohohle příšerného místa. Běžím celou cestu domů a uklidňuji se až po tom,co zavírám vchodové dveře do bytu. Klid ve mně ale nepobude dlouho. Mám od těch kaluží umazané kalhoty a boty. A málem dostávám infarkt,když vidím,že to,o čem jsem si myslela,že jsou kaluže dešťové vody, byly ve skutečnosti kaluže plné krve...